Tak Miluješ mě? [Cameron Dallas]

Proč se tak chováš?

Sebral se a odešel. Tohle bolelo. Lehla jsem si na postel a rozbrečela jsem se. Tohle říkat nemusel..ale co, vždyť je to pravda. Ani si nepamatuju že jsem s někým spala. Ale aspoň mě Cam odnesl domů. Za to  jsem mu vděčná. Potřebovala jsem jít na vzduch. Dala jsem si sprchu, osušila jsem, a vyšla jsem. Šla jsem na moje oblíbený místo. Na tomhle místě jsme se s Camem poprvé políbili. Je to už tak dávno.

Sedla jsem si na takový menší kopeček a pozorovala přírodu. Najednou si ke mně někdo přisedl. Hrozně jsem se lekla. Podívala jsem se na tu osobu a byl to Cam. "Co tu děláš?" zeptala jsem se ho. "To co ty .." odpověděl. Jen jsem přikývla. "Proč se tak chováš?" zeptal se mě se smutkem v hlase. Když to chce vědět, fajn odpovím mu. "Hele Came... Začala jsem se takhle chovat od té doby co si se odstěhoval... Byl si moje druhá polovička a jak jsi odjel...cítila jsem se tak prázdná. Chyběl jsi mi tak moc, že jsem probrečela dny i noci...potřebovala jsem tě u sebe. Chápeš? Nezvládala jsem to bez tebe, jediný důvod k úsměvu jsi byl pro mě vždycky ty..a najednou jsi tu nebyl. Nemohla jsem tě vidět každý den, nemohla jsem tě obejmout a ani ti dát pusu. Nemohla jsem nic. Pak jsem začala kouřit, protože jsi mi vždycky říkal že tě to uklidňuje. Začala jsem pít protože jsem se tolik netopila ve smutku. Den ode dne jsem se na tebe těšila čím dál víc, každý den jsme si volali. Celý dny jsem se netěšila na nic jinýho než jen slyšet tvůj hlas. A vidět tě přes tu pitomou webku pro mně bylo jako dar. Ale po pár měsících jsme se rozešli. Chtěli jsme to oba, nemělo to cenu, to víme oba dva a já...bylo to pro mě hrozně těžký víš? Proto ty drogy a to všechno...občas mi to pomáhalo na tebe zapomenout. A pak přišel Nick.. Viděla jsem v Nickovi tebe...proto ho miluju.. Vidím v něm tebe. A já se hrozně bála že se vrátíš, protože.... Jsem se bála že se to všechno vrátí..že do tebe budu ještě větší blázen než jsem teď.. A to já nechci...protože vím že zase odjedeš a pak se možná už nikdy neuvidíme...hrozně mi na tobě záleželo..vlastně pořád záleží..." 

Rozbrečela jsem se. Cam na mě koukal s otevřenou pusou. Nic neřekl a pevně mě objal. "Je mi to líto.." řekl. "Co ti je líto?" zeptala jsem se nechápavě. "Že jsi s tím vším začla kvůli mně.." nic jsem mu na to neřekla a nechala slzy ať mi volně stékají po tváři. Přitáhl si mě blíž k sobě. "Tohle jsem potřebovala.." řekla jsem. On se na mě nechápavě podíval. "Tvoje objetí..hrozně mě to uklidňuje.." viděla jsem jak se usmál. "A Nickovo ne?" zaptal se. "Nick není ty...možná v něm vidím tebe ale není ty."

Seděli jsme v obejtí. Nechtěla jsem ho pustit. Přála bych si zastavit čas. "Slib mi něco.." pronesl. "Teď půjdeme k tobě, a ty všechno to svinstvo vyhodíš." "Dobře" odpověděla jsem mu. Šli jsme společně k nám domů. Naštěstí doma nikdo nebyl. Došli jsme do mého pokoje a já vzala obrovský odpadkový pytel a naházela jsem to do něj, Cam mi pomohl. "Hotovo" řekla jsem s úsměvem. Cam se na mě usmál a sedl si na židli. "Hele kde máš vůbec Jakea?" zasmál se. "Máma si ho často bere do práce..už je z něj psisko, musíš ho vidět." usmála jsem se.

Pak někdo vtrhl do pokoje...