Co když...? [HP FF] ✔

10. kapitola - Vánoce v plném proudu

Další kapitola na světě, doufám, že se bude líbit :). Komentář a hlas obrovsky potěší. Mějte se fajn :)

Severus stál před zrcadlem a prohlížel si svůj odraz. Nikdy dřív na vánočním plese Ministerstva nebyl, ale usoudil, že černým společenským hábitem nic nezkazí. Naposledy si rukou prohrábl vlasy a hůlku si zastrčil do rukávu. To jsem na to dneska zvědav, pomyslel si, když scházel schody do haly, kde na něj už čekali jeho rodiče.

Jeho otec ho sjel pohledem, ale když zjistil, že mu co se týče oblečení, není moc co vytknout, kývl na něj.
„Sluší ti to, Severusi," pochválila ho matka. Společně vešli do krbu a odletaxovali se na místo. Ples se tradičně konal ve starobylém sídle, které patřilo manželům Flamelovým. Všude kolem byla velká spousta lidí. Jeho rodiče se zdravili s kolemjdoucími a taky ho všem představovali. Když konečně ministr prohlásil ples za zahájený, Severus využil možnosti a zamířil do jednoho z temných koutů v místnosti. Jeho rodiče se právě bavili s Barty Skrkem a jeho manželkou. Vypadalo to, že si mají co říct. Severus byl za to rád. Tyhle společenské akce opravdu nebyly nic pro něj. Zlatá samota o Vánocích, pomyslel si v duchu, když si vzpomněl na loňské svátky – jeho rodiče zde samozřejmě nemohli chybět, takže byl doma sám.

„Severusi," ozval se za ním hlas jeho otce, který ho vytrhl z myšlenek, „snaž se být trochu společenský a připoj se k nám," pobídl ho otec a on poslechl. Chvilku se bavil s jedním z otcových kolegů z obchodu. Užuž se chtěl rodičům omluvit, že mu není příliš dobře v naději, že by mohl tuhle oslavu opustit a jít dřív domů.
„Hektore!" narušil jeho myšlenky na brzký útěk cizí hlas. Byl to muž, nepříliš vysoké postavy s hnědými vlasy. „Elliote, zdravím tě," potřásl si s ním jeho otec ruku, „dovol, abych ti představil svojí rodinu. Tohle je moje manželka Eileen," muž se jí uklonil, „a tohle je náš syn Severus," kývl hlavou na svého syna, „Tohle je Elliot Spencer, pracuje na odboru pro kouzelnických her a sportů, má na starosti veškerá mezinárodní famfrpálová utkání," osvětlil jim.
„Tohle je moje půvabná žena Evelyn," kývl na opodál stojící ženu, „a moje dcera se tu někde schovává," ušklíbl se. No, aspoň někdo má rozum, říkal si v duchu Severus.
„Á, tady je slunce mého života," zasmál se pan Spencer a ukázal na dívku, která mířila k nim, „Chantelle Spencerová, moje dcera," představil ji a Severus ztuhl v pohybu. No jistě, Spencerová! Možná, že kdyby ho nezdrogovala, její jméno by v paměti udržel. Kéž by! Takhle se mohl dát na ústup, když slyšel příjmení toho muže. To se mi nelíbí, říkal si v duchu.
„Dobrý den," pozdravila jeho rodiče a koukla se na něj, „ahoj, Severusi," sklopila oči na zem, protože on ji provrtával pohledem.
„Vy se určitě znáte ze školy, že ano?" ozval se znovu Elliot Spencer, „no to je skvělé! Chantelle to tu příliš nebavilo, viď" koukl se na svou dceru, „teď tu máš kamarády ze školy," prohlásil a snad nemohl být dál od pravdy. Chantelle stále sledovala podlahu a odmítala se Severusovi podívat do očí. Ten si ji dál naštvaně prohlížel.

„Severusi, co kdybys vzal Chantelle na parket?" pobídl ho otec, „nudí se a tvojí povinností je zabavit dámu," dodal jako by snad on chtěl být považován za nějakého lva salónů. Ovšem při pohledu na otce mu bylo jasné, že to nebyla prosba, ale rozkaz. Chantelle se stále tvářila, že tam není. Vzal ji za ruku a společně došli do středu sálu. Tam zaujali taneční postavení a začali kroužit po parketu v rytmu waltzu. „Tak už něco řekni!" řekl naštvaně Severus, když Chantelle stále očima těkala po ostatních a ani jednou se mu nepodívala do očí. Když už je do toho tance navlekli, tak si to vyříkají jednou provždy!
„No, ehm," začala dívka nervózně a málem škobrtla při otočce, „nějak nevím odkud začít," přiznala se. Dokončili tanec a Severus ji vyzval, aby si šli promluvit na zahradu, která byla se sálem propojena dlouhou chodbou.