Hope and her family

4. kapitola- Nová neděje

Byla jsem odhodlaná svou rodinu zachránit. Dát ji zase dohromady. A nikomu bych nepřála aby se mi postavil do cesty. Na moji rodinu mi nikdo sahat nebude. 

" Už se budu muset vrátit zpátky." Řekla jsem všem. " Máma by měla starost, ale zítra zase přijdu. Můžeme zkusit něco vymyslet. Zatím bádejte beze mě." Se všemi jsem se rozloučila a vrátila jsem se zpět do reality. Máma tam na mě čekala. " Ahoj mami." " Ahoj zlatíčko. Bála jsem se o tebe." " Nemáš se proč bát. Všechny jsem je poznala. Jsou úžasní a našla jsem způsob jak je vyléčit. Už nebudeme muset odjíždět. Ale budu potřebovat hodně času." " Počkej, počkej. Jedno po druhém." " Napadlo mě překombinovat to kouzlo které změnilo normálního upíra v silnějšího hybrida. Mohl by z toho být lék na to kousnutí a taky bych mohla zjistit něco o té Rebečině kletbě. Ale bude to trvat dlouho a tak bych chtěla vědět jestli by nebylo možné pro nějaký čas vynechat školu." " Uvidíme, ještě si to rozmyslím."

Když to dořekla došlo mi, jak blbý nápad to byl. Co jsem si to myslela. Vynechat školu. Leda ve snu.

Z Hayleyina pohledu.

Hope mě požádala jestli by mohla vynechat školu aby našla způsob jak zachránit naši rodinu. Měla jsem z ní radost. Byla tvrdohlavá přesně jako já. A byla odvážná a silná. Zdědila vše co se v rodině Mikaelsonových vždy cenilo. Nevěděla jsem zda jí to dovolit. Přece jenom jsem chtěla aby měla aspoň trochu normální život. Ale jak ji znám, po normálnosti netouží. Vždycky byla jiná než ostatní děti. Zatímco ostatní si hráli s plyšáky a auty. Hope se učila zapálit svíčky. Nebo přiměla peříčka aby létali vzduchem. To bylo moje oblíbené kouzlo. Dělala ho vždy když jsem měla špatnou náladu nebo jsem byla smutná. Byla, je a vždycky bude moje starostlivá holčička. Malá Hope Mikaelsonová. Proč jí nedovolit pokus o záchranu rodiny. 

Z Hopina pohledu.

Ráno jsem se probudila s takovým tím neodbytným odhodláním. Mocí něco změnit. Pak se mi to vrátilo. Musí s tím souhlasit mamka. Normálně jsem se převlékla jako když jdu do školy a šla jsem do kuchyně. Máma nikde. Šla jsem k ní do ložnice. Spala. Přišla jsem k ní a začala ji budit. " Co mě budíš." Řekla rozmrzele. " My nejedeme do školy?" " Copak chceš kouzlit ve škole? Co kdyby tě chytli?" Nemohla jsem jinak než ji obejmout. Milovala jsem ji. Moje máma byla jiná než jiné mámy. Byla úžasná. Nevadili jí špatné známky. Věděla že se snažím. Nezakazovala mi věci jako televizi nebo počítač. Stejně jsem si radši četla nebo kreslila. Prudce jsem ji objala a zůstala jsem s ní. Obě jsme na chvíli ještě usnuly. Vstávaly jsme až kolem desáté. Já jsem se nasnídala a šla jsem rovnou k Elijahovi. Když jsem přišla do domu všichni mě horlivě přivítali. Všude leželi papíry. Byli na nich různé symboly a znaky. Byla to kouzla. Všechno tohle byla kouzla. Byla jsem jako v ráji. Chtěla jsem se to všechno naučit ale na to nebyl čas. Šla jsem rovnou k Freye. Ukázala mi to kouzlo. Bylo to celkem jednoduché. Ale jediné co jsem znala. Byl způsob jak zabít Marcela Gerrarda. Stačilo ho pomocí magie přivést na pokraj smrti, což pro mě bylo snadné a vyrvat mu srdce z hrudi. Mohla bych to sice udělat sama s mámou, ale to bylo příliš nebezpečné. Já potřebovala najít lék na to kousnutí. 

O 3 měsíce později.

Neměli jsme za sebou ani polovinu. Nic nás nenapadalo. Všechno to bylo tak komplikované, že než bychom stihli vyléčit jen jednoho zemřel by. Tak dlouho by to trvalo a mě i Freyu by to neuvěřitelně vyčerpalo. Zrovna jsem se znovu. Pořád a pořád dokola dívala na ty papíry. Chtělo se mi z nich spát. na chvíli jsem usnula. Měla jsem divný sen. Nějaký hybrid na mě útočil. Kousl mě ale já mu vyrvala zub. Najednou jsem byla s Freyou a něco jsme se snažili začarovat. V kruhu okolo nás byli svíčky a uprostřed ten zub. Probudila jsem se na gauči. Chvíli jsem si ten sen přehrávala než mi to došlo. Potřebovala jsem papír. Musela jsem si napsat to kouzlo, díky kterému to půjde. Ostatní se vyděsili, když viděli jak beru cokoliv co vypadá jako relativně prázdný papír a píšu a čmárám všechno možný. Musela jsem to ze sebe dostat než to zapomenu. Byla jsem jako smyslů zbavená. Konečně jsem udělala poslední tah. " Co se stalo Hope?" Ptal se mě Elijah. " Už jsem na to asi přišla." Ukázala jsem to Freye. Nic z toho jí nedávalo smysl a tak jsem jí to začala vysvětlovat. " Tohle je symbol nemoci nebo jedu ale když to dáš k sobě vznikne znak zdraví a síly. Takže by mělo stačit sehnat nějak ten jed a potom to trochu překombinovat. Pokud to vyjde mohl by to být lék."

Ahoj. Doufám, že se vám tato FF bude líbit stejně jako ta předešlá. Určitě mě podpořte nějakým komentem. Příběhy teď budou nejspíš vycházet dost nepravidelně, ale pokusím se aby to bylo jako před tím. Takže aby vyšla tak jedna kapitola denně. AknelD.