Co když...? [HP FF] ✔

3. kapitola - Astronomická věž

/Ahoj, na začátek bych vás chtěla požádat, jestli byste mi mohli napsat nějakou zpětnou vazbu. Ráda bych věděla, na co se zaměřit, co zlepšit. Snad to někdo vůbec čte. Díky, resthefuture./

Severus se právě nimral ve své večeři, Alexis sedící vedle něj mu vyprávěla jakousi příhodu, co se jí stala o prázdninách na dovolené s rodiči.
„No a pak jsem se vynořila a všude na hlavě jsem měla malý hvězdice," zasmála se a čekala reakci od svého kamaráda. Ta ale nepřišla.
„Severusi, posloucháš, co ti říkám?" zeptala se ho a sledovala směr jeho pohledu. Upřeně pozoroval havraspárský stůl, kde seděla Scarlett a něco řešila se svým mladším bratrem Edmundem.
„Jak dopadlo včera to doučování?" zeptala se ho. Věděla, že na něj nesmí vypálit otázku ohledně Sarlett, která ji pálila na jazyku od té doby, co si všimla, jak se na ni koukal ve vlaku. Severus byl introvert, velmi často se nesvěřoval. Nemělo smysl z něj nic tahat násilím.
„Nebylo to doučování," opravil ji, „jen jsem jí pomohl najít správnou literaturu."
„Aha, a všechno v pohodě?" viděla na něm, že ho něco žere.
„Samozřejmě, všechno v nejlepším pořádku." Tak evidentně z něj nic nedostanu, ale já to nevzdám, pomyslela si Alexis. Pohledem vyhledala Scarlett, která už teď seděla zpátky u zmijozelského stolu a živě diskutovala o famfrpálu se svými spoluhráči.
„Promiň, ale ještě musím do knihovny, musím ještě dodělat pár úkolů. Uvidíme se ve společence," rozloučil se s ní Severus a rychle opustil Velkou síň. Jasně, Severusi, úkoly. Jako bys ty nechával úkoly na poslední chvíli, říkala si v duchu jeho kamarádka. Chtěla mu pomoci, ale on o její pomoc evidentně nestál. Zatím.

Severus mezitím kráčel osamělými chodbami Bradavic. To mu vyhovovalo. Většina osazenstva právě hodovala u večeře, nehrozilo, že by tu právě teď natrefil na ostatní studenty. Myšlenky ho zavedly až na astronomickou věž. Když zkontroloval, že je sám, sedl si na zem, záda si opřel o jeden ze sloupů a zadíval se do dálky.

Scarlett Holsenová byla důvodem jeho roztržitosti. Nikdy dřív si jí nevšímal, byla pro něj spolužačka jako každá jiná. Tak proč měl najednou nutkání s ní být častěji? Proč jí chce pomáhat? Odvrátil pohled od sovy, která zrovna mířila do sovince a znovu se zadíval na Černé jezero.

Scarlett byla první dívka, která ho svým způsobem upoutala. Byla hezká, možná se v Bradavicích našla i hezčí než je ona, ale stejně mu se svými kaštanovými vlasy, světle zelenými oči a štíhlou postavou připadala neobyčejně půvabná. A nebyl to jen její vzhled, který ho zaujal. Mnohokrát ho udivila svými znalostmi a dovednostmi na hodině Obrany. Dokonce se spolu loni probojovali do finále v soubojnickém kroužku. Nestačila na něj, ale i tak ho překvapila. A jak se mu nedávno svěřil Regulus, i šachy ovládala obstojně. A v neposlední řadě byla talentovaná hráčka famfrpálu, konkrétně talentovaná brankářka. 

Proč by chtěla zrovna jeho? Kluci na ní pomalu stáli frontu. Několikrát zaslechl své starší spolužáky ve společence, jak se o ní obdivně baví. Není se čemu divit, hezká a chytrá dívka, která je navíc z čistokrevné rodiny. Pro zmijozelské studenty byla jako magnet. A nebyli to pouze Zmijozelové, kteří měli o Scarlett Holsenovou zájem. Důkazem toho byl včera incident s tím arogantním Blackem. Prý procházka při měsíčku. Ne že by ho to až tak tolik překvapilo, Black jí dělal podobné nabídky už od začátku školního roku.

O žádného z nich nestála. Alespoň to tak dávala najevo, proč by měl být zrovna on výjimkou?
„Severusi," ozvalo se za ním, „už bude večerka," otočil se a uviděl za sebou stát svého přítele Reguluse.
„Ano, já vím," zalhal. Vůbec neměl pojem o čase, jak tu tak seděl. Nevěděl, jestli tu byl 10 minut nebo 2 hodiny. Ale zjevně ta druhá možnost, jestli jeho kamarád mluvil pravdu.
„Seve, je všechno v pohodě?" zeptal se. Věděl, že se něco děje. Nechodil sem, pokud nepotřeboval být opravdu sám natolik, aby si utřídil myšlenky.
„Neměj obavy," utnul jeho další otázky a společně se vydali na zmijozelskou kolej.

Scralett seděla s Dafné a Alexis na pohovce nejblíž krbu. Zrovna si četly rozhovor s jedním z členů bulharské famfrpálové reprezentace. Kousek od nich se posadili Severus s Regulusem.
„Regulusi, koukej," mávla na něj Scarlett, aby mu ukázala zmíněný rozhovor v časopise. Regulus, stejně jako ona, byl velký fanoušek famfrpálu. Oba se pohroužili do čtení o svém oblíbeném sportu.
„Ahoj, Seve," přisedla si k němu Alexis, „už máš hotový úkoly?" ušklíbla se na něj a podívala se na něj stylem já-stejně-vím-že-si-úkoly-nedělal.
„Ano. Všechno potřebné jsem dokončil. Neměj péči," ušklíbl se na oplátku. Alexis věděla, že to tak nemyslí, prostě se jen nerad svěřuje.
„Jo, Severusi," náhle se odtrhla od časopisu Scarlett, „ještě jednou díky za pomoc s tou esejí."
„V pořádku," pokývl hlavou, že rozumí, „myslím, že půjdu spát. Dobrou noc," rozloučil se a zamířil do chlapeckých ložnic.
„Já taky jdu, mějte se," kývl jim Regulus a následoval svého kamaráda.

„Řekla jsem něco?" zeptala se udiveně Scarlett svých dvou kamarádek, které nechápavě kroutily hlavami nad tak rychlým odchodem.