Co když...? [HP FF] ✔

8. kapitola - Rozuzlení

Zdravím vás, přidávám novou kapitolu. Doufám, že se bude líbí. Jako vždy - komentáře a hlasy potěší :)
resthefuture

Severus zamžoural očima. Několik slunečních paprsků prošlo až k rohové posteli, kde ležel. Pomalu rozlepil obě oči, stále ležel na ošetřovně. Pohled oknem ven ho poněkud vyděsil. Nikdy nespal takhle dlouho. Byl prosinec, a pokud už bylo venku takové světlo, muselo být minimálně jedenáct hodin. Rychle se zvednul do sedu, ale hned zase klesl do peřin. Hlava ho bolela jako čert! Trochu bezradně se rozhlédl kolem sebe, když do místnosti vstoupila Madam Pomfreyová. Prohlédla si svého pacienta. „Jak se cítíte, pane Snapee?" zeptala se ho laskavě.
„Co se stalo? Jak jsem se sem dostal?" vychrlil na ní.
„Včera jste zkolaboval cestou na koleji. Měl jste otravu krve," osvětlila mu.
„Otravu krve?" nechápavě na ni zíral.
„Ano. Vaše ehm," tady se zarazila, „přítelkyně Vám podávala lektvar Cudné vášně, avšak zvolila poněkud nešťastné dávkování. Včera Vám byl podán protijed. Den si tu ještě poležíte a vzhledem k tomu, že zítra začínají prázdniny a profesor Křiklan říkal, že jedete domů, tak dnes večer Vás pustím na kolej," usmála se na něj laskavě. Severus na ni vyjeveně koukal. „Lektvar? Přítelkyně?" zeptal se dutě, „ale já nemám žádnou-„ nestačil to však doříct a na ošetřovnu vběhla Alexis s Regulusem.

„Severusi!" vypískla jeho kamarádka a hnala se k jeho posteli a vroucně ho objala. Regulus poplácal svého přítele po rameni. Severus se trochu nervózně ošil a zeptal se: „Může mi konečně někdo říct, co přesně se stalo?" dožadoval se.
„Jde o to," ujala se Alexis slova, „že ti Chantelle dávala lektvar, kvůli kterému si do ní byl zamilovaný!"
„Cože?" nechápal Severus, „jaká Chantelle? Jaký lektvar?" svraštil obočí.
„Ty si nic nepamatuješ?" nechtěla věřit Alexis. Potom co ji Severus už mírně naštvaně ujistil, že ne, jinak by se tak hloupě neptal, mu začala vše vysvětlovat. Začala Křikovým večírkem, kde se poznali, jak spolu začali chodit až k tomu včerejšku, kdy omdlel na chodbě.
„Vážně si na nic nevzpomínáš?" ptal se ho udiveně Regulus.
„Mlhavě si teď nějakou černovlasou holku. Tanec, knihovna," odpověděl nepřítomně Severus, „počkej," zarazil se a svraštil obočí, „chceš mi říct, že do mě lila tu břečku tři týdny? Jaktože jsem si toho nevšiml? A ani vy?" ptal se podrážděně.
„Severusi," klidnila ho Alexis, „nemůžeš se nám divit. Choval ses zvláštně, ale když jsme se tě zeptali, vypadal si prostě beznadějně zamilovaný," ušklíbla se na něj, „každopádně jsem moc ráda, že seš v pořádku!" Ještě u něj chvíli zůstali, Alexis se pak vytratila za Nickem a Severus zůstal s Regulusem. Podíval se na svého kamaráda a s předstíraným nezájmem se zeptal: „Ehm, jak se má Scarlett?"
„Asi uděláš nejlíp, když se jí zeptáš sám, Severusi," odvětil mu, „každopádně včera se málem zbláznila strachy, když zjistila, co se ti stalo."
„Aha," zamumlal, ale v hlavě mu svítala naděje, „a proč tady vlastně není?" nedalo mu. Pokud se o něj tak strachovala, jak jeho kamarád naznačoval, tak se na něj přece mohla jít podívat, ne?
„Za hodinu začíná zápas proti Nebelvíru, takže předpokládám, že je teď v šatně a William jim vysvětluje taktiku," usmál se při představě jejich horlivého kapitána, „Severusi, byla opravdu smutná, když tě viděla s Chantelle. Měl by sis s ní o tom promluvit," doporučil mu. Bohužel o něco později vyplísnila ošetřovatelka i Reguluse, který by oželel pro dnešek famfrpál, aby rozptýlil svého kamaráda. Pacient potřebuje klid! Slyšel její hlas ještě teď. Ležet celý den na ošetřovně bylo neuvěřitelně nudné, neměl sebou jedinou knihu.

Severus strávil zbytek dne na ošetřovně. Dokonce zkusil přemluvit madam Pomfreyovou, aby ho pustila na famfrpálový zápas. Tušil, že se to naprosto mine účinkem, ale chtěl to risknout. Ještě teď slyšel její naštvaný hlas. Chlapče nešťastná, včera jste tu ležel v bezvědomí a teď chcete, abych Vás pustila na zápas, kde je to i tak stresující pro zdravé lidi, natož pak pro ty nemocné? Když on vážně chtěl vidět Scarlett. Chyběla mu. Měl pocit, jakoby ji neviděl měsíce. Vlastně spolu skoro měsíc nemluvili. Když ho nakonec pustila večer na kolej, aby si stihl zabalit věci na prázdniny, oddechl si.