Neznámý chat ✔

•Kapitola 35• 4/12/2K16

Seděli jsme u stolu. Nespouštěla jsem oči z Brada. On si mě ani nevšiml, za to ten Facebookovej parchant ani nemrkl, aby mu neunikl můj jediný pohyb.

Brad byl krásnej. Půvabné rty, krásné oči, nagelovaný vlasy a pod trikem měl tolik svalů, že se z nich stává na pohled tuk, takže Brad vypadá, jako kdyby právě snědl kamion plný ovcí. Ty ovce na sobě měly deset tun  vlny. A v břiše měli dvacet jehňat.

Dost iluzí.

I když se mi Brad líbí, stále musím ještě myslet na to, že mě chce zabít. Poslouchá svého šéfa natolik, že by pro něj byl schopnej zemřít.

„Tak mě napadlo," vyhrkl táta pobaveně. „Co takhle Gregory, že by jste tu s Bradem přespali? Bylo by to jako za starých časů!"

Ne, prosím ne.

„Jistě!" usmál se "Gregory" společně s Bradem.

„Určitě bude legrace, viď Madison?"

Vyklepaně jsem kývla hlavou a třeštila na toho parchanta oči. Tolik z něj jde strach...

„Tak se tu bavte, já jdu s Chelsey připravit pelechy," mávl táta a společně s tetou opustil místnost.

Sevřel se mi žaludek. Pokusila jsem se nadhodit krkolomný úsměv na dva muže, kteří se na mě šibalsky usmívali.

„Tak já půjdu pomoct tátovi s těma pos-"

„Drž hubu a pozorně mě poslouchej!"

Vyděšeně jsem zalapala po dechu, když mě Brad zezadu chytil za pusu a Gregory na mě namířil pistolí.

„Budeš poslouchat všechno, co ti řeknu, jasný?!" zavrčel a pohrával si se spouští.

Snažila jsem se vymanit z Bradova svěření a zavolat o pomoc, ale ten cukrouš měl sakra sílu.

„Brade, zamkni ji do koupelny!"

Škrábala jsem a kousala Bradovy ruce a oháněla jsem po něm, ale bylo vše marné.

Brad mě hodil do koupelny a já přistála na ledových kachličkách. Cítila jsem, jak mi po čele stéká kapka krve a zastavuje se nad mým obočím.

„Prosím, nechte mě!" zakňučela jsem, ale Brad se jen uchechtl a bouchl dveřmi. Cvakání v zámku oznámilo, že dveře jsou zamčené.

Zoufale jsem si lehla na ledové kachličky a nechala slzám volný průběh.