Kocovina

6K 165 4
                                    

Z pohledu Scarllet
Probudila jsem se na gauči, kousek opodál jsem viděla spát Camerona. Je roztomilej když spinká. Cože? Asi jsem opilá ještě ze včerejška. Vstala jsem, ale zamotala se mi hlava a chtělo se mi zvracet. Utíkala jsem na záchod. "Už nikdy nebudu pít" řekla jsem si pro sebe. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a sama sebe jsem se lekla. Sice to byl můj první alkoholický zážitek ale Jess mi říkala, že to takhle dopadá. Umyla jsem si obličej vodou. Koukla jsem na hodiny a bylo 12:52, shit snad naši nebudou doma. Na chodbě jsem potakal Camerona jak letí do koupelny. Myslím, že mu není zrovna nejlíp. Sešla jsem schody dolů a viděla ten bordel, pomyslela jsem si, že jsem se na něm taky podílela a beztak se všichni seberou a půjdou domů, tak Nashovi pomůžu uklidit. Začala jsem všude sbírat kelímky a odpadky. Pak jsem potakala Nashe. "Jé díky Scar, ale to nemusíš" řekl ještě trochu opile. " Ráda to udělám, taky jsem se na tom podílela" "Jsi hodná, jak ti je?" "Hrozně, čtyřikrát jsem zvracela a hlava mě bolí jak nikdy" a co ty?" "Jo, tak na tom jsme stejně. No nic, moc děkuju za úklid ale já to potom udělám, každopádně jdu spát, zatím ahoj" a odešel. Viděla jsem Camerona, hned za mnou přiběhl.
"Jak je alkoholičko?" uchechtl se. "Blbě alkoholiku, co ty?" "Ještě hůř, je mi hrozně zle".
"Hele, nechceš něco podniknout?" zeptal se roztomile. "Jo klidně" neubránila jsem se úsměvu.
"Hele když naši nebudou doma, můžeš jít k nám" "Jo rád, dobře". "A kdy pojedeme?" "Hnedka" usmál se. "Ale co alkohol, ještě ti určitě nevyprchal a jsme tady autem". "No, moc nevyprchal no, ale to moc neřeš." Jeli jsme k nám domů. Pomalinku jsem odemykala dveře a viděla na stole lísteček, kde bylo napsáno že naši s Alishou přijedou až za dva dny, yes! Vešli jsme do mého pokoje a já padla na postel a Cam vedle mě. Oba jsme ve stejnou chvíli řekli " už nikdy nebudu pít". Potom jsme se tomu prostě museli zasmát. Najednou mě Cam začal mlátit polštářem. "Ty si vždycky musíš začít blbečku" a začala jsem ho na oplátku taky mlátit polštářem. Pak jsme vedle sebe leželi na posteli a usnuli jsme. Když jsem se probudila, ležela jsem těsně vedle Cama a on měl svoje ruce obmotané kolem mě a pořád spal. Probudil se o chvilku později. Pořád na mě koukal ale nepustil mě. "Dej mi tvoje telefonní číslo" řekl, a tlemil se. "Ne" vyplázla jsem na něj jazyk. "Ne?" a podíval se na mě štěněcím pohledem, až mi ho bylo líto. "Dělej nebo tě zlechtám" "To neuděláš!" "Ne, vážně?" a začal mě hrozně lechtat. "C-Came dost, prosím" Smíchy jsem se málem počůrala. "Dobře dám ti-" "Dáš mi jo? Tak to si nechám líbit" začal se smát. "To číslo" nebránila jsem se smíchu. Začala jsem mu diktovat telefonní číslo. Pak jsme objednali pizzu a koukali na film. Pak Cam musel už jít domů a já šla dospávat.

Tak Miluješ mě? [Cameron Dallas] Kde žijí příběhy. Začni objevovat