Spolubydlící? [Larry Stylinson - AU - Česky ]

Natasha

Po cestě do práce se Harry každý den zastavoval v místní kavárně. Byl to slušný podnik, kde vařili tu nejlepší kávu v okolí, ne jako ty "přeslazené břečky" jak je nazýval Harry. Kavárnu vlastnil Jorge. Byl to chlapík v letech, který sem kdysi emigroval. To bylo zhruba tolik, co o něm Harry věděl.

Jorge byl ale velmi přátelský a milý člověk. Ale i po tolika letech měl svůj ruský přízvuk, což Harrymu vždy přišlo zvláštním zůsobem vyjímečné. Jorge měl dceru Natashu. Natasha měla zrzavé vlasy, které vždy nosila stažené v culíku. Nosila brýle a měla zelené oči a plné rty. Byla hezká. Pokaždé, když se Harry objevil ve dveřích kavárny, zářila jako žárovka.

,,A-ahoj Harry." vykoktala ze sebe a přitom se snažila utěrkou otřít horké mléko, které právě vybryndala na pult.
,,Ahoj Natasho, jak se máš?" odpověděl jí a snažil se usmívat. Jako vlastně pokaždé. Úsměvem zakrýt depresi.
,,Ale... mám se... mám se dobře...Dí...díky Harry." Natasha se začala červenat, protože Harry se na ní díval. Jindy to nedělá. Vždy jen pozdraví a objedná si. Proto podala Harrymu jeho kávu a rychle se začala něčemu věnovat. On poděkoval.

V tom se Natasha prudce otočila, jakoby do ní uhodilo. Jako kdyby to neřekla, tak se stane něco zlého. Možná to byla šance, kterou nechtěla promarnit.
,,Harry? Už ehm, už jsi sehnal ... nó...ehm... někoho? Ehm. K sobě myslím. Jako spolubydlícího?" vydechla s úlevou a přitom si nervózně zastrčila pramen zrzavých vlasů za ucho. Sledovala Harryho, jak přemýšlí. Doufala, že ještě nikoho nesehnal. Zkousla ret. Čekala, co řekne.

,,No, zatím nemám moc štěstí, ale kdybys...."

,,Jo. Určitě, ráda..." skočila mu do řeči.

,,...ale kdybys...o někom věděla..."

,,Garry, agoj..." přerušil je Jorge.

,,Dobré ráno Jorge, jak se máte?" Harry zdořile pozdravil.

Natasha se rychle otočila k pultu zády a otřela si koutky očí hřbetem ruky, rychle, aby jí nikdo neviděl. Trapas. Promarnila šanci, kterou partně asi nikdy nedostala.

,,Měj se Garry..." už bylo slyšet jen cinknutí zvonečku na dveřích, jak se zavřeli za tím mladíkem.

,,Natasho, no tak, nechej togo už."

Natasha se rozplakala a utekla do skladu. Otec jí často připomínal, že je zbytečné si myslet na Harryho. Možná pro ní chtěl někoho lepšího, možná to jen zkrátka viděl, že Harry nemá zájem.

----------------------------------------------