Harry pracoval v místním vydavatelství jako asistent marketingového ředitele.
Nepřipadal si nudný, ale očividně byl. Většinou nemluvil, jen když musel. Nikdo v práci z kolegů se s ním proto nijak zvlášť nebavil. Většinou byl pro ně neviditelný. Smířil se s tím. Nejspíš.
A teď, když se hledalo místo jeho nadřízeného, trochu doufal, že by ho mohli pozvat na pohovor a povýšit ho. Proto se snažil dnes usmívat. Možná trochu na sebe upozornit, ač to nedělá rád.
Když dorazil do práce, všechny pozdravil, když procházel kolem stolů svých kolegů, ale opět si toho nikdo ani nevšiml. Posadil se ke svému stolu, zapnul počítač a začal pracovat.
Z povzdálí slyšel jakýsi ruch, veselé mluvení a smích. Takový nakažlivý smích. Ne, protivný smích. Ten člověk se pořád neustále něčemu smál. Šlo to z kanceláře ředitele, který seděl na konci chodby. Harry se snažil soustředit na svojí práci a nevšímal si zvuků z ředitelovy kanceláře.
Když se však otočil, aby se přeci jen podíval, co se tam dělej, protože zvědavost zvítězila, uviděl jejich ředitele, jak si potřásá rukou s mladým mužem.
Byl hezky oblečený. Drahé sako. Precizní účes a naleštěné boty. Vypadá jak z módního časopisu, pomyslel si Harry. Kdo to je? Mladý muž se opět zasmál něčemu co pronesl pan ředitel.
Všichni z kaceláře začali zvedat své hlavy od svých stolů. Harry seděl až u zadní kóje u okna, ale dopředu viděl dobře. Tušil to.
,,Dámy a pánové, milé kolegyně a kolegové, prosím o pozornost. Dovolte mi přivítat novou, mladou posilu našeho týmu, pana Louise Tomlinsona jakožto nového marketingového ředitele...-" Harrymu puklo srdce. ,,-veřím, že pan Tomlinson bude pro nás všechny přínosem a prosím hezky ho mezi nás přivítejme..." Ředitel se dmul pýchou a tleskal, když představoval mladého Louise ostatním pracovníkům, ale Harry si připadal, jako když ho někdo dusí igelitovým pytlem.
Vždyť já tu pracuju už několik let, to si nezasloužím trochu uznání? Mám nápady, proč mě nikdo neposlouchá? klel Harry pro sebe. Se sklopenou hlavou se opět posadil ke svému stolu.
Věděl co příjde. Že tenhle novej frajer mu bude šéfovat a že mu bude muset ořezávat tužky, vařit kávu a zapisovat jeho určitě nesmyslné nápady nebo mu ty jeho prostě ukradne. Jako pokaždé.
A věděl, že to nebude dlouho trvat a pan ředitel příjde zahrát divadýlko a bude Harrymu představovat nového marketingového ředitele s takovou pýchou, že se mu z toho už při té představě dělalo nevolno.
Sundal si brýle aby si promasíroval kořen nosu. Bylo mu to líto. Ale co mohl dělat?
Za zády cítil, že se dvě hlučné postavy pomalu sunou směrem k němu. Slyšel, jak hlas ředitele sílil.
,,A tady bych vám chtěl představit vašeho asistenta...ehm...-" ředitel se zarazil a těkal přitom očima po visačce, kterou měl Harry připíchnutou na své vestě. To myslí vážně? On neví, jak se jmenuju? ..- áá ano, pana Harryho Stylese."
Harry se snažil být zdvořilý a podal ruku svému novému nadřízenému, panu Tomlinsonovi, ale vyhýbal se jeho pohledu.
Tomlinson se na něho chvíli díval, prohlížel si ho, sledoval jeho držení těla, jeho tvář. Prohlížel si i jeho pracovní stůl, než stroze řekl ,,Těší mě."
Ředitel vzal Louise za paži a táhnul ho pryč. Jakoby místo, kde sedí Harry bylo infikované, toxické a nebezpečné.
Pak už jen Harry zaslechl, jak ředitel ukazuje panu Tomlinsonovi jeho novou kancelář, do které Harry mohl vidět, byla totiž jen přes chodbu. ,,A tady bude váš stůl... doufáme, že se vám bude u nás líbit a..."
----------------------------------------------
ČTEŠ
Spolubydlící? [Larry Stylinson - AU - Česky ]
FanfictionHarry jako každé ráno vstává do práce s plnou hlavou všemožných myšlenek, starostí a problémů. Doufá, že dnešek bude jeden z nejlepších dní. Louis se vrací do města, aby utekl před svojí minulostí, zkusil začít znova, čestně. Doufá, že dneska se z...