Neznámý chat ✔

•Kapitola 3•

Chvíli se nic nedělo. Najednou mi ale obrazovka zhasla a a v rohu počítače se zobrazil chat s neznámým mužem.

Uživatel Facebooku - Proč jsi to udělala?

„Kurva, kurva, kurva!" bouchla jsem pěstmi do stolu. „Jak je tohle možný?!"

Civěla jsem na obrazovku počítače a zuřila.
Uživatel Facebooku je pěknej kretén. Ještě má tu drzost i přes zablokování psát zprávy.
Ale, když jsem ho přeci zablokovala, tak jak může posílat zprávy?!

Uživatel Facebooku - Proč jsi to udělala, ty huso?!

Madison - Možná jsem husa, ale mám jméno! ;)

Uživatel Facebooku - Já mám taky jméno a je ti to u prdele! Odpověz na otázku a radši nevtipkuj! Ty víš, co dokážu!

Moje zuřivost pomalu vyprchala. Místo ní, ale pochodoval do mého těla strach.
Strach z toho, co ten hajzl udělá.

Madison - Chtěla jsem prostě ukončit tvoji provokaci! :O

Uživatel Facebooku - Já tě neprovokuji. Bylo by dobrý, abys věděla, že já nikdy nevtipkuji a nedělám si srandu. Vše myslím smrtelně vážně!

Na sucho jsem polkla.
Tenhle chat nevěstí nic dobrého.

Vyjekaně jsem najela na tlačítko Odhlásit se a....

Nestiskla...

Uživatel Facebooku - Proč se odhlašuješ?

Ztuhla jsem.
Co je ten chlap do hajzlu zač?! Ví všechno, co se chystám udělat, nebo co právě dělám.

„Dobrý Mad, v klidu!" okřikla jsem se a i přes další příchozí a výhružné zprávy jsem se odhlásila.

Uživatel Facebooku - Tos neměla!

Tato zpráva se mi zobrazila těsně před odhlášením.
Klepajíc se jsem se natáhla na postel a civěla do stropu. Hlavou se mi honilo tolik otázek, až jsem se bála, že mi každou chvilku pukne hlava.

Sekundy, minuty, hodiny útíkaly a já stále nehnutě ležela na posteli s hlavou plnou myšlenek, vystrašená, co ten chlap udělá.
Zavřela jsem oči a až po hlavu jsem se ukryla pod peřinu.
Celý tohle trápení by bylo dobré zaspat.

Začala jsem si broukat oblíbenou píseň na zlepšení nálady. Křečovitě jsem svírala víčka u sebe a snažila se usnout.
Usnout tak, aby mě nikdo nedokázal probudit.

Ozvala se rána.
S tichým výkřikem jsem vykoukla z peřiny. Dveře od pokoje byly zavřené, ale každou ránou se hnuly.

„Co to je?" s panikou jsem vylezla z pod deky a pomalu našlapovala ke dveřím.

Další rána. Další a další a další.
Stála jsem opřená o dveře a vší silou držela kliku, aby se ta věc, nebo člověk nedostal do mého pokoje.

Ozval se výkřik. Mámy výkřik.
S brekem jsem rozrazila dveře.

„Máš mě! Dostals mě!" vykřikla jsem. „Zabij mě, ale mojí rodinu nech na pokoji!"

Najednou všechno ztichlo.
Slyšela jsem jen svůj vystrašený, panikou uhnaný dech. Ale ještě něco!
Kroky. Kroky, blížící se k mému pokoji.
Stála jsem tam, civěla do schodiště a má mysl mě nutila zbaběle utéct pod peřinu a nevylézt.

Ozvalo se funění. Tentokrát ne moje.
Krok, funění, krok, funění a můj výkřik.
Výkřik z toho, co jsem právě teď viděla. Muže, celého zahaleného, jen oči mu svítily.

„Ty jsi Madison?" zaduněl.

S výkřikem jsem ze sebe strhla peřinu. Byla jsem celá zpocená, vystrašená a vylekaná.
Právě jsem usla, ale do mé hlavy napochodovala noční můra. Tak takovou jsem ještě nezažila.

Odkopla jsem peřinu ze svého potem promočeného těla a sedla si na kraj postele. Dívala jsem se do země a zhluboka dýchala.
Mám ho stále před očima a vidím ho.

Najednou mi zavibroval mobil, hlásící novou příchozí zprávu Messengeru.
Natáhla jsem se pro mobil na noční stolek a vykřikla ještě jednou. Dlouze a hlasitě.

Uživatel Facebooku - Jak ses vyspinkala? :)

Woow, lidi, tenhle příběh má jen tři kapitoly, ale plno úspěchu! :D :33
Jsem strašně ráda, že se vám příběh líbí!!! ;)

Komentujte, hvězdičkujte, všechno potěší :)

--Bára--