Neznámý chat ✔

•Kapitola 23•

„Můžeš mi to laskavě vysvětlit?!"

Dyllan na de mnou stál s rukama založenýma na prsou.

„Nemám co vysvětlovat," prskla jsem a pohledem uhnula od jeho ledových očí.

„Kurva, Madison!!" zařval a jedním pohybem mě zatáhl za culík.

Zasyčela jsem bolestí a přes ruku ho pleskla. Pustil mě.
„Nesahej na mě."

„Jsem tvůj bratr Madison," zklidnil se a posadil se na židli naproti mě. „Chtěl bych vědět, proč si to poldům neřekla. Přece nevěříš tomu, že by máma byla sebevražedkyně?"

„Sakra, kdy už pochopíš, že to s tím vůbec nesouvisí!!!" zařvala jsem. „Kdyby to s tím souviselo, tak by to akorát dokazovalo, že máma spáchala sebevraždu!!"

„Tak vidíš!" rozhodil ruce.

„Ale máma by si nikdy neublížila!!!" vyjekla jsem.

Mlčel. Měl kamenný výraz a jen pomalu vydechoval. Nehnul ani brvou.

„Půjdu na vzduch," Dyllan prolomil nekonečné ticho a zvedl se že židle.

„Dyllane, nechoď!" špitla jsem chraplavě. „Nenechávej mě tu samotnou!"

Otočil se na mě. „Vždyť už ti je přece šestnáct, ne?"
S těmito slovy se sebral a odešel.

Začala jsem panikařit. Není dobrý být sama.
Na mobilu mi cinkla příchozí zpráva.

Uživatel Facebooku - Kůzlátko, kůzlátko, otevři vrátka! Tatínek dorazil, náladu překazil :))

Přešel mi mráz po zádech. Je tady.

Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila! <33
Ano, byla kratší, ale aspoň něco,že? :))

Ještě než odejdeš číst jiný story, poprosila bych tě, aby ses podíval/a na můj nový příběh "Courtney" :))) Jedná se o TeenFikci, ale myslím, že by mohla zabavit i tebe :** Předem díky :33

--Bára--