Co když...? [HP FF] ✔

15. kapitola - Vzdušné zámky se bortí

Po delší době nová kapitola. Snad se bude líbit, komentáře by mě moc potěšily. resthefuture

Život v Bradavicích se nijak zásadně nezměnil. Tedy až na to, že oba měli momentálně víc povinností. Scarlett žila famfrpálem, školou a Severusem. Ve škole začínalo jít do tuhého, neboť letos je čekaly zkoušky NKÚ. To Severus z nich strach neměl, vždycky měl dobré známky a nemyslel si, že by tomu letos mělo být jinak. Zrovna seděl na každoměsíční schůzi prefektů a ředitelů koleje. Opět se zde řešily noční toulky studentů po chodbách.
„Takže víte, co máte dělat a pokud se to bude u některých studentů opakovat, vyhledejte příslušného ředitele koleje a oznamte mu to. To je pro dnešek vše, můžete jít," propustila je McGonagallová. Severus vyšel z učebny a zamířil na trénink zmijozelského družstva, aby se tam potkal se Scarlett.

„Seve, promiň, ale dneska nemůžu," odpověděla mu, když se jí snažil vytáhnout na procházku po pozemcích. „Musím dodělat úkol z lektvarů a ještě sestavit tréninkový plán."
„Ale Scar!" zaúpěl, „už týden jsme se neviděli jindy než na hodinách."
„Já vím, Seve a nemysli si, že mě to nemrzí. Ale mám toho teď hodně," omlouvala se.
„Tak co kdybys udělala ten plán na váš trénink, a já zatím v knihovně najdu potřebnou literaturu a pomůžu ti s úkolem?" navrhl jí.
„Tak platí," dala mu pusu na tvář a zmizela do dívčích ložnic. Za půl hodiny se sešli v knihovně a úkol měla se Severusovou pomocí hotový raz dva. Ovšem na procházku bylo přecijen pozdě, listopadová noc ve Skotsku nepatří k nejteplejším.

Courali se po hradě, když ji Severus vzal za ruku a vtáhl ji do jednoho z výklenků ve třetím patře. Přitáhl si ji k sobě a vášnivě jí políbil.
„Tohle mi chybělo," usmál se na ní a začal ji okusovat krk. Scarlett si ho přitáhla za vlasy a jemně ho po nich hladila.
„Co takhle změnit prostředí? Znám tady jednu tajemnou Komnatu," zašeptal jí do ucha a jeho úsměv jí jasně říkal, jakou tajemnou komnatu má na mysli. Zvedl hlavu a znovu se přisál na její rty, když je ozářilo ostré světlo.
„Ale ale, copak to tady máme?" ozvalo se za nimi. Odtrhli se od sebe a snažili se zaostřit, kdo je tady nachytal. Bohužel s tak ostrým světlem v očích to nebylo možné. Pak ten kdosi zamumlal Nox a najednou byly vidět stíny dvou postav.
„Tak to bude 30 bodů ze Zmijozelu za potulování po večerce," ozval se znovu ten hlas, který Severus teď poznal. Sám vykouzlil Lumos, aby se přesvědčil. A měl pravdu. Před ním stál James Potter a kousek od něj Sirius Black.
„Já jsem prefekt, Pottere. Můžu být venku po večerce!" křikl na něj.
„Hezkej pokus, Snapee. Ale ona," ukázal James na Scarlett, „tu nemá co dělat. Takže třicet bodů dolů," ušklíbl se vítězoslavně.
„Stejně tak tu nemá co dělat on," kývl Severus směrem k Blackovi, „takže jistě nebudeš nic namítat, když strhnu Nebelvíru taky po třiceti bodech," vzal Scarlett za ruku a nechal za sebou dva nebelvírské chlapce.

„No chápeš to?" ptal se rozčileně Sirius svého kamaráda. „Ona se tady s ním klidně muchluje na chodbě! S takovým protivným hajzlíkem!"
„Vždyť jsou jak siamský dvojčata. Pořád se někde olizujou," pokrčil rameny James.
„Jo, jako ty s Evansovou."
„Že by žárlivost, Tichošlápku?" dobíral si ho.
„Já prostě nechápu, co na tom hubeným chcípákovi vidí! Vždyť má jasně na někoho lepšího."
„Tím myslíš sebe, že?" smál se.
„No samozřejmě," vypjal hruď.
„Vykašli se na ní. Na škole je přece tolik hezkejch holek, ne jenom tahle," radil mu.
„To samý jsem ti říkal, když si uháněl Evansovou a totálně si mě ignoroval. Takže teď mi radši pomoz dostat ji."
„To se ví, kámo. Něco společně vykoumáme!" odešli společně do nebelvírské společenské místnosti.