Co když...? [HP FF] ✔

4. kapitola - Prasinky

„Konečně nějaké rozptýlení," radoval se Regulus ve společence, „co, Severusi?" kývl na svého kamaráda.
„Co?" Severus zmateně zvedl pohled od krbu.
„Výlet do Prasinek přece!" zvolal nadšeně Nicolas, „to si přece nemůžeme nechat ujít."
„Jasně! Musíš jít s námi, Severusi, poslední dobou seš jenom zalezlej v knihovně. Výlet na čerstvý vzduch ti jenom prospěje," mírně se rozčílila Alexis.
„Jistě, matko," ušklíbl se na ni Severus, „půjdu s vámi."

Scarlett seděla v lavici vedle Dafné a snažila se napodobit pohyb hůlkou, o kterém jim před chvíli vykládal Kratiknot. Kouzelné formule nikdy nepatřily mezi její zvlášť oblíbené předměty. Musela by se víc soustředit, pokud chtěla dnes úspěšně zvládnout odpuzovací kouzlo. Po očku sledovala, jak se s úkolem perou její spolužáci. Na chvilku se pohledem zastavila u černovlasého chlapce sedící kousek od ní. Užuž se chystala odtrhnout zrak a soustředit se na kámen, který od sebe měla dostat co nejdál, když se ozvala její kamarádka.
„Víš, možná bys mu to mohla nějak naznačit," protáhla významně Dafné.
„Cože? Co tím myslíš?"
„No, víš, my holky, si sice všimneme, když se po nás nějaký kluk otáčí, ale kluci ne," začala rádoby důležitě rozmlouvat, „měla bys mu dát svůj zájem najevo. Pozvi ho třeba na ten zápas s Mrzimorem."
„To není dobrý nápad," bránila se Scarlett. Věděla, že Severuse famfrpál nijak zvlášť nezajímá. Ano, šel se podívat, když hrál Zmijozel, ale jinak ho tento sport nechával naprosto chladným.
„No, tak jen abys pak nebyla překvapená, až se dá dohromady se Spencerovou!" prohlásila Dafné."
„Cože?" vykřikla udiveně, až se za nima otočila celá třída.
„Řekl jsem snad něco nejasného, slečno Holsenová?" podivil se Kratiknot.
„Ne, pane profesore, omlouvám se," sklopila oči a podívala se na svou kamarádku, „Spencerovou? Myslíš Chantelle Spencerovou, tu třeťačku z naší koleje?" podivila se.
„Jo, přesně tu myslím. Slyšela jsem jí, jak se o něm baví se svýma spolužačkama ve společence. Vypadalo to, že je do něj dost udělaná!" zachichotala se blondýnka.
„Slečno Holsenová, slečno Claneová, strhávám Zmijozelu 10 bodů za vyrušování v hodině. Věnujte se laskavě výuce," přeťal jejich konverzaci maličký profesor. Scarlett i Dafné raději zmkly, nechtěly připravit kolej o další body.

Severus stál na nádvoří a mnul si ruce. Byl poslední říjnový týden, ale tady ve Skotsku už dávno uhodily první mrazy. Měl na sobě sice teplý černý kabát a okolo krku omotanou zmijozelskou šálu, ale rukavice jaksi opomněl. Místo toho na sebe seslal ohřívací kouzlo. Snad alespoň chvilku vydrží, pomyslel si.
„Kdo má podepsanou propustku, ať jde k profesoru Křiklanovi," ozval se na nádvoří Filchův skřehotavý hlas, „kdo ji nemá, zůstává na hradě!"
„Tak kam nejdřív?" ozvala se nadšeně Alexis.
„Medový ráj!" ozvali se unisono Nick a Regulus.
„Medový ráj mě neláká, což nemohu říct o lékárně," krotil jejich vášně Severus, „co takhle sraz U tří košťat za hodinu?" navrhl. To se setkalo s obecným souhlasem. Severus se pomalu vydal k malému obchůdku na konci vesnice. Lékárna byla odjakživa jeho oblíbeným obchodem. Otec ho často bral do jejich pobočky na výrobu a prodej zejména závodních, ale i obyčejných košťat. Pravděpodobně si myslel, že u malého Severuse vzbudí touhu po létání a famfrpálu. Když mu bylo šest let, matka ho namísto toho vzala do lékárny, kde mu ukázala jak vybrat správné přísady do lektvarů. Koneckonců byla to ona, po kom zdědil nadání pro toto umění.  Jeho matka pocházela z vlivné čistokrevné rodiny, tyto ženy obvykle nepracovaly, tak lektvary zůstaly jen koníčkem, nikoli prací.Ženy pocházející z těchto rodů si většinou vzaly muže ze stejné společenské třídy. Jejich jedinou povinností bylo přivést na svět dědice a samozřejmě dohlížet na služebnictvo, v tomto případě na skřítky. Pak už si mohly užívat život bohatých žen. Samozřejmě se našly i výjimky. Jeho matka  měla doma soukromou laboratoř, kde vytvářela nejrůznější pokusy, o kterých později psala články do Týdeníku lektvaristy. 

V lékárně nakoupil potřebné suroviny, když opouštěl obchod s úmyslem vydat se za svými přáteli, někdo do něj vrazil.
„Oh, omlouvám se," pronesl ten někdo „nechtěla jsem." Dívka, jak si Severus záhy uvědomil, když se k němu otočila obličejem. Podle zmijozelské šály kolem krku a podobného věku by ji měl znát. Chvilku pátral v paměti a pak mu došlo, že chodí do ročníku s Regulusem.
„Nic se nestalo," pokrčil rameny a vydal se směrem ke Třem košťatům.

Když dorazil, jeho přátelé už seděli u stolu. Severus se k nim přidal a rovnou objednali rundu máslového ležáku. Zrovna mu ukazovali nejrůznější sladkosti, které si nakoupili v Medovém ráji, když do hostince vešla Scralett se svou přítelkyní Dafné. Alexis na ně mávla, ať si jdou sednout k ním, že tam ještě mají volno. Scarlett se rozhlédla, bylo plno. Ostatně jako vždy, když měli studenti povolený vstup do vesnice. Vzala to proto rovnou k baru, aby si mohly objednat a nečekat na obsluhu. Když tak stála a čekala až Rosemerta natočí dva máslové ležáky, zaslechla rozhovor dvou dívek sedících vedle ní.
„Takže jste se teď potkali?" ptala se trošku oplácanější dívka.
„Jo," řekla zasněně černovláska, „srazili jsme se v lékárně."
„Aha, a řekl ti něco?" ptala se jí kamarádka.
„Ne, ale koukal se na mě těma krásnýma černýma očima," pronesl brunetka a vzdychla si přitom. Černé oči, řekla černé oči, uvědomila si Scarlett. Znala jen jednoho člověka, který se mohl pyšnit touhle barvou oči. Koukla se jejich směrem a viděla Chantelle Spencerovou, jak se kouká od pultu po Severusovi a zamilovaně na něj hleděla. Ten evidentně o její existenci neměl ani páru, dál se vybavoval s Regulusem.

Když se vrátila ke stolu, Nick a Alexis zrovna řešili nadcházející utkání Zmijozelu proti Mrzimoru.
„Určitě vyhrajeme, Mrzimor nemá nejmenší šanci," řekl nesmlouvavě Regulus, „Scarlett je u obručí jako zeď!" pochválil svou kamarádku. Ta se na něj vděčně usmála.
„Tak doufám, že se přijdete podívat," koukla se po nich, všichni, dokonce i Severus, kývli na souhlas.
„Omlouvám se, že ruším vaši jistě podnětnou debatu o famfrpálu, mládeži," ozval se za nimi hlas, „chtěl jsem jen pozvat pana Blacka, pana Snapea a slečnu Holsenovou na menší večírek. Bude se konat první týden v prosinci, ale chtěl jsem vám to oznámit již teď, abyste si udělali čas!" řekl radostně.
„Bude nám potěšením, pane profesore," řekl za všechny Regulus. Věděl, že si ani nemusí pohledem vydobýt souhlas od svých kamarádů. Pozvání na Křikův večírek se neodmítalo. A už vůbec ne, pokud jste byli z jeho koleje. Křiklan byl na svůj klub, jak tomu říkal, velmi pyšný a rozhodně nepřijímal omluvy z jeho večírků.
„Takže se budu těšit, zatím se mějte," pokýval hlavou, „a moc to s tím ležákem nepřehánějte!" dodal na rozloučenou.

No bezva, další nudný večírek u Křiklana. To budou dvě, no spíše tři hodiny nesnesitelné nudy v podání jeho učitele a jeho přátel, pomyslel si Severus. Když sledoval Regulův výraz, bylo mu jasné, že jeho přítel smýšlí o večeru podobně. Vedle něj sedící Scarlett se taky netvářila zrovna nadšeně, ale když si všimla jeho pohledu, věnovala mu mírný úsměv a sklopila oči ke svému pití.

No, možná, že to nebude zas taková nuda, ozval se jeho vnitřní hlas.