Co když...? [HP FF] ✔

19. kapitola - Epilog

Tak je tu poslední kapitola, konec přátelé. Doufám že aspoň někomu tahle povídka udělala radost. Celou povídku bych chtěla věnovat betymichaeljackson, protože mi vždycky napsala hezkej komentář. Tak si užijte poslední kapitolu!
resthefuture :)

„Doriane," objala Scarlett svého syna, který sotva stačil vystoupit z vlaku, „jsem tak ráda, že si doma," zmáčkla ho znovu v objetí. Jejich syn byl letos poprvé v Bradavicích, a protože byly vánoční prázdniny, přijel domů. „Pojď, přemístíme se domů," vzala ho za ruku a za moment se ocitli v jejich hale. Stále bydleli v londýnské čtvrti Belgravie, zkrátka jim vyhovovala.
„Severusi, jsme doma!" Ten se právě vynořil ze své laboratoře a v náruči držel jejich dceru. Ta se taky přivítala s bráškou. Severus ji předal do náruče Scarlett a otočil se na svého syna. „Jak se ti vede v Bradavicích?"
„Je to skvělý! Lektvary mi jdou, akorát..." tady se zarazil.
„Akorát co?" chtěl vědět Severus. Věděl, že Dorian zdědil jeho talent na lektvary. A nejenom ten. Měl i jeho tmavé vlasy a černé oči. Byl taková jeho kopie. Ale zároveň si díky Scarlett vypěstoval lásku k famfrpálu. Už když mu byly čtyři, pomáhal mu krájet nějaké přísady v laboratoři. Zajímalo ho, co je ten problém, se kterým se mu jeho syn nechce svěřit.
„Ta profesorka mě nemá ráda," pípl potichu a odmítal se podívat svému otci do očí. Věděl, že bude zklamaný. „Jak je to možné? Vždyť jsi určitě nejlepší ve třídě?" kroutil nechápavě hlavou Severus. Nejlepší studenti jsou většinou oblíbenci, tak co se děje?
„Já nevím, ale hned jakmile četla náš seznam jmen, tak se nad tím mým pozastavila. Myslel jsem, že je to proto, že tě zná. Je to nová ředitelka Zmijozelu," osvětlit mu Dorian.
„Jak se jmenuje?" chtěli vědět oba jeho rodiče. Protože jestli ta profesorka chodila do Zmijozelu, tak je pravděpodobné, že ji oba budou znát.
„Chantelle Spencerová," pověděl jim jejich syn. Severus i Scarlett se po sobě překvapeně podívali. Ona učí v Bradavicích? Ještě minulý rok vedl Zmijozel i lektvary profesor Křiklan. Jejich malá Aurelia začala zívat, tak ji Scarlett šla uložit a nechala oba své chlapce o samotě.
„Říkala ti něco?" byl Severus zvědavý. Mstí se za to, co se mezi nimi stalo kdysi ve škole?

Mladý Dorian Snape seděl ve třídě a čekal, až dorazí profesor. Upravil si svou zmijozelskou vázanku, která se mu po cestě trochu pomuchlala. Na uvítací hostině jim ředitel Brumbál představil novou profesorku lektvarů, vypadala poněkud zachmuřeně a smutně. Ale třeba to byl jen pocit. Dorian se už nemohl dočkat svých oblíbených Lektvarů. Už od mala ho otec bral do laboratoře a on mu pomáhal krájet přísady a výjimečně mu táta dovolil nějaký lektvar zamíchat. Byla to zkrátka jeho vášeň. V tu chvíli se rozletěly dveře a do třídy vběhla profesorka oblečená do tmavého hábitu.
„V hodinách lektvarů nečekejte žádná ubohá mávání hůlkou. Mým cílem je naučit vás jemné přípravě lektvarů, i když neočekávám, že by většina z vás ocenila tuto náročnou vědu. Až přečtu vaše jméno, přihlásíte se. Adams Jonathan?"
„Tady," zvedl ruku blonďák z Nebelvíru.
„Beckettová Sophie?"
„Zde," hlásila se dívka z Havraspáru. Takhle to šlo dál.
„Longbottom Neville?"
„Tady," stáhl na sebe pozornost černovlasý hoch. Všichni se po něm podívali. Stejně jako včera na hostině, stačilo zmínit jeho jméno a celá síň si začala šuškat. Chlapec-který-přežil zkrátka přitahoval pozornost. Profesorka však přešla už teď slavného nebelvíra v tichosti.
„Snape Dorian?" zeptala se a v hlase byl slyšet náznak překvapení.
„Tady," zvedl ruku Dorian. Profesorka ho propalovala pohledem a nakonec přešla k dalším studentům. Nakonec jim zadala uvařit Posilňovací lektvar. Dorian ho měl hotový jako první a samozřejmě se správnou barvou a konzistencí. Spokojeně ho nesl ke katedře. Profesorka Spencerová si ho vzala a přičichla k němu.
„Stejný jako otec," zamumlala nepřítomně. Dorian to zaslechl, ale rozhodl se na to nereagovat. Čekal, že připočte nějaké body Zmijozelu za jeho bezchybný lektvar. Už proto, že sama byla ředitelkou této koleje. Nestalo se tak.