Co když...? [HP FF] ✔

5. kapitola - Křikův klub

Scarlett byla v dívčí ložnici a očima přejížděla po své skříni. Už byl nejvyšší čas chystat se na dnešní večírek u Křiklana. Nemohla se rozhodnout, co si dnes vezme na sebe. Ve škole si s tím lámat hlavu nemusela, a pokud byl víkend, nejraději chodila sportovně oblečená, černé džíny a tričko jí naprosto vyhovovaly. Ovšem tuto ukázku mudlovské „nedbalé elegance" by asi Křiklan neocenil, ušklíbla se v duchu. V podstatě ani neměla moc na výběr, v Bradavicích měla jen dvoje šaty – oboje koktejlky. Jedny byly světle modré bez ramínek s délkou po kolena. Ty druhé, tmavě zelené, byly o něco odvážnější. Nejen, že měly menší výstřih, ale sahaly jí nad kolena a obepínaly její postavu. Užuž se natahovala po těch modrých, když jí zarazil kamarádčin hlas.
„Vezmi si ty zelené," poradila jí Dafné, když vešla do jejich ložnice.
„Myslíš? Nebude to příliš?" nakrčila nesouhlasně nos.
„Rozhodně ne," utnula její obavy, „Severusovi se jistě budou líbit," usmála se na ni a Scarlett zrudla, ale svou kamarádku poslechla a nakonec si tedy vzala zelené šaty. Ještě doplnila svůj vzhled mírným líčením a pomalu se vydala do sklepení na večírek.

Křiklanova pracovna byla pro potřeby večírku zvětšena. Všude vládla vánoční výzdoba, aby taky ne, za tři týdny tu byl Štědrý den. Po celém obvodu místnosti byly stoly s občerstvením. Uprostřed všeho dění stáli hosté a bavili se mezi sebou. Scarlett zpozorovala Severuse a Reguluse v rohu místnosti, jak spolu o něčem zaníceně diskutují a zamířila k nim.
„Ahoj kluci, tak jak se bavíte?" zeptala se jich. Oba se jako na povel otočili. Severus na ni pohlédl a zamrzl v pohybu. Ještě nikdy ji v těchto šatech neviděl. Byla okouzlující. Své kaštanové vlasy měla svázané do drdolu, ze kterého se jí uvolnilo pár neposlušných pramenů. Temně zelené šaty dokonale obepínaly její štíhlou postavu.
„Dneska ti to sluší, Scarlett," pověděl jí Regulus, který se po oku ušklíbl na svého kamaráda, který si jí dále prohlížel, „když mě omluvíte, půjdu se podívat po Křiklanovi a pozdravit ho."
„Mohu ti donést něco k pití?" zeptal se jí Severus, když osaměli.
„To bys byl hodný," usmála se na něj, „sklenka dýňového džusu by byla vynikající." Vydal se směrem ke stolům, a Scarlett si ho tak mohla pořádně prohlédnout. Vypadal neobyčejně přitažlivě v černých kalhotách a dlouhém kabátci, ze kterého nenápadně vykukovala bílá košile.
„Regulus měl pravdu," podal jí skleničku, „opravdu ti to sluší," mírně se na ní pousmál. Scarlett zrudla a zabodla svůj pohled do džusu, než tiše pronesla: „Tobě taky." Uvnitř se tetelila blahem. Bylo to poprvé, co se nějak pochvalně zmínil o jejím vzhledu. Chvíli si povídali o škole a nadcházejících vánočních prázdninách, když k nim opět zamířil Regulus.
„Křiklan už je docela v náladě," informoval je a ukázal směrem, kde stál jejich vedoucí koleje a rozjařeně gestikuloval při rozhovoru s jakýmsi neznámým člověkem.

Trojici od vzdálenějšího stolu pozorovala černovlasá dívka. Objekt jejího zájmu, zmijozelský student Severus Snape, si povídal s jejím spolužákem z ročníku a něčemu se tam pochechtávali. Stála tam u nich i Holsenová, jejich famfrpálská hvězdička. Jak ji neměla ráda! Většina kluků z koleje nad ní slintala jak stádo psů, ale to nebyl ten hlavní problém. Poslední dobou si všimla, že i Snape, kluk, do kterého se zakoukala loni, je k ní neobvykle pozorný. Když jí šel pro pití, všimla si pohledu, kterým ho hnědovlasá dívka počastovala. Žárlivostí zatnula pěsti. Myslela si, že jsou kamarádi. Ovšem na posledním výletu v Prasinkách si všimla, jak se na sebe koukají a dost jí to naštvalo. Severus Snape je můj! Rozhořčeně si opakovala ve své mysli. A dneska měla v plánu rozjet plán, který jí ho měl zajistit.

Když trojice zamířila ke Křiklanovi, aby se s ním pozdravili, zamířila jejich směrem.
„Zdravím, profesore," zaslechla Holsenovou, jak se vítá s ředitelem její koleje.
„Dobrý večer, profesore," pozdravil ho i Severus.
„Á, zdravím vás, slečno Holsenová, pane Snapee," pokýval jim hlavou, „Severusi, pokud dovolíte, rád bych Vás někomu představil," ukázal Křiklan na malého muže nedaleko od nich. Regulus využil chvilku a odvedl Scarlett na taneční parket na druhé straně místnosti.
„Pane Harringtone," oslovil menšího muže, „rád bych Vám představil Severuse Snapea, jednoho z nejnadanějších čarodějů, kterého jsem měl možnost učit. " vysekl Severusovi poklonu.
„ James Harrington, těší mě, pane Snapee, Horacio se o Vás již několikrát zmínil," řekl, zatímco si podali ruce, „abyste rozuměl, pracuji jako hlavní lektvarolog v nemocnici svatého Munga," představil se mu. Severus zachvátila zvědavost, většinou tu nenarazil na nikoho zvlášť zajímavého, ale pan Harrington byl kapacita v oboru.
„I mně velmi těší, pane" uklonil se mírně Severus, „četl jsem několik vašich článků v Týdeníku lektvaristy. Zaujal mě Váš pokrok ve vývoji lektvaru proti kletbě cruciatus," na chvíli se spolu rozpovídali o nedávném článku ve zmíněném časopise. Když se Křiklan svému příteli zmínil, že Severus sám vylepšil postup některých lektvarů v učebnici, Harrigton byl nadšen.
„Kdybyste měl někdy cestu kolem nemocnice, stavte se. Rád Vám ukážu svou laboratoř," nabídl mu.
„Velmi rád, pane," přisvědčil Severus. Takovou příležitost si nemůžu nechat ujít!
„Doufám, že se Hektor neurazí," pokračoval Harrigton, „ale doufám, že se jednou vydáte v mých šlépějích. Naše řemeslo potřebuje takové nadané studenty jako vy." Jistě, pomyslel si Severus, nemohl přijít další večírek, kde by někdo nezmínil jeho otce. Jako by snad on toužil vézt podnik na výrobu závodních košťat. Věděl, že je to sice výnosná práce, ale pro něj absolutně nezajímavá.