Co když...? [HP FF] ✔

6. kapitola - Rozhovory

Pokud má tahle povídka nějaké čtenáře, tak info: Odjíždím cestovat, takže nejlbližší kapitola se objeví kolem 20. srpna :). Přeju hezký prázdniny a budu moc ráda, když mi hodíte koment :) ! resthefuture

„To myslíš vážně, Severusi?" zeptal se ho udiveně Regulus. Svého přítele opravdu nepoznával.
„Něco se jí stalo?" stále nechápal.
„Jo, Severusi, ty si se stal!" řekl mu naštvaně Regulus a rozběhl se za dívkou.

Chvíli bloumal po chodbách a snažil se jít najít, netušil, kam mohla odběhnout. Pak ho to trklo. Scarlett milovala famfrpál. Určitě bude v přístěnku pro košťata! Téměř neslyšně vstoupil dovnitř, jeho kamarádka seděla na zemi v tureckém sedu a nepřítomně zírala do prostoru.
„Scar?" oslovil ji tiše. Zvedla k němu hlavu. Všiml si, že má oči zalité slzami.
„Promiň, Regulusi. Chtěla jsem si jít zalétat, trochu se uklidnit," vysvětlovala.
„A proč si nešla?"
„Nejsem ve stavu, kdy bych udržela koště pod kontrolou," odmlčela se, „proč Regulusi? Proč ona? Co má a já ne?" zeptala se ho, zatímco jí podal kapesník, aby si otřela uslzené oči.
„Já nevím, Scarlett. Nechápu to," řekl jí popravdě.
„Víš," popotáhla, „myslela jsem si, že se mu líbím. Jsem ale naivní!" naštvaně trhla hlavou.
„Jsem přesvědčen, že ano. Viděl jsem, jak se na tebe kouká. Znám Severuse skoro deset let. Takže si dovolím říct, že na něm poznám, když se chová zvláštně. To, co dneska předvedl, se mu ani v nejmenším nepodobá," kroutil hlavou.
„Vypadal tak šťastně, když s ní tančil," odvrátila od něj pohled a opět se zakoukala do prostoru, „víš, tak moc jsem si přála, abych mohla být dneska na jejím místě."
„Já vím, Scarlett, já vím," pohladil jí po zádech a konejšivě ji objal.
„Díky, Regulusi. Seš skvělej kamarád," poděkovala mu.

Ráno se Severus probudil v neobvykle dobré náladě. Těšil se, až zase uvidí Chantelle. Chvilku čekal ve společence, jestli na ní nenarazí. Po neúspěšných deseti minutách to vzdal a zamířil rovnou do Velké síně. Rozhlédl se po zmijozelském stole, na druhé straně až u profesorského stolu seděla Chantelle a četla si Denního Věštce. Rychlým krokem zamířil k ní, cestou mávnul na Nicka a Alexis. Ti ho udiveně pozorovali, čekali, že se u snídaně připojí k nim jako vždy. Severus ale zamířil k černovlasé dívce.
„Dobré ráno," pozdravil ji, „můžu?" zeptal se a ukázal na místo vedle ní. Dívka přikývla. Sedl si vedle ní a natáhl se pro konvici s kávou.
„Jak si se vyspal?" zeptala se ho s úsměvem. Lektvar by měl působit 48 hodin, tedy stačí, když mu zítra dá další dávku.
„Výborně, už jsem se tě nemohl dočkat," usmál se na ni a dal jí pusu na tvář. Chantelle zrudla, ale usmála se na oplátku. O tomhle snila tak dlouho! radovala se v duchu.

„Viděl si to co já?" zeptala se udiveně Alexis svého přítele. Ten, stejně jako ona, vyjeveně koukal na svého spolužáka, jak se drží za ruku s brunetkou z jejich koleje.
„Zjevně nám něco uniklo," dal jí za pravdu, „snad poprvé mě mrzí, že jsem nebyl na Křikově večírku," zasmál se. Alexis dál udiveně pozorovala Severuse.
„Dobré ráno," uslyšeli za sebou Dafné, vedle ní stála Scarlett. Měla kruhy pod očima a nevypadala celkově zdravě.
„Už jste to viděli?" zeptal se jich Nickolas, „Severus a ta černovláska!" ukázal na konec stolu, kde si zmíněná dvojice zamilovaně hleděla do očí. Scarlett se podívala jejich směrem. V tu ránu ji přešla chuť k jídlu. Omluvila se kamarádům a odběhla pryč z Velké síně. Dafné se podívala na Nicka: „Tak ti pěkně děkuju!" prskla na něj a vyběhla za svou kamarádkou.
„Co jsem provedl?" zeptal se Alexis. Té to docvaklo hned. Severus se dal s tou dívkou dohromady nejspíš včera na večírku. Na tom večírku, kam se Scarlett tak fintila, aby okouzlila Severuse. „Jdu za nima. Uvidíme se na Přeměňování," líbla svého přítele a utíkala za holkama.

Našla je v dívčích ložnicích. Scarlett si naštvaně balila učebnice do tašky a Dafné ji přitom pozorovala. „Scarlett? Dafné? Můžete mi říct, co se stalo?" zeptala se jich. Scarlett přestala cpát věci do tašky a posadila se na postel. Alexis si sedla vedle ní a konejšivě jí hladila po zádech. „Severus" řekla, ale pak se jí zadrhl hlas, „včera na tom večírku se dal dohromady se Spencerovou," dopověděla.
„Severus a Chantelle? Vždyť se spolu ani neznali, ne?" nedalo to Alexis.
„No právě!" vykřikla naštvaně Scarlett, „včera to bylo poprvé, co se spolu bavili. On ani nevěděl, jak se jmenuje! Pak za ní šel, tancovali spolu, a když se vraceli na kolej, viděli jsme je s Regulusem, jak si dali pusu," naštvaně vydechla.
„No páni," hvízdla Alexis, „to bych do Seva nikdy neřekla."
„Já taky ne," promluvila Dafné, „Scar, časem to přestane bolet," sedla si vedle ní a chytla jí za ruku, „ne dnes, ne zítra, ještě chvíli to trvat bude, ale jednou to odezní," slíbila jí a potom ji objala. Trojice dívek se vydala na vyučování.

Alexis se omluvně podívala na Nicka, když si sedala vedle Severuse, chtěla si s ním promluvit osamotě. Ten pochopil její záměr a sedl si k svému kamarádovi z Havraspáru.
„Ahoj Seve," pozdravila ho, když si sedala vedle něj, „jak se máš?"
„Nestěžuju si," odpověděl jí s úsměvem a začal si vyndávat z tašky pomůcky. Je čas zahájit útok!
„Všimla jsem si, že máš novou slečnu," naťukla téma, o kterém chtěla hovořit.
„Ano, Chantelle je skvělá," rozzářily se mu oči.
„Jak se vůbec znáte?" vyzvídala dál.
„Včera jsme se poznali na večírku u Křiklana," začal se neobvykle svěřovat, „tančili jsme a povídali jsme si. Máme toho hodně společného, víš," pokračoval důležitě, „Chantelle baví lektvary a taky ráda hraje šachy," usmál se.
„Aha, tak to ti přeju, Seve," řekla a myslela to upřímně, „ale myslela jsem, že máš zájem o Scarlett," vyslovila to, co ji pálilo na jazyku.
„Ale ne," zakroutil hlavou, „Scarlett je jen kamarádka. Nic víc." I kdyby se chtěl ptát dál, jejich debatu přerušila McGonagallová, která vešla do učebny a zadala jim práci na dnešní hodinu.

Chantelle seděla v knihovně a čekala na Severuse. Nabídl se, že jí pomůže s esejí do Bylinkářství a pak se chtěli projít po pozemcích. Tvářila se spokojeně. Její plán vycházel na výbornou. Uběhly již tři dny od Křikova večírku. Včera mu dala další dávku lektvaru do jeho kávy. Aby si toho náhodou nevšiml, přivstala si a přinesla mu jí do společenské místnosti. Byla se sebou spokojená. Ona je zamilovaná do Severuse, on do ní. Nic lepšího si nemohla přát.
„Ahoj, Chanti," ozvalo se nad ní. Chanti, tak jí Severus s oblibou říkal. Natáhl se k ní a políbil ji na ústa. V břiše ucítila jemné šimrání. Myslela, že se rozskočí blahem. „Tak co ta esej?" zeptal se jí, když se od sebe odtrhli. Chantelle mu ukázala, kolik toho má vypracováno. Severus přidal pár vlastních postřehů a ještě přinesl jednu knihu, ze které doplnili pár podrobností. Práce byla hotová, a tak nic nebránilo tomu, aby se šli projít.

Procházeli se ruku v ruce, pod nohama jim křupal čerstvě napadaný sníh. Vydali se směrem k jezeru, které bylo v této roční době téměř zamrzlé. Severus si všiml, jak Chantelle drkotá zuby a použil na ni ohřívací kouzlo. Dívka se na něj děkovně podívala.
„Chanti, napadlo mě," začal, když zamířili zpět k hradu, „jestli bys mě nechtěla přijet navštívit o vánočních prázdninách. Tak na dva, tři dny. Mohli bychom spolu být na Nový rok," prozradil jí svůj plán. Chantelle se na něj radostně usmála, nic jiného si přece nepřála. „Pokud mě naši pustí, pojedu moc ráda," řekla a na důkaz radosti ho políbila.
„Ale ale," ozvalo se za nimi, „zmijozelská háďata vylezla ze sklepení," pronesl ten otravný hlas. Sirius Black a James Potter stáli proti nim a ušklíbali se na sebe. „To jsem nevěděl, Snapee, že máš holku," uchechtl se Potter, „pověz, děvče, na co tě ten namyšlený šprt sbalil?" sjel ji pohledem. Byla celkem hezká, nepříliš vysoká, ale postavu měla pěknou. A oči také, jak si stihl povšimnout.
„Nemáte nic lepšího na práci?" ozval se naštvaně Severus. Tihle dva blbci mu otravovali život už od prváku. Zjistili, že nejsou nejlepší v Obraně a dali mu to pěkně sežrat. A skutečnost, že je synem majitele největšího obchodu s košťaty v kouzelnickém světě taky na ničem nepřidala. Zejména Potter tenhle fakt vydýchával dost těžce. Tenhle šprt, co je mu famfrpál ukradenej, má přístup k těm nejlepším modelům! No není to k vzteku?
„Pojď, Severusi, tohle nemá cenu," chytla ho za rameno a zamířili spolu do hradu. Ještě za sebou slyšeli nějaké řeči těch dvou, ale nevšímali si jich.

Ve společence se spolu usadili ke krbu a Chantelle hned napsala rodičům, jestli by mohla jet k Severusovi na část vánočních prázdnin. Ten byl tak zabrán do partie šachů se svou přítelkyní, že si nevšiml pohledů Scarlett a Reguluse z druhé strany místnosti.
„Vypadá šťastně," pronesla smutně Scarlett při pohledu na rozesmátého Severuse. Regulus si jí soucitně prohlížel. Nevěděl, jak se má v této situaci zachovat. Včera si v ložnici se Sevem chvíli popovídal, ale nic jiného než to, že Severus je do Chantellle evidentně zblázněný, nezjistil. Všiml si, že se dvojice rozloučila, vyměnili si letmý polibek a Chantelle zamířila k sobě, zatímco Severus si sedl vedle svých přátel. „Ahoj," pozdravil je radostně.
„Dobré zprávy?" zeptal se Regulus. Takhle šťastně se Severus bezdůvodně netvářil.
„To bych řekl," dal mu za pravdu, „Chanti slíbila, že ke mně pojede na vánoční prázdniny," prozradil jim a tvářil se jako měsíček na hnoji. Ani si nevšiml Scarlett, která zatnula pěst. Pak se s nimi rychle rozloučila a odběhla směr ložnice. Naštvaně sebou hodila na postel.

Severusi, proč? Co má ona a já ne?