Neznámý chat ✔

•Kapitola 12•

Seděla jsem na posteli a zírala do zdi. Už zase mám chvilku "přemýšlení" o svém životě.

Všechno se teď na mě svalilo jako valina a já to v sobě musím dusit.

Založení Facebooku, děsivé sny, smrt Keylly, vyhoření našeho baráku je asi jen začátek.

Rozhlédla jsem se a na rozpadajícím se stolku jsem viděla malý laptop.

Popadla jsem ho a ihned se přihlásila na Facebook.

Číslo nepřečtených zpráv mě natolik vyděsilo, že jsem se radši chtěla odhlásit a FB už nikdy nezapnout.

45 nepřečtených zpráv od - Uživatel Facebooku

Klepajíc se hrůzou jsem zprávy otevřela a hlasitě se rozbrečela.

Uživatel Facebooku - Ahoj :)

Proč neodpovídáš?!

Sereš mě, víš to?!!!

Nemá cenu mě ignorovat, stejně víš, že já si tě nějak podám :))

Kurva, ale odpovídej!!

Seš malá, slizká čůza!!

Ale mě bys postačila :))

Jak si žiješ u tety??

Fakt jako jsem to nechtěl podpálit, ale já jsem byl fakt nakrknutej, protože ses poranila!!

Stejně tě nesnáším!!!

Nechtěla jsem to číst dál. Bohatě mi stačila pochybnost, jestli mě teda nesnáší, nebo miluje.
Shodneme se asi u té první varianty...

Madison - Proč jsi mi zničil místo, kde se nám nejlíp?!

Uživatel Facebooku - Sralas mě, s tou svou pošahanou family...A vůbec, u mě se budeš mít líp :))

Ozvalo se lehké zaklepání na dveře. S trhnutím jsem se otočila ke dveřím a znehybněla, jelikož mi strachy ztuhla krev v žilách.

Dveře se s vrzáním začaly otevírat. Zatajil se mi dech. Až po hlavu jsem se zachumlala do peřiny a škvírkou sledovala tmavou siuletu, kterou ozařovalo slunce z protějšího okna.

„Mad?"

S výdechem jsem se z peřiny vyhrabala a svou krev dala zase do pohybu.

Usmívala jsem se jako andílek na právě přicházející mámu.

V tváři měla stále výraz hrůzy, děsu a smutku.

„Teta Chelsey nám půjčí kola," klekla si ke mně. „Všichni pojedeme na vyjížďku."

„Ne, díky."

„To nebyla otázka," zasmála se máma a pohled věnovala displeji laptopu, na kterém jsem měla stále otevřenou konverzaci s neznámým chlápkem.

S odkašláním jsem laptop zavřela a vzhlédla na mámu.
„Takže??"

„Takže se svleč a teta ti půjčí něco na sebe." zavelela a ukázala na sebe.

Měla na sobě dlouhé, barvou vyblité tílko pomalu až po kolena a cuckaté tepláky.

Zhrozila jsem se. „Tohle já na sebe nevezmu! Ještě mě někdo uvidí!!"

„Vím, teta není zrovna nejhubenější," pokrčila rameny máma. „Ale stále lepší, než jet v noční košili s kreslenýma... myškama."

„Jsou to kočky, mami."

„Tak s kočkama," máma protočila oči a poprvé se zase normálně zasmála.

Další kapču čekejte....Nevim kdy xD

--Bára--