Spolubydlící? [Larry Stylinson - AU - Česky ]

Pan adidas

,,Pardon, omlouvám se..." druhý hlas mu byl poněkud známý a proto zbystřil.

Snažil se rychle najít svoje brýle, které se pořád válely někde na zemi. Tušil to, nechtěl se narovnat, věděl, že je celý rudý v obličeji a tak dál ,,hledal" brýle.

,,Pane Stylesi, jejda, já se omlouvám, tohle je... opravdu..." Louis začal sbírat letáčky po chodníku.

Harry mezitím našel brýle a nasadil si je. Měl pár vteřin na to, aby se přestal červenat.

,,To je... to je v pořádku... promiňte... já jsem..- " konečeně se podíval na svého šéfa a najednou ztratil slova úplně.

Louis vůbec nevypadal jako pan Tomlinson z kanceláře. Měl rozchuchané vlasy, na tváři se mu už dělalo strniště, na sobě obyčejné černé tričko, úzké černé džíny ohrnuté nad kotníky, značkové tenisky a volnou mikinu.

Harry na něho chvíli jen nevěřícně zíral. Byl úplně jiný než ten šéf z práce. ,,- eee od přírody trochu nešikovný. Pardon." vykoktal ze sebe a posunul si brýle zpátky po kořenu nosu.

Louis si přečetl jeden z letáčků, které Harrymu podával. Shaní spolubydlícího. To je mi ale náhodička.

Ale zatím si nechal návrhy pro sebe, nechtěl toho chudáka vystrašit. Zastrčil si nenápadně jeden letáček do kapsy.

Harry vypadal strašně nejistě. Což Louimu nešlo do hlavy, v kanceláři při projektu je Harry jak závodní mašina. A tady jen stojí jak hromádka neštěstí. Oddechl.

,,Ještě jednou se omlouvám, že jsem vám způsobil trable. Dám vám ty brýle spravit." vlídně se na Harryho usmál.

,,To je.. to je v pořádku, nedělejte si starosti, pane Tomlinsone. Opravdu." Harry se nemohl dočkat, až se z místa srážky dostane co nejdál. Byl z Louise nervózní ještě více než v kanceláři. A když si vzpomněl na ten včerejší sen, zčervenal ještě víc. Proto se v rychlosti rozloučil a vytratil se za roh.

Louis se vydal opačným směrem, chtěl prozkoumat park, který podle mapy musel začínat na druhé straně ulice, ale nějaký tajný hlásek mu našeptával, aby se vydal směrem, kterým Harry tak rychle odešel. Ten kluk je ale divný, pomyslel si.

Kráčel Harryho směrem, z dálky viděl jak se blíží k jednomu z vysokých starších domů, který měl, podle všeho, okna přímo do druhé strany parku.

Bylo to okouzlující místo.

,,Harry? Počkejte. Pane Stylesi..." křičel Louis.

Harry se překvapeně otočil. Viděl dobíhat Louise přímo k němu. ,,Napadlo mě, nevíte o nějakém dobrém místě, kde dobře vaří?" zeptal se Louis.

Harry moc dobře věděl, co mu opět poradí. ,,No. Pokud vám nebude vadit klasická kuchyně, tak v Pubu U Ira vaří více než skvěle." navrhl.

,,To je prima, je to tam hezké, už včera jsem se tam zdržel. No..trochu víc, než bylo potřeba." nervózně se zasmál. 

,,Tak jistě se tam zajděte najíst." Harry se na Louise usmál, posunul si brýle a chystal se pokračovat v cestě domů.

,,Počkejte... počkejte Harry. Já jako myslel, jestli byste.. no nechtěl jít se mnou na oběd?"

,,S vámi?" žasnul Harry.

,,No, je se mnou něco v nepořádku? Vím, že nemám zrovna sváteční oblečení, ale předpokládám, že nebude U Ira potřeba dresscode, ne?" opět jeho tvář rozzářil široký úsměv.

Harry se cítil zahnaný do kouta.

Louis čekal na odpověď.

,,No, něco bych i pojedl." řekl Harry nervózním hlasem. ,,Jen si musím odložit tyhle věci nahoru... Chtěl byste zajít nahoru se mnou a počkat chvilku? Nevadilo by vám to?"

,,Samozřejmně že ne, moc rád počkám."

----------------------------------------------