Co když...? [HP FF] ✔

2. kapitola - Bradavické panoptikum

Scarlett Holsenová, to jméno ho pronásledovalo už několik dní. Zrovna seděl ve společenské místnosti a četl Lektvary pro pokročilé. Tedy alespoň si to namlouval. Jeho soustředěnost padla ve chvíli, kdy se kolem něj mihla hnědovlasá dívka se svou kamarádkou. Vybraly si místo blízko krbu a zrovna teď rozebíraly esej, kterou jim zadal Křiklan dnes na hodině.

Scarlett se svalila do křesla. Byla totálně vyřízená. Dneska za sebou měla sedm vyučovacích hodin a famfrpálový trénink. A zrovna ve chvíli, kdy si myslela, že se bude konečně moci svalit do postele s oblíbenou knížkou, jí Dafné připomněla jednu nemilou věc.
„Už máš tu esej na lektvary?"
„Esej? Úplně jsem na to zapomněla," podepřela si nešťastně hlavu, „do kdy ji máme odevzdat?" zeptala se kamarádky s nadějí, že neřekne zítra.
„V pátek," odpověděla jí informovaně kamarádka, zatímco si četla poslední výtisk Týdeníku čarodějek. Scarlett úlevně vydechla. Dnes je středa, to má ještě zítřek k dobru.
„No, já bych tolik nejásala," krotila jí Dafné, „když si měla trénink, snažila jsem se v knihovně najít nějakou vhodnou literaturu, ale nenašla jsem žádnou učebnici, která by obsahovala padesát využití skřetí žluči. Našla jsem jich jenom čtyřicet a to do toho ještě počítám neověřený recepty na mastnou pleť ze Svůdné čarodějky," uchechtla se, „to by se Křiklanovi asi moc nelíbilo."
„To máš asi pravdu," kývla jí na souhlas, „ale jsem teď momentálně natolik vyřízená, že tohle budu řešit až zítra." S tím se obě dívky zvedly a zmizely v ložnici.

Severus seděl ve Velké síni a pomalu usrkával ze své ranní kávy, zatímco se bavil s Nikem a Regulusem. Přejel pohledem po zmijozelském stole, kde kromě nich seděli jen 2 prváci. Ne že by patřil mezi ranní ptáčata, spíš to přisuzoval faktu, že je teprve třetí týden v září, a většina studentů si ještě neodvykla prázdninovému režimu.
„Musím už jít, zapomněl jsem si na koleji úkol pro McGonagallku, tak abych si jí nerozházel hned na začátku roku," rozloučil se s nimi Regulus a připojil se ke svým spolužákům ze třetího ročníku. Severus se ušklíbl, jeho naštěstí čekalo Přeměňování až odpoledne, první hodinu má Dějiny s Binnsem.
„Čau vespolek," ozvalo se za ním, a když se otočil s přáním dobrého rána, zjistil, že za ním nestojí jen jeho kamarádka Alexis, ale vedle ní není nikdo jiný než Scarlett Holsenová.
„Dobré ráno," pozdravil tlumeně, zatímco dopíjel kafe. Alexis si sedla vedle Nika a něco si šeptali do ucha. Když si Severus bral brašnu s úmyslem nenápadně vyklidit pole, zarazil ho její hlas.
„Víš, Severusi," ozvala se Scarlett, „myslíš, že bychom se mohli odpoledne sejít v knihovně? Potřebovala bych poradit s tou esejí do lektvarů," upřela na něj prosebně svoje světle zelené oči.
„Jo, proč ne," věnoval jí mírný úsměv, „ve čtyři?" zeptal se a ona mu jen kývla hlavou na souhlas.

Když tak seděl na hodině a na půl ucha poslouchal Binnesovo vyprávění o čtvrtém skřetím povstání, přemýšlel nad tím, proč Scarlett oslovila zrovna jeho se žádostí o pomoc. Koneckonců, nikdy nebyli žádní velcí přátelé. Samozřejmě, chodili do stejného ročníku ve stejné koleji, ale ona se vždycky bavila s Dafné a Alexis. Proč se nedohodla s nima? Možná proto, že nikoho z nich lektvary nezajímají tolik jako tebe, ozvalo se mu v hlavě spokojeně.

Bylo za pět čtyři a Scarlett čekala před vstupem do knihovny. Za ty 3 roky, co stačila Severuse poznat si všimla, že jednu z věcí, které nemá rád, je nedochvilnost. Nechtěla si to u něj rozházet, když jí přislíbil pomoc. A tak tu stála už 5 minut, když se zpoza rohu vynořil Severus a zamířil si to rázným krokem přímo k ní.
„Ahoj," pozdravila ho, zatímco on si ji měřil pohledem.
„Ahoj," opětoval jí pozdrav, zatímco si sedli k jednomu stolu u oken blízko lektvarologické sekce.
„S čím konkrétně potřebuješ pomoci?" zeptal se jí Severus. Scarlett mu poreferovala o tom, jak Dafné včera nemohla najít víc než čtyřicet využití skřetí žluči a už je vůbec nenapadá, kde dál hledat.
„Taky mi chvíli trvalo než jsem to našel," začal vysvětlovat, „máš pravdu, že naše učebnice jich tolik neuvádí, nicméně včera odpoledne jsem zabrousil do oddělení s knihami, které se zabývají léčitelstvím a tam jsem byl úspěšnější," řekl a šel hledat zmíněné učebnice. Za chvíli se vrátil s dvěma tlustýma bichlema. Naštěstí si pamatoval, kde má hledat, takže jim hledání pojmů netrvalo příliš dlouhou dobu. Když o 2 hodiny později dopisovala poslední odstavec, zakručelo jí v břiše. Omluvně se podívala na Severuse, který ji s mírným úšklebkem pozoroval.
„Taky mám hlad," dal jí za pravdu, „když sebou hodíme, stihneme večeři ve Velké síni."

Scarlett si sedla vedle Dafné a potěšila jí zprávou, že esej na lektvary má vypracovanou, takže už se tím nemusí zabývat.
„Tak to je bezva, jak se ti to podařilo? Včera jsem to tam hledala jak blbá!" zeptala se jí udiveně.
„No víš, pomohl mi Severus, našel o tom pár knih z léčitelské sekce, měla jsem to hotový za chvilku."
„Jo tak Severus," dobírala si jí kamarádka, „tak to pak jo." Scarlett mírně zrudla a úkosem se na něj podívala, jestli to náhodou nezaslechl. „Ale co, je hezkej, tak proč ne," vedla si Dafné stále svou.
„Přestaň," zavrčela na ní Scar, „uslyší tě!"
„Dobře, dobře," pousmála se na ni.

Severus seděl kousek od něj a zrovna se bavil s Nikem a Alexis o patronově zaklínadlu, o kterém se učili dnes na Obraně. Byl si dobře vědom, že se na něj Scarlett a její kamarádka Dafné koukají a měl snad pocit, že v jejich konverzaci zaslechl své jméno, ale dělal, že si jich nevšímá a vrátil se pozorností k dnešní hodině Obrany.

„Héj, Holsenová," ozvalo se u východu z Velké síně, když se skupinka čtvrťáků ze Zmijozelu vracela zpátky na kolej, „co takhle procházka při měsíčku?" ozval se ten hlas. Všichni se jako na povel otočili a dívali se do samolibé tváře Siriuse Blacka.
„ Né, díky," opáčila Scarlett, popadla Dafné za ruku a zamířila směr sklepení.
„No jak chceš, tak si užij společnost mého nudného bratříčka a těhlech Zmijozeláků," naštvaně se otočil na podpatku a zmizel jim z dohledu.
„Je to blbeček, nevšímej si ho," poradila jí Alexis, když se skupinka usadila ve zmijozelské společenské místnosti. Severus celou scénu sledoval spíše zpovzdálí a ani teď nehodlal nijak zasahovat.
„Já vím," dala jí Scarlett za pravdu, „jen už mě nebaví, jak mě pořád otravuje. Myslela jsem, že ho to přes prázdniny přejde," dodala zkroušeně
„Ten to nevzdá," ozval se Regulus, „znám ho až moc dobře. Bude tě otravovat tak dlouho, než svolíš a půjdeš s ním na to rande."
„No, tak to bude čekat hodně dlouho," dodala se smíchem Scar. Chvíli ještě seděli u krbu, Regulus se Severusem hráli šachy, Alexis s Nikem si něco špitali do ucha a Dafné se Scarlett si prohlížely knihu o famfrpálu. Postupně se všichni vytráceli do svých ložnic, až je s přáním dobré noci opustil i Regulus.
„Takže," začala Dafné, když zkontrolovala, že se ve společence nacházejí jen ony dvě, „tobě se líbí Severus?" zeptala se potutelně své nejlepší přítelkyně.
„Jen mi pomáhal s úkolem do lektvarů," bránila se Scarlett, „a tobě vlastně taky, protože kdyby mi s tím on nepomohl, hledaly bychom to teď v knihovně my dvě."
„Dobře, dobře," zarazila jí kamarádka v její vášnivé obhajobě, „ ale to neznamená, že se ti nemůže líbit," usmála se na ní způsobem já-vím-že-se-ti-líbí-tak-to-přiznej.
„No dobře," vzdechla si Scar, „tak se mi líbí, no a co? Sama si řekla, že je hezkej."
„To je pravda," uznala Dafné, „takže co s tím uděláme?"
„Jak co s tím uděláme, nic! Nemyslim si, že by o mě jevil zájem, bere mě prostě jako kamarádku. Nikdy jsme se nijak zvlášť nebavili."
„No, to nikdy nevíš," prohlásila tajemně, „zdálo se mi, jak tě Black zval na rande, že náš drahý Severus malinko žárlil," usmála se na ní tím svým vědoucím úsměvem.