Co když...? [HP FF] ✔

7. kapitola - Komplikace

Zdravím, vrátila jsem se ze svých cest o něco dříve, takže i kapitola tu je dříve, než jsem slibovala. Hodnocení a komentáře nakopnou :) ! Díky, resthefuture

Scarlett stála na hřišti. Studený vítr jí šlehal do tváří. Jakkoli famfrpál milovala, hrát v tomhle počasí nebylo zrovna ideální. Dres přece jen nebyl adekvátní zimnímu oblečení a i když by člověk řekl, že se hráč během hry zahřeje, nebyla to úplně pravda. Odrážeči a střelci možná, ale ona u obručí se spíše klepala zimou. Bohužel zrovna v tento den byl famfrpálový trénink. S krátkým povzdechnutím se zvedla do vzduchu a připravila se, aby kryla tvrdé střely od svých spoluhráčů.
„Scarlett! Co se to s tebou sakra děje?" zeptal se jí rozčileně William, jejich odrážeč a zároveň kapitán týmu. Dnes opravdu nepředváděla dobré výkony, zatím nechytila ani jednu střelu. Tohle nebyl její obvyklý standart.
„Promiň, Wille, nejsem úplně ve svý kůži," přiznala pravdu. Will byl Dafniin starší bratr, znali se spolu už dlouho. Nemělo cenu před ním něco zapírat. Beztak by to poznal.
„Jestli je ti špatně, tak si měla zůstat v posteli. Takhle ten Nebelvír neporazíme!" vyčetl jí.
„Do neděle se to srovná," slíbila mu a zamířila opět k obručím.

Alexis s Nickem seděli v knihovně a společně psali úkol na Dějiny. Měli zpracovat stručný děj šestého skřetího povstání. Jak originální! ušklíbla se v duchu. Tenhle předmět nepatřil zrovna mezi její oblíbené, takže její pozornost se spíše soustředila na dění u okolních stolů. Kousek od nich seděl Severus s Chantelle. Její kamarád zjevně pomáhal své slečně s úkolem do lektvarů, a podle neustálých úsměvů na jejich tvářích, to musel být opravdu zábavný úkol. Severusi, Severusi, vůbec tě nepoznávám, kroutila nad tím hlavou Alexis a znova se zaměřila na svůj úkol.

Severus měl velmi dobrou náladu. Nejenom, že dneska opět zazářil na hodině Obrany, když se mu jako jedinému povedl vytvořit patron konkrétního, ne jen neurčitá bílá hmota. Ten jeho měl podobu lišky. To docela sedí, pomyslel si v duchu.

Chantelle pozorovala svého přítele, jak si jednou rukou nandavá brambory. Nevěnoval jí přílišnou pozornost, jelikož mu zrovna dnes přišel nový Týdeník lektvaristy. Vzala sklenici s dýňový džusem a nakapala mu tam nezbytnou dávku lektvaru. S úsměvem poděkoval a zapil sousto.
„Co kdybychom se šli projít?" navrhla mu, když opouštěli síni. Chtěla mu říct skvělou novinu. Přišla jí sova od rodičů, dovolili jí jet na část prázdnin k Severusovi domů.
„No, abych řekl pravdu, jsem docela unavený," řekl jí Severus při odchodu ze síně. S obavami na něj pohlédla. Zcela zjevně nelhal. Na zpocené čelo se mu lepily vlasy, oči měl skelné a celý byl trochu malátný. Rozhodla se ho doprovodit do společenské místnosti. Už se blížili ke schodišti, když najednou omdlel.
„Severusi!" křikla vyděšeně Chantelle klekla si a poplácala ho po tvářích v naději, že ho to probere. To už se kolem dvojice uspořádal kruh okolo procházejících studentů.
„Co se tu stalo?" slyšela hlas profesorky McGonagallové, která přes zástup lidí nic neviděla. Když se skrz ně konečně probrala, všimla si nehybného Snapea a vedle něj zmijozelskou žačku, která ho držela za ruku a evidentně se ho pokoušela probudit k životu.
„Všichni se rozejděte na své koleje," řekla přihlížejícím, „a vy," otočila se na Chantelle, „pojďte se mnou," přikázala jí a odlevitovala Severuse na ošetřovnu.

„Poppy," pátrala hlasem po léčitelce. Když se ze zadní místnosti objevila postava s bílým čepcem, podívala se na nově příchozí a hned zaregistrovala chlapce, kterého McGonagallová uložila na postel.
„Co se stalo?" zeptala se své kolegyně.
„Přišla jsem tam až v době, kdy pane Snape ležel nehybně na zemi. Takže slečno," obrátila se na vyděšenou Chantelle.
„Já, já nevím," zakoktala se, „šli jsme normálně na kolej, když najednou řekl, že mu není příliš dobře a omdlel," začala natahovat, „dostane se z toho, že ano?" ujišťovala se léčitelky.
„To se hned dozvíme," řekla madam Pomfreyová a postavila se nad Severuse a začala nad ním vykonávat nejrůznější diagnostická kouzla. Zhruba po minutě nesouhlasně nakrčila nos. „Myslela jsem si, že je to nějaká banalita, vypadalo to na přechozenou chřipku. Ale podle výsledků je to částečná otrava krve," řekla překvapeně.
„Chceš říct, že ho někdo otrávil?" zeptala se překvapeně McGonagallová.
„Nemusí jít nutně o tento případ. Mohl brát delší dobu nějaký lektvar a přehnal to s dávkováním. Dýchá mělce, tep má mírně pod normálem. Pokud by ho opravdu chtěl někdo otrávit, pravděpodobně by byl už mrtvý. Tohle vypadá na neúmyslné předávkování lektvarem," řekla Pomfreyová.
„To nemůže být ono," protestovala Chantelle, „Severus je skvělý v lektvarech, nikdy by si sám nenaordinoval špatné dávkování," informovala je.
„Minervo, Poppy, co se děje?" přerušil je Křiklan s Brumbálem, kteří právě vcházeli do místnosti.
„Cestou do Velké síně jsem našla pane Snapea v bezvědomí. Přinesla jsem ho na ošetřovnu," kývla na Poppy, aby pokračovala.
„Ano, není v ohrožení života, nicméně to vypadá, že budu potřebovat vaši pomoc, kolego," kývla na Křiklana, „chlapec má pravděpodobně otravu krve zapříčiněnou nějakým lektvarem."
„Opravdu? Pak se na to tedy podíváme," souhlasil Křiklan. Madam Pomfreyová mezitím odebrala Severusi krev a oba zamířili do laboratoře zjistit, co to bylo za lektvar.