Co když...? [HP FF] ✔

13. kapitola - Rok se s rokem sešel

Zrodila se další kapitola :) Doufám, že se bude líbit. Zpětná vazba vždycky potěší, mějte se fajn :) resthefuture

Severus seděl u jezera a četl další knihu o lektvarech. Všude kolem něj voněly květiny a ozýval se křik mladších spolužáků, kteří si máchali nohy ve vodě. Proč taky ne, byl konec května a všichni si užívali neobvykle krásné počasí na skotské poměry.
„Severusi?" vyrušil ho hlas od čtení. Zvedl hlavu a zadíval se do těch nejhezčích zelených očí na světě. Scarlett právě skončil famfrpálový trénink a když Severuse hledala ve společence, Alexis ji pověděla, že si šel číst na čerstvý vzduch.
„Ahoj," pozdravil ji, když se k němu posadila. Naklonil se k ní a dal jí rychlou pusu.
„Učíš se?" ptala se ho. Závěrečné zkoušky už se blížily
„Ne, to mi půjčil Křiklan," vysvětlil ji, „jaký byl trénink?"
„To víš, příští týden nás čeká poslední zápas s Mrzimorem. Když vyhrajeme s náskokem sto bodů, pohár je náš. Will nám dává zabrat," unaveně si položila hlavu na jeho rameno. Zůstali takhle ještě nějakou chvíli, on si četl a ona odpočívala. Když začalo nepříjemně foukat, odebrali se do Velké síně na večeři.

Příští víkend se konal výlet do Prasinek. Malá přestávka od učení přišla vhod.
„Takže kam bys chtěla jít?" zeptal se Scarlett. Dneska na sobě měla zelené letní šaty. Vypadala v nich jako nějaká lesní víla. „Prosím, řekni, že ne k madam Pacinkové," znechuceně kývl hlavou k zmíněné čajovně.
„Neboj," usmála se na něj, „myslela jsem, že bychom se mohli projít po okolí a pak se stavit za ostatníma," vyložila mu svůj plán. Měla trošku zlý pocit z toho, že se poslední dobou nevěnovala Dafné tolik, ale její kamarádka jí ujistila, že je všechno v pořádku. Nakoukli do Medového ráje i do knihkupectví, nakonec ale zakotvili U Tří košťat, kde seděla Alexis s Regulusem a Dafné. Nicolas měl trest u McGonagallové, takže ten dneska chyběl. Rozpovídali se natolik, že zapomněli hlídat čas. Taktak stihli jídlo ve Velké síni.

Následující týden byl náročný. Konaly se zkoušky a všichni měli plnou hlavu učení. Naštěstí se všechno podařilo tak jak mělo. A do konce školního roku zbýval jen týden.

„Vítám vás dnes u posledního utkání letošní sezóny," ozval se hřištěm hlas famfrpálového komentátora Richarda Stuarta, „dnes se proti sobě utkají týmy Mrzimoru a Zmijozelu. A pokud se zelenostříbrným zadaří a vyhrají s náskokem minimálně sta bodů, porazí v celkovém hodnocení nebelvírský tým. Takže můžeme čekat opravdu strhující podívanou!" Severus postával na zmijozelské tribuně společně se svými přáteli. Očima vyhledal Scarlett, která právě přilétala k obručím. Všichni kolem něj se nedočkavostí málem třásli. Hoochová zahájila zápas a všechna košťata se rozlétla po hřišti.
Zmijozel si držel od začátku utkání náskok třiceti bodů, zásluhu na tom měli nejen střelci, ale také Scarlett. Severus byl na ni opravdu hrdý, šlo jí to skvěle. Chvilku nad tím přemýšlel, ale Regulus do něj šťouchl, aby věnoval pozornost hře. Zmijozelský chytač Gregory se právě vydal střemhlav dolů za zlatonkou. Jakmile to zpozoroval chytač Mrzimoru, hned se rozlétl za ním. Zlatonka neustále trhavě měnila směr a oba hráče nutila k rychlým reflexům. Gregory po ní několikrát chňapl, ale vždycky minul. Tentokrát byl ale úspěšný a vítězoslavně zvedl ruku nahoru. „Marcus Gregory chytil zlatonku! Zmijozel vyhrál poměrem dvě stě osmdesát ku devadesáti a stává se tak novým bradavickým šampionem!" Celá tribuna vypukla v jásot. Všude kolem se mihotaly zeleno-stříbrné vlaječky a jekot. Alexis vedle něj ho radostí objala a Regulus s Nicolasem byli taky radostí bez sebe. Tohle bude dlouhá noc, pomyslel si.

A měl pravdu. Ve zmijozelské společenské místnosti se slavilo ve velkém stylu. Byla to nejen oslava vítězství, ale také rozlučka se spolužáky, zejména sedmého ročníku, před prázdninami. Celá místnost byla vyzdobena vlaječkami, na stole byly všemožné sladkosti z Medového ráje a samozřejmě nesměl chybět máslový ležák. Dokonce tu byl i punč a jak Severus zjistil, poněkud ostře říznutý Ogdenskou režnou. Prváci a druháci už byli povětšinou v postelích a ve společence už byli spíš starší studenti. Postával v hloučku s Regulusem a Dafné, Alexis a Nick se před chvíli vytratili a šli se projít. Scarlett se bavila s Williamem, pro kterého tohle byl poslední zápas v Bradavicích. Letos totiž končil sedmý ročník.
„Byla si skvělá," pověděl Scarlett, jakmile se mu podařilo odchytit si ji od jejích spoluhráčů.
„Díky, mám fakt radost, že letos se to povedlo," loni je totiž těsně porazil Nebelvír. Vzala ho za ruku a našli si v jednom z temných koutů místo. Sedli si na pohovku a pozorovali dění okolo sebe.
„Běž za nima," prohlásil Severus a kývl hlavou k jejím spoluhráčům, kteří se uprostřed něčemu chechtali. „Nemusíš tu se mnou sedět v ústraní jen proto, že mě famfrpál tolik nezajímá. Je to především vaše oslava."
„Seve," podívala se na něj, „já tu přece s tebou sedím ráda. Vím, že bych za nima mohla jít. Ale chci tu být s tebou, rozumíš?" a na důkaz svých slov ho políbila. On ji polibek vrátil.
„Nechceš se jít projít?" nabídl jí. Myslel si, že čerstvý vzduch by přišel vhod. Věděl, že se dnes žádného neočekáváného přepadu od učitelů bát nemusí. Ti měli vlastní oslavu konce školního roku ve sborovně. Severus ji vzal za ruku a vedl ji až na Astronomickou věž. Sedli si u zábradlí a koukali do dáli. Bylo už pozdě v noci a i když byl konec června, v noci se teploty nevyšplhaly na víc než na patnáct stupňů. Scarlett na sobě měla jen tričko s krátkým rukávem. Severus si toho všiml a podal jí svůj svetr se zmijozelským erbem. S vděčností se do něj zachumlala, cítila z něj příjemnou vůni bylinek.
„Mám to tady rád," přerušil její úvahy Severus, „málokdo sem přijde, když nemá hodinu Astronomie. Je tu klid," měl pravdu. Ona tu taky mimo hodiny se Sinistrovou nebyla.
„Jsem ráda, že si mě sem vzal," objala ho kolem pasu a položila si hlavu na jeho rameno.
„Bylo mi potěšením. A Scar?"
„Hm?"
„Díky, že si šla se mnou. Je mi líto, že si přišla o oslavu."
„Ale já slavím," vyvrátila ho z omylu a podívala se mu do očí, „s tebou!" vlepila mu pusu na tvář a pak si ji opět spokojeně položila na jeho rameno. Severus mezitím studoval jejich propojené ruce. Zadíval se do dáli a tiše pronesl: „Miluju tě." Tak tiše, že ho skoro přeslechla. Už od něj několikrát slyšela, že ji má rád, ale tohle bylo úplně poprvé, co to jeden z nich řekl. Myslela si, že to ona bude první, kdo to připustí nahlas. Dojatě se na něj podívala: „Já tě taky miluju, Seve," pohladila ho po tváři. Její ruka se z tváře přesunula do jeho vlasů a ona si ho pomalu přitáhla k polibku. Tohle bylo lepší než tisíc famfrpálových oslav!

Dívala se z okna, krajina jí ubíhala před očima. Pohledem přejela přes jejich kupé. Nicolas a Regulus hráli šachy proti Severusovi. Byl prostě k neporažení. V duchu se nad tím usmála. Dafné a Alexis si prohlíželi Týdenník čarodějek a něčemu se potichu chechtali. Prostě idylka.
„Severusi?" oslovila mladíka, když viděla, že už dohráli. „Přemýšlela jsem, jestli bys ke mně nechtěl jet o prázdninách," prozradila mu svůj plán. Severus se usmál a posadil se vedle ní.
„Chtěl jsem se tě zeptat na to samé," ušklíbl se.
„Tak co kdybychom byli nějaký čas u nás a potom u tebe?" zeptala se ho. Znělo to skvěle. Neuměla si představit, že by se dva měsíce neviděli. Tohle znělo přímo skvěle!
„Rozhodně nejsem proti," usmál se a objal ji. Ještě než dorazili do Londýna, odskočil si na záchod. Když se vracel zpět, cestu mu zkřížil Sirius Black.
„Zdravíčko, hade. Chtěl jsem s tebou dát přátelskou reč," řekl posměšně a rukou mu zatarasil chodbu. Severus ji naštvaně sundal dolů a chtěl odejít.
„Ale ale, to se mě bojíš, ty srabe?" křikl po něm Black, když odcházel. To ho zastavila. Nikdo mu nebude říkat srabe!
„Co chceš, Blacku?" prskl na něj.
„Dej svoje pracky od Holsenový pryč, jasný?"
„To tak," zasmál se Severus, „proč bych to dělal? Jdi dělat ramena na někoho jinýho, Blacku!"
„Říkám ti to jasně, nech jí na pokoji!"
„Nebo co?" výsměšně si ho prohlédl, „nepustíš mě do kupé?"
„Naposledy a jasně, dej-jí-pokoj!" prskl mu do tváře Black a odkráčel pryč.

To tak, pomyslel si Severus a vrátil se zpátky ke svým přátelům. Vlak už brzdil, byli v Londýně. Pomohl Scarlett s kufrem a nástupišti si ještě dali poslední pusu.
„Napíšu ti hned, jakmile to domluvím s našima, jo?" slíbila mu. Kývl hlavou na souhlas a ona utíkala za svými rodiči. On našel svou matku snadno. Vždycky na nástupišti stála na stejném místě.
„Ahoj mami, tati!" vrhla se svým rodičům do náruče. Její bratr udělal to samé a společně se přemístili domů. Scarlett už vybíhala schody nahoru, aby si vybalila věci, když ji zarazil matčiin hlas: „Ne tak rychle, mladá dámo. Kdo byl ten hoch z nádraží?" zeptala se své dcery, které okamžitě zrudly tváře.
„Vlastně jsem o tom s vámi chtěla mluvit," řekla jim a společně se posadili v obývacím pokoji.