Co když...? [HP FF] ✔

18. kapitola - Tak jde čas

Zase to ošklivý pondělí, tak jsem se rozhodla ho trochu zpříjemnit novou kapitolou. Už nás čeká jen epilog, resthefuture :)

O dva roky později

Severus seděl ve společence a sledoval Scarlett. Byl to jejich poslední den v Bradavicích. Věci si už zabalili dávno a tento večer si chtěli užít a pořádně se se všemi rozloučit. Zkoušky OVCE měli úspěšně za sebou. Jako každý rok, i letos se konala závěrečná oslava u nich na koleji. Scarlett se loučila se svými spoluhráči z famfrpálového týmu. Udělala pro něj opravdu hodně. Nabídli ji práci na Odboru kouzelnických her a sportů, bude mít na starosti zařizování britské a irské ligy.
„Bavíš se?" přiblížil se k ní.
„Rozhodně. Jenom je zvláštní uvěřit, že zítra jedeme domů a už se sem nevrátíme," řekla posmutněle. I jemu se bude po Bradavicích stýskat. Přecejen, prožili tu sedm let života.

Chantelle Spencerová se oslavy neúčastnila. Vlastně se poslední dva roky naprosto distancovala od všech společenských událostí. Stala se z ní velice samotářská dívka, až to přestalo bavit i její kamarádky. Zůstala sama, ale nevadilo jí to. Vystačila si. Využila toho, že všechny koleje momentálně oslavují a šla se projít po pozemcích. Když mířila k jezeru, uslyšela za sebou kroky. Otočila se. Byl to Sirius Black. „Špehuješ mě?" vyjela na něj.
„Ne," zakroutil hlavou, „chtěl jsem tě zeptat, jestli by ses o prázdninách nechtěla sejít."
„To mě jako zveš na rande?" ujišťovala se udiveně.
„Bingo. Spencerová, přestaň si hrát na nedostupnou královny. Z jednoho kluka se svět nebortí," narážel na Snapea.
„Nemám zájem," odpálkovala ho a pokračovala dál jezeru.
„Ty seš fakt magor, Spencerová! To pro něj budeš truchlit celej život?" odpověď nedostal. Zakroutil hlavou a zamířil zpátky do hradu.

Severus se procházel se Scarlett po Victoria parku v Londýně. Před chvílí byli na večeři v nedaleké restauraci, a protože na říjen bylo stále neobvykle hezké počasí, využili ho ke krátké procházce.
„Scar?" počkal, až k němu otočí hlavu, aby si byl vědom, že má její plnou pozornost. „Přemýšlela si v poslední době o nás dvou?" zeptal se jí. Vyděsilo ji to. Znělo to vážně. Snad se nechce rozejít? „No, ehm, ne," zakoktala.
„Já totiž ano," přerušil její koktání. „Abych byl přesný, přemýšlel jsem o tom hodně," zarazil se a jí polil studený pot. Co jí to tady naznačuje? Pozval ji na večeři, aby ji dal kopačky? „Víš, že si příliš nepotrpím na romantická gesta, ale přesto," vytáhl cosi z kapsy svých černých kalhot. „Vezmeš si mě?" otevřel před ní krabičku, kde se vyjímal stříbrný prsten se smaragdem uprostřed. Hodila se mu kolem krku a něžně ho políbila.
„To znamená ano?" ujišťoval se.
„Co myslíš?" znovu se k němu přitiskla a spojila jejich rty dohromady.

Seděl u otce v pracovně a v ruce držel hrnek s čajem.
„A to mi říkáš jen tak?" ptal se ho rozčileně. „Prostě jen tak přijdeš, oznámíš mi, že se budeš ženit?" křičel na svého syna dál.
„Nepotřebuju tvoje svolení, abych se mohl oženit, otče. Jsem dospělý," připomněl mu.
„Ty jsi Snape! Nemůžeš si vzít jen tak někoho, rozumíš?"
„Já si taky neberu jen tak někoho. Chodíme spolu skoro čtyři roky!" prásknul za sebou dveřmi.

„Severusi?" nakoukla k němu do pokoje jeho matka. Její syn ležel na posteli a koukal tupě do stropu.
„Nezlob se na otce, on to tak nemyslí."
„Ale myslí! Nemůže mi nařídit, koho si mám vzít. A nemysli si, že mi nedošlo, jak mě rádoby nenápadně dával dohromady se Spencerovou. Jenže tu já si nikdy nevezmu. Mami," otočil se na ní. „Já mám Scarlett vážně rád a chci si jí vzít. Jestli si mám vybrat mezi ním a Scarlett, vyberu si ji."

„A jak to jde u Munga?" ptal se ho Nick. Dneska měl rozlučku se svobodou a kvůli Regulusovi, který stále ještě studoval v Bradavicích, se rozhodl ji uspořádat U Tří košťat. Bylo to trochu sentimentální sedět tady a vzpomínat na časy, kdy tady sedávali jako studenti a pili máslový ležák.
„Jde to dobře, Harrigton je opravdu expert," od září pracoval jako lektvarista v Nemocnici u svatého Munga. Jeho nadřízený, James Harrigton, si ho velice pochvaloval a práce ho neskutečně bavila.
„A jak se má Scarlett?" zajímal se Regulus.
„Na Ministerstvu je spokojená. Dneska si šla vyrazit s Dafné a Alexis," stejně jako on, i ona dneska měla dámskou jízdu. Byl za to rád, on nebyl ten správný člověk, se kterým by měla řešit šaty a svatební menu.

Svatbu měli u nich na panství. Nakonec se jeho otec smířil s tím, že si vezme Scarlett Holsenovou. Svatbu si vzaly na starosti jejich matky, které si okamžitě padly do oka. Vypadalo to na jeho vkus trochu pompézně, ale Scarlett byla v sedmém nebi, a tak byl i on spokojen.

„Slečno Scarlett Jasmine Holsenová, berete si dobrovolně Severuse Silvanuse Snape za svého manžela a budete ho milovat a ctít až do konce života?"
„Ano," řekla rozhodně a cítila, jak ji Severus povzbudivě stiskl ruku.
„Také se ptám Vás, Severusi Silvanusi Snapee, berete si dobrovolně Scarlett Jasmine Holsenovou za svou manželku a budete ji milovat a ctít až do konce života?"
„Ano," otočil se a usmál se na ni.
„Prohlašuji vás za muže a ženu. Můžete políbit nevěstu," Severus se naklonil a věnoval své teď už manželce polibek. Pak nastala ta nudnější část obřadu, museli počkat, až jim všichni pogratulují. Bylo to tolik lidí, které Severus neznal. Hlavně otec si pozval několik svých kolegů. Když kolem nich prošel Regulus, Dafné a Alexis s Nickem, přestali vnímat další gratulující. I když jeden je opravdu zaskočil. Před nimi stáli Spencerovi se svou dcerou.
„Gratulujeme vám," říkala mu paní Spencerová.
„Hodně štěstí," promluvila mrtvolně Chantelle a hned jak mohla, zmizela z dohledu.

Když se jim konečně podařilo utéct od všech gratulantů a dárků, Severus se naklonil ke své půvabné manželce. „Věříš mi?" zeptal se jí s potměšile.
„Co je to za otázku? Samozřejmě, že ano." Na to ji vzal za ruku a přemístil se s ní neznámo kam. Jelikož byl prosinec, stmívalo se velice brzy. Scarlett vůbec netušila, kde to jsou. „Mám pro tebe malé překvapení," dál ji napínal. Vzal ji za ruku a společně mířili na konec ulice. „Jsme v Londýně, konkrétně ve čtvrti Belgravie," obsáhl rukou kolem sebe. Scarlett si vzpomněla, jak se tu kdysi spolu procházeli. Belgravie byla luxusní londýnská čtvrť sousedící s Westminstrem a Hyde Parkem. Hrozně se jí tu tehdy líbilo. Došli před jeden z těch nádherných bílých domů. „A tenhle je teď náš," podíval se na ní.
„Cože? Náš? Ty si ten dům koupil?" nemohla uvěřit.
„Všiml jsem si, jak se ti tu tehdy líbilo," narážel na jejich procházku, „a usoudil jsem, že stejně potřebujeme vlastní dům. Opravdu nerad bych pobýval na Snape Manor. A tohle," kývl na jejich nový dům, „je ideální. Oba to máme blízko do práce, je tu klid a zároveň dostatek prostoru." Musela mu dát za pravdu. Od té doby, co tu spolu byli, si přála tu vlastnit jeden z pozemků. Ale nikdy si nemyslela, že se tento její sen stane skutečností. Domy v této čtvrti rozhodně nepatřily k nejlevnějším. Připadala si jako princezna. Měla svého prince a svůj palác.

„Přistup mezi nás," ozval se se příkrý hlas. Chantelle se trochu rozklepaly nohy. Slyšela už tolik zvěstí, že si byla jistá, že ji nic nepřekvapí. Ale ten mrtvolný hlas a pohled těch očí ji stejně znervóznil.
„Nastav ruku," znovu ji poručil ten hlas, když se vtěsnala mezi ostatní.
„Chantelle Spencerová, budeš vykonávat vůli svého pána a ctít ho?" zeptal se ji Voldemort a jeho rudé oči se zapíchly do těch modrých.
„Tak přísahám," pravila rozhodně.