Neznámý chat ✔

•Kapitola 19•

Ležela jsem na své posteli a otráveně zkuhrala.

„Drž!" okřikla mě nevrle máma a mastičku mi vmasírovala hluboko do řezných ran na mých tvářích.

„Bolí to, buď opatrná!" sykla jsem podrážděně.

Máma mě probodla pohledem a na tamponek napatlala celý obsah štiplavé masti. Tamponek mi přiložila k tváři a zatlačila. Vyjekla jsem bolestí a schoulila se do klubíčka.

„Ta mast nezabírá, tak je to jedno!" zamumlala jsem. „Stejně se s tím na veřejnosti nikdy neukážu!!"

„Na to můžeš zapomenout, Madison. Ve škole jsi nebyla pomalu celý měsíc."

Odfrkla jsem si. „Všichni se mi budou smát!"

Máma bez odpovědi sáhla do jednoho z mých šuplíků u stolu a vytáhla z něj zabalenou krabičku, která byla ovázána rudou stuhou.

„To mám dneska narozky?" uchechtla jsem se.

Máma měla kamenný výraz a krabičku mi podala. „Rozbal to."

Zaraženě jsem si krabičku převzala a začala rozbalovat.

„Slíbila jsem ti to. Sice mi teď pěkně lezeš na nervy, ale co mám s tebou dělat..." povzdechla si máma a sledovala mě.

Odškubla jsem poslední část balícího papíru a ten zahodila na zem, k máminým nohám.

V ruce jsem držela...Mobil!!!
Zbrusu novej dotykáč!!

„Díky mami!" usmála jsem se na mého dárce a pevně ji objala.

„Není zač," hlesla máma, odtrhla se a beze slova zmizela na chodbě.

Letmo jsem nad tím zakroutila hlavou a s úsměvem přejela krabičku pohledem.

**
Po chvilce brouzdání po FB jsem se začala nudit. Sice mi svět virtuálních aktualit chyběl, ale člověk vlastně o nic nepřijde.

Uživatel Facebooku - No, to to trvalo!!

Přerušovaně jsem se nadechla a snažila se uklidnit své bušící srdce.

Nechci si s ním psát. Nechci, aby mi ublížil. Chci, aby mě nechal být...

Uživatel Facebooku - Tak jsem se najedl hranolek s kečupem a rudá barva té husté kejdy mi připomněla otisk na skleněných dveřích tvého půjčeného pokoje u Ellie a Davida...

Zalapala jsem po dechu a otřásla se.

Uživatel Facebooku - Tak mě napadlo...

Žaludek se mi kriticky zhoupl a já se nervózně stiskla za bolavé břicho.

Uživatel Facebooku - Udělat něco podobného?

Hlavu jsem si opřela do dlaní a prudce vydechovala.

Uživatel Facebooku - :))

Pevně jsem se chytla za bušící srdce. Druhou rukou jsem otřela studený pot z mého čela.

Náhle jsem přestala dýchat. Zpod mé postele jsem slyšela pravidelné vydechování.

Nádech, výdech, nádech, výdech...

Své rozklepané tělo jsem přilepila co nejvíce ke zdi a snažila se nekřičet. Ať je pod mou postelí co chce, určitě to nemá v úmyslu nic dobrého.

Jsem paranoidní...Nadpřirozeno neexistuje...

Uživatel Facebooku - Nevěděl jsem, že máš postel z prken....

Kratší kapitola než obvykle, omlouvám se :)))