Tak Miluješ mě? [Cameron Dallas]

Zamčeno?!

Dnes se školou jedeme so muzea. Super fakt.
Vzala jsem si černé legíny, bílé tričko a bílé Conversky. Udělala jsem si drdol, nanesla řasenku. Vzala jsem tašku přes rameno a šla s Jess do školy. Jeli jsme autobusem někam do muzea a měli jsme jet 3 hodiny. To nedám. Sedla jsem si v autobusu  vedle Jess, Cameron seděl v druhém autobusu, naštěstí. Celou cestu Jess řešila mě a Camerona.  "Jess, můžeme řešit taky něco jinýho?!"  "Dobře dobře" odfrkla.

Přijeli jsme do muzea. Oh fuck. Nic nudnějšího snad neexistuje. Stejně nikdo neposlouchal. Skoro jsem tam usínala ve stoje. To nene, viděla jsem Cameronovu třídu, z toho plyne, je tu Cameron, budou trable. Nějak jsem si jejich třídy nevšímala a jakoby poslouchala přednášku. Pak se ale Cameron pořád smál, až jsem se nad tím pousmála taky. Najednou mi zavibroval mobil. Byla to SMSka od Cama. 

Cam: Nuda, co? :-D

Scar: Víc než to :DD

Cam: Rozdávala jsi si to někdy v muzeu? :-* :-DDDDDDD

Scar: Ne? :-D a ani to nemám v plánu :*

Cam: Škoda :(

What? Proč mi tohle píše, když má holku? Snad si dělá srandu, vlastně určitě si ji dělá. Pak ale najednou za mnou a Camem (stáli jsme kousek od sebe) přišla učitelka a vyrvala nám mobily z rukou a řvala po nás. "To bez toho nevydržíte ani hodinu nebo co?!" Vrátím vám to, až přijedeme z muzea!". S našimi mobily v rukou odcházela kamsi do neznáma. Říkala jsem že kde se objeví Cameron, jsou trable. Pak se ale najednou něco stalo. Byla jsem úplně na konci naší skupinky, a najednou mě někdo chytnul za ruku a tahal do neznáma. Otočila jsem se a poznala že je to Cameron.

"Co děláš? Pusť mě sakra!" Křikla jsem po něm.

"Jžš klid" odpověděl jako by se nic nedělo.

Pořád mě držel za ruku a najednou jsem uviděla jak se mnou běží někam do sklepa. To vážně? Pak jsme se ale objevili ale někde, kde byla jedna velká černá místnost. Cameron mě tam chtěl dotáhnout, ale hrozně se u toho smál, mlátila jsem ho do hrudi. Pak mě vzal za ruku a šel do té místnosti se mnou, pustil mě a chtěl zdrhnout, ale průvan zabouchl dveře. No to ne!
Cama smích brzo přešel.

"Můžeš mi do prdele vysvětlit, co děláš?"

"Oukej no, chtěl jsem si z tebe udělat prdel, a chtěl jsem tě tu zavřít " řekl úplně klidně.

"Cože?!" zasmála jsem se. "A jak se odsud asi dostaneme, nevíš?"

"To nevím, dveře se zabouchly na doraz"

"Came, ty jsi takovej idiot"

"Já to  vím taky" tlemil se jak pomelo.

Bože. On je jako dítě. tak nejdřív si chce udělat srandu a pak se to takhle zvrtne. Zajímalo by mě, jak se odsud dostaneme, když jsme kdesi ve sklepě, a nemáme ani mobil aby jsme si zavolali o pomoc. A je tu hrozná zima.

"Came"

"No?"

"Zabiju tě!"

Skočila jsem mu na záda a dávala mu "jakože" malé pohlavky. On se tomu smál a začal mě zase lechtat. Uznávám, že to trochu ulehčilo situaci, ale i tak.

"Je mi hrozná zima" vykoktala jsem ze sebe.

"Pojď ke mně"

"Hah, a proč?" musela jsem se tomu zasmát.

"Abych tě zahřál"

"Dobře?"

Šla jsem k němu a on si dal ruce kolem mě. Hrozně pevně mě objal. Bylo mi teplo a-...cítila jsem pocit bezpečí.

"Je to lepší?" zeptal se a svými prsty mi zvedl hlavu, a usmál se.

"O hodně" úsměv jsem mu oplatila.

Sedli jsme si na zem, nohy nás bolely. Cameron si dal svoji hlavu na moje rameno. Já jsem si svou hlavu opřela o tu jeho. Bylo mi jasný, že až nás najdou, jestli teda vůbec, tak budeme mít hroznej průser. Ale bylo mi to jedno. Na chvíli jsme oba usnuli. Vzbudil nás křik.  "Dallas, Williamsová!!! Kde jste?!!" a je to tady, hledá nás ta stará rašple (učitelka). Oba jsme se na sebe ve stejnou chvíli podívali a zařvali   " Tady!!" Rozrazili se dveře a učitelka byla radostí bez sebe. "Kde jste byli pane bože?!"  "Ehm..no my jsme zabloudili a šli jsme se podívat sem, ale zabouchli se průvanem dveře." odpověděl rychle Cameron. "Tohle už mi nedělejte, ani nevíte jak jsem se o vás bála"  "No, a kdy jedeme domů?" zeptala jsem se opatrně. "Za hodinu, ale pojďte, vás necháme odpočívat." Ona byla tak milá. Začínám tu učitelku mít ráda. Odvedla nás někam do nějakého pokoje s jednou postelí. Tak tohle bych v muzeu nečekala, ale líbilo se mi to.  "Tak, tady vás hodinku nechám, a vy zatím odpočívejte."  "Děkujeme" řekla jsem a u smála jsem se na ni. Rozběhla jsem se a skočila do postele. "Hej a kde budu já?" podíval se na mě štěněcím pohledem. "Na zemi" zasmála jsem se. Cameron se rozběhl a skočil na postel.  "Blbečku, málem jsi mě zalehl." nebránila jsem se smíchu. "Mám to udělat?" vyprskl smíchy. "Mám to udělat?"  "To bys neudělal!" Cameron si na mě lehl, ale já ho ze sebe odstrčila. "Vole vážně by jsi mě zalehl" zasmála jsem se. "Hah, no ty spíš ty mě"  "No dovol? Tak schválně"  Lehla jsem si na Cama. On se začal smát a já s ním. Ruce si položil na moje boky.  "Klidně spi jestli chceš"  "Jako takhle na tobě jo?"   "A proč by ne?"   "Jo tak dobře." Usla jsem takhle a bylo mi fajn. Pak mě ale vzbudil Cameron.  "Scar, vstávej musíme už jít"  "Mmm...mě se ještě nechce"  "No tak, jedeme domů"  "Vždyť už jde" řekla jsem ospale.  Vstala jsem, a pozorovala Cama.  "Hah, co je?" usmál se. "Nic" pousmála jsem se nad tím. Pak do pokoje přišla učitelka.
"Tak děti, jedeme domů, a tady máte ty mobily. Jsem ráda, že jste v pořádku." "Jo, děkujeme" usmáli jsme se na ni. Autobusem jsme dojeli domů. Byla jsem pořád trochu unavená, došlo mi, že dneska mají přijet naši a Alisha. Naštěstí ještě nebyli doma, tak jsem trochu uklidila abych jim udělala radost. V tom muzeu jsme byli snad celou věčnost. Vykoupala jsem se a šla s notebookem do postele. Projížděla jsem si Facebook, pak mi napsal Cameron.  

Cam:  Dobrou noc :33

Scar: Dobrou noc :33

 Wow,  až tak? No nic je kolem 23 hodiny. Naši se ségrou ještě nejsou doma, ale mě to vůbec nevadí. Šla jsem spát, i když jsem pořád musela myslet na dnešek. Bylo to cute.