Co když...? [HP FF] ✔

17. kapitola - Musíme si promluvit

Konec měsíce a já mám pro vás další kapitolou. Snad se bude líbit, a pokud ano, tak budu moc ráda za komentáře. Užijte si víkend, resthefuture :)

Scarlett seděla za stolem a dívala se do prázdna. Byla naprosto zabraná do svých myšlenek a nevnímala okolí. Dokonce ani volání její mamky k večeři ji nevytrhlo z přemýšlení. To se povedlo až černému výrovi, který přistál na parapetu a když si všiml, že ho nikdo nevzal na vědomí, klovl ji do prstu.
„Jau!" vyjekla Scarlett a žaludek se ji stáhl, když si uvědomila, čí je to sova. Chvilku koketovala s myšlenkou, že jí bude ignorovat a počká, až to sovu přestane bavit. Jenže ta vypadala odhodlaná splnit svůj úkol, který dostala od svého černovlasého majitele. Nakonec tedy kapitulovala a převzala si od ní vzkaz. Rychle přeběhla očima text.

Severus seděl v zimní zahradě v jejich panství a četl knihu. Tedy spíše v ní listoval, než že by ji doopravdy věnoval pozornost. Už to byly nejmíň dvě hodiny, co poslal Scarlett vzkaz, ale jeho výr se stále nevracel. Sám sebe přemlouval, že se cestou někde zatoulal, ale moc dobře věděl, že to není pravda. Jeho Pegas byl spolehlivý. V tu chvíli se rozhodl, dneska si se Scarlett promluví stůj co stůj. Popadl kabát a odletaxoval se do jednoho z kouzelnických podniků v Southamptonu. Znovu proklínal fakt, že ještě nemá složenou zkoušku z přemisťování. To by dělalo celou věc snazší. Vystoupil v krbu v zaplivané putyce a rychle se vydal ven. Když byl u Scarlett na návštěvě o letních prázdninách, šli sem na procházce. Jenže teď byla tma a on byl naprosto ztracen.

Scarlett stále přemýšlela o tom, co Severusovi odepsat. Milovala ho a byla si jistá, že i on ji taky. Pak ale přišla studená sprcha. Byla rozpolcená. Na jednu stranu na něj byla neskutečně naštvaná a nechtěla s ním mluvit. A zároveň se jí hrozně stýskalo a přála si, aby ji objal v náručí. Namočila brk v kalamáři a snažila se konečně sesmolit nějakou smysluplnou odpověď, když uslyšela, jak ji kdosi hodil kamínek do okna.
„Scarlett!" uslyšela Severusův hlas. Rychle otevřela okno a vykoukla ven.
„Co tu chceš?" zeptala se ho ne zrovna příjemně. Rozhodně mu to nebude ulehčovat.
„Přišel jsem za tebou, když si mi neodpověděla na dopis. Prosím tě, Scar, můžeme si promluvit?" naléhal na ni. Nakonec se rozhodla, že ho vyslechne. Vzala si teplý svetr a bundu a zamířila za ním na jejich zahradu. Rodiče i její bratr už spali, takže se snažila být potichu. Vyšla ze dveří, kde na ni Severus čekal.
„Takže?" zeptala se ho.
„Nech mě to vysvětlit, prosím," počkal si na její kývnutí a dal se do vysvětlování. „Když si odešla na plese tancovat, stál jsem u baru a pozoroval dění okolo. V tu chvíli přišla Spencerová," všiml si, jak při zmínce o ní Scarlett naštvaně zatnula pěsti, „chvilku jsme se bavili a já chvilku nedával pozor, co se děje. Když jsem pak dopíjel pití, přišlo mi, že má nějakou divnou chuť, ovšem nepřikládal jsem tomu větší důraz. Včera ve vlaku jsem slyšel Pottera s Blackem, jak se o tom baví. Byli spolčení se Spencerovou. Protože Blackovi se líbíš," tady zase on naštvaně stiskl čelist, „Zkrátka, nalili mi do toho alkohol a já byl naprosto mimo. Když mě pak Spencerová odváděla na kolej, pletly se mi nohy a bolela mě hlava. Myslel jsem, že si to ty. Reagovala na tvoje oslovení a já byl natolik vedle, že jsem tomu věřil. Když mě pak začala líbat, byl jsem si jistý, že jsi to ty," omluvně se na ní zahleděl, „jenže pak si přišla a já si konečně uvědomil, kde je pravda. Prosím tě, odpusť mi to," dokončil svůj monolog.
„Je to pravda?" chtěla se ujistit. Nemohla uvěřit tomu, že to Spencerová udělala znova. Nejdříve lektvar lásky a teď se dala dohromady s Blackem, aby každý dosáhl svého.
„Scar, já bych ti vážně nelhal. Miluju tě," řekl jí a pomalu se k ní rozešel. Vzal ji za ruku a propletl ji s tou svojí. Když viděl, že neprotestuje, druhou rukou ji vzal kolem pasu a přitáhl si ji blíž k sobě a spojil její rty se svými. Po chvilce se od sebe odtrhli a vzájemně se opřeli o svá čela.
„Strašně jsem se bál, že jsem tě ztratil," zašeptal potichu.
„Nemohla jsem uvěřit tomu, co jsem viděla," podívala se mu do očí.
„Scar," zandal ji zbloudilý pramen za ucho, „nikdy bych to neudělal," znovu ji políbil.

Sirius Black čekal na nástupišti a vyhlížel Scarlett Holsenovou. Před odjezdem na vánoční prázdniny se trochu skamarádili a on doufal, že by konečně mohla přijmout jeho nabídku na rande. Jaké překvapení pro něj bylo, když jí uviděl, jak přichází ruku v ruce s tím zatraceným Snapem.
„Tichošlápku, klídek," snažil se ho uklidnit James.
„No chápeš to?" rozčiloval se jeho kamarád, „ona s nim jako furt chodí!"
„Dýchej zhluboka," radil mu vedle stojící Remus. Sirius vůbec nedbal na jejich rady.
„Héj, Holsenová," zakřičel na ni, „proč se furt taháš s tím povlém? Vždyť ti za to nestojí!" Dvojice rychle překonala malou vzdálenost a Severus vypadal, že mu každou chvilku jednu vrazí. Zastavila ho však Scarlettina ruka. „Nedělej to," radila mu a on se stáhl zpět. Scarlett se otočila a vrazila mu pěstí přímo do nosu. Sirius padl na kolena a držel se za nos, ze kterého tekla krev.
„Ty hajzle! To máš za to, že ostatním sereš do života," křikla na něj a popadla překvapeného Severuse za ruku.

Chantelle Spencerová zůstala přes Vánoce na hradě. Před chvílí přijel spěšný vlak z Londýna a ona byla zvědavá, jak to vypadá mezi Severusem a Holsenovou. Pořád v sobě držela naději, že by se dali dohromady. Severus ji sice teď nemohl přijít na jméno, ale na tom by se snad dalo zapracovat. Byli by dokonalý pár. Oba z bohatých čistokrevných rodů, se společným zájmem v lektvarech. Ve Velké síni ji čekala studená sprcha. Čekala, že ti dva budou stále rozhádaní, ale to se šeredně pletla. Seděli vedle sebe a div necukrovali jako hrdličky. Otočila se na patě a zmizela pryč. Opřela se o strom u jezera, bylo jí jedno, že má na sobě jen košili a svetr. Momentálně nedokázala vnímat nic. Znovu a znovu si vynadala za to, že na Severuse loni použila ten lektvar lásky. Kdyby to tehdy neudělala, třeba by teď mohli být spolu. Přitáhla si nohy blíž k tělu a hlavu si opřela o kolena. Začala plakat.
„Nebreč," ozvalo se vedle ní, „ten blbec ti za to nestojí," otočila se a spatřila vedle sebe Siriuse Blacka.
„Ty nic nechápeš. Ty možná příští týden na Holsenovou zapomeneš a začneš obskakovat nějakou jinou holku. Ale já ho miluju, rozumíš? I kdybych chtěla, tak na něj nemůžu zapomenout!" znovu se rozbrečela.
„To si myslíš teď, ale za časem to přebolí. Ne dnes, zítra, možná ani za půl roku. Ale jednou určitě," pověděl jí. „Když za něj budeš truchlit, nic nového nezískáš. Když se budeš rozhlížet kolem sebe, třeba jednou potkáš někoho, kdo tě bude mít rád stejně jako ty Snapea," řekl a nechal ji tam o tom popřemýšlet.

Život v Bradavicích dál pokračoval. Konec roku se blížil. Pátý ročník se zuřivě učil na zkoušky NKÚ.
„Seve," oslovila ho Scarlett, „už toho nech," domlouvala mu. Ten odtrhl oči od učebnice Přeměňování a zadíval se do zelených očí své přítelkyně. „Promiň, chtěl jsem dočíst tu kapitolu."
„Takže chce říct, že dáváš přednost McGonagallový přede mnou?" ptala se ho škádlivě.
„Nepochybně," dal jí za pravdu a přitom ji zlehka políbil na krk.
„Takže bych měla začít žárlit, ne?" dostala ze sebe, zatímco ji on okusoval krk. Odpovědi se jí nedostalo. Zpovzdálí je sledoval smutný pár modrých očí.