Tak Miluješ mě? [Cameron Dallas]

Slíbil jsi, že mě neopustíš!

O 6 měsíců později...

Uběhl půl rok od té nehody. Já už jsem úplně v pořádku. A Cam? Pořád v kómatu. Pořád mám naději, že bude v pořádku. Věřím v to. Momentálně je odpoledne a já se chystám za Camem do nemocnice. Došla jsem tam, na chodbě jsem potkala hrozně uplakanou Ginu, Sierru a nějakého neznámého muže. "Gino? Co se stalo?!"
"Broučku, než ti to řeknu tak tohle je Dan, Cameronův táta."
"Ahoj, jsem Dan, otec Cama..těší mě"
"Dobrý den, Scarllet, Camova přítelkyně..taky mě těší. A co se teda stalo?!"

Gina a Sierra nemohli ani mluvit.
A aji Danovi se špatně mluvilo.
"C-co se děje? Počkat co je Camovi?!"
"Víš zlato...oni ho dneska chtějí odojit.." všichni tři se dali do breku..
"N-ne to nejde, to nemůžou, on to zvládne.."  rozbrečela jsem se a sesunula k zemi. Museli mě tam zbírat. Sierra si mě vzala stranou.

"Scarllet? Já nevím co mám dělat, nechci přijít o bratra.." začala mi vzlykat do ramene.
"Sierro? Já o něj taky nechci přijít.. Je moje všechno.."
"Táta se to dozvěděl nedávno, teďka přijel..taky brečel .. Nikdo z nás už to nedává.." prohodila.
"Já vím..taky už to nezvládám.. Začala jsem kouřit, pít a řezat se.."
"Scarlle ne, prosím nedělej to..prosím.."

Nic jsem jí na to neřekla a objala ji. Došli jsme zase zpátky k Gině a Danovi. Čekali jsme na doktora, s čím příjde. Doktor přicházel. "Tak co?!"
Řekla Gina. "Říká se mi to těžko, ale ..měli by jste se s ním rozloučit."
"To jako že-" Sierra chtěla něco říct ale doktor jí skočil do řeči. "A-ano, dnes v 17:12 bude odpojen od přístrojů..."
Všichni jsme se zase rozbrečeli.
"Dejte mu prosím šanci, on se probere, prosím!" vzlykala jsem. "Slečno, je mi líto..kdybych věděli že nějaká šance je..ale víme že se vážně uhodil do oblasti hlavy a.. Prostě musíme.."

Nikdo jsme nic neodpoveděli.. Byli jsme tak moc zničení. "J-já..prosím omluvte mě.." odešla jsem z nemocnice. Vytáhla jsem krabičku cigaret a začala kouřit jednu za druhou. Nedávam to.. Kurva proč on? Proč ne třeba já? Koukla jsem na mobil kolik je hodin. 15:34. To už je tolik? Musím za Camem. Típla jsem cigaretu a vběhla jsem do nemocnice. Šla jsem na pokoj za Camem. Byla tam Gina, Sierra a Dan. "Necháme vás o samotě.." poděkovala jsem a sedla si na židli vedle Cama. Byl vážně jak tělo bez duše. Dala jsem mu pusu na čelo.

"Lásko? Já vím že mě neslyšíš ale i tak.. Chci aby jsi veděl, že tě hrozně moc miluju, jsi pro mě všechno, celej můj svět. Není lepší pocit než tě obejmout a dát ti pusu.. Nejlepší pocit je s tebou usínat.. chybíš mi hrozně moc, chybí mi tvůj nádherný úsměv, to jak jsi mě rozesmíval, to jak jsi dělal uraženého jen abych ti dala pusu, to jak jsi mě vždycky vylekal a věděl jsi že tě po tom obejmu, to jak jsi za mnou jen tak přišel a objal mě, chybí mi dělání blbostí s tebou...broučku..já tě nechci z
ztratit..jsi moje druhá polovička....já se bez tebe cítím tak prázdná.. Miluju tě hrozně moc..a proto chci, aby jsi tu byl s náma..víš co jsi mi slíbil? Že mě nikdy neopustíš, nikdy...

Objala jsem ho. Držela jsem ho za ruku a přitom seděla na židli. Jemně jsem ho hladila po ruce. Začali se mi zavírat oči .. Asi jsem usla. Probudila jsem se, ale Cam na posteli neležel. Koukla jsem na hodiny. 17:46. Kurva! Nee to ne to nemůže být pravda..!!