Co když...? [HP FF] ✔

12. kapitola - Zpátky ve škole

Ahoj, 
na světě je další kapitola. Snad se bude líbit. Za každý komentář a hlas budu vděčná. Mějte se hezky, resthefuture :)

Leden byl v Bradavicích vždycky poněkud hektičtější. Studenti se připravovali na pololetní zkoušky. Každý byl zahloubaný do sebe a snažil se co nejlépe připravit. Stejně tak i Remus a James. Zrovna seděli v knihovně a snažili se nacpat si do hlavy Přeměňování, když je vyrušil známý hlas: „Neuvěříte, co jsem teď viděl!" oba se otočili a viděli tak překvapenou tvář Siriuse Blacka.
„No jen se svěř, Tichošlápku," vyzval ho James.
„Holsenová a Snape!" vyštěkl, až se po nich pár studentů z vedlejších stolů zvědavě otočilo. Sirius si jich nevšímal a naštvaně se posadil ke svým přátelům. „Normálně spolu chodí! Chápete to?"
„Počkej," zarazil ho Remus, „myslíš tu zmijozelskou brankářku, co tě už několikrát poslala k šípku?" zasmál se.
„Jo!" zavrčel Sirius, „chápete to? Co na něm vidí? Je to jen namyšlený šprt!" odfrkl si.
„Moment," zarazil ho James, „a nevyložil sis to nějak špatně? Vždyť jsme ho přece nedávno viděli s tou černovlasou zmijozelačkou. Třeba spolu nechodí, jen to tak vypadá," snažil se.
„Viděl jsem je u jezera. Drželi se za ruce a líbali se spolu!"
„Dobře, dobře! Vím jak si do ní udělanej," dobíral si ho, Sirirus se na něj nevraživě podíval, „i když nechápu, co na tý holce vidíš, takových jako ona tu je stovky!"
„Jako bys ty furt nedolejzal za Evansovou!" křikl na něj Sirius zpátky. Nelíbilo se mu, že to James tak zlehčuje. „Pánové," přerušil je Remus, „přece se kvůli tomu nebudete hádat!"
„To je fakt. Za to mi Snape fakt nestojí!" řekl Sirius a posadil se k nim. Však on to jen tak nenechá!

Scarlett se vracela spolu se Severusem zpátky do společenky. Šli se spolu projít po pozemcích. Scarlett mu popřála k narozeninám a dala mu dárek – dalekohled. Severus jí ještě přemlouval, aby ho vyzkoušeli hned, ale ona ještě slíbila Dafné, že si spolu projdou Obranu. Snad nezapomněla všechno, co se včera učila. Prošli obrazem, kde už na ní čekala její kamarádka.
„No to je dost," pronesla, ale když si všimla Severuse vedle ní, usmála se, „ahoj, Severusi," pozdravila ho. Byla ráda, že se ti dva konečně dali dohromady. Scarlett doslova zářila štěstím. Obě dívky se odebraly s učebnicemi do ložnice. Severus přemluvil Reguluse na krátkou partičku šachů, ale i ten se pak musel jít učit. Nakonec si tedy taky vzal knihu z Bylinkářství a před spánkem se do ní začetl.

Takhle to probíhalo dalších čtrnáct dní. Na konci ledna konečně naboural tento studijní stereotyp famfrpálový zápas Nebelvíru proti Havraspáru. Severus na utkání kde nehrál Zmijozel nechodil, ale tentokrát ho Scarlett přemluvila, aby šel s ní. Regulus se vytratil za svými kamarády z havraspárské koleje. Dafné se vybavovala se svým bratrem Williamem. Alexis a Nicolas pro dnešek zůstali ve společence.
„Ahoj, Scar!" to se k nim blížil Edmund.
„Ede, ahoj," zmáčkla svého mladšího bratra v objetí, „doufám, že dneska vyhrajete!" Edmund se zatvářil, že o vítězství jeho koleje nad Nebelvírem není pochyb. Sám ještě chodil do druhého ročníku, ale příští rok chtěl zkusit dostat se do kolejního mužstva. Jeho sestra byla jednou z hvězd zmijozelské koleje a on byl na koštěti také šikovný.
„Jé, ahoj Severusi," pozdravil černovlasého kluka, který mu na pozdrav vzápětí odpověděl. Edmund si všiml jejich propletených rukou a najednou nevěděl kam s očima. Opravdu jim nechtěl dělat křena, takže se vytratil za svými spolužáky.

Zápas nakonec skončil výhrou červeno-zlatého týmu. James Potter zachránil včasným chycením zlatonky od pořádného výprasku. Jejich střelci neměli zrovna nejšťastnější období. Před Vánocemi je porazil Zmijozel, tentokrát ale brýlatý chytač zasáhl včas.