Hope and her family

13. kapitola- Chutě, ale jen na krev

Večer jsem šla spát docela brzo. Byla jsem dost unavená. Ráno jsem se probudila, ale cítila jsem se jinak. Normálně jsem vstala a šla jsem se dolů nasnídat. Všichni už byli na snídani. Vešla jsem a všechny jsem pozdravila. " Ahoj Hope, jak se cítíš?" Bylo mi divně, ale nechtěla jsem je znepokojovat. " Je mi dobře." Zdvořile jsem odpověděla a šla jsem na čerstvý vzduch. Nechtěla jsem aby se zbytečně znepokojovali. Vyšla jsem na terasu a nadechla jsem se čerstvého vzduchu. Bylo poznat, že se blíží zima. Vzduch byl příjemně chladný. Foukal vítr a já ho nechala si hrát s mými vlasy. Měla jsem ráda zimu. Milovala jsem pohled na zasněžené pláně. Bylo krásné sedět někde uvnitř u okna s hrnkem horké čokolády a sledovat jak sněží. Sledovat, jak si vločky k sobě hledají cestu. Pozorovat jejich nádherné tvary a snažit se udržet pohled jen na jedné z nich. Nikdy jsem ten pohled neudržela. Někdo za mnou přišel. Byl to Kol. Postavil se vedle mě. Nic neříkal, jen tam mlčky stál. " Jak se cítíš doopravdy?" Konečně prolomil ticho. I když bych byla vděčná za jakoukoliv jinou otázku. " Cítím se dobře." Věděla jsem, že ví že mu lžu, ale nechtěla jsem ostatním přidělávat starosti. " Já vím, že mi lžeš. Můžeš mi to říct, neboj." Věřila jsem mu. Kol byl jiný než ostatní členové mojí rodiny.  " Tak dobře. Je mi divně, ale nechci ostatní nějak děsit. Podle mě je to jenom na zvyku. Nejsem zvyklá být jenom hybrid." Vážně jsem na to nebyla zvyklá. Najednou mi bylo neuvěřitelně slabo. Přidržela jsem se zábradlí. Kol si toho všiml a tak mě podepřel. " Co se děje Hope. Jsi v pořádku?" " Já nevím. Jsem unavená." " Pojď odvedu tě do pokoje. Potřebuješ teď spát." Kol mě vedl do pokoje. Cestu nám zastoupil Elijah. " Co je s ní?" " Nevím. Prostě najednou odpadla." Odpověděl za mě Kol. Byla jsem mu vděčná. Nechtělo se mi mluvit. Nebo spíš jsem na to neměla energii. Kol s Eliahem mě odvedli do mého pokoje. Lehla jsem si do postele a snažila jsem se usnout. Byla jsem tak slabá, že mi bylo úplně jedno že budu spát v džínách. Měla jsem ukrutný hlad, ale nemohla jsem vstát. Schoulila jsem se do klubíčka a pokusila jsem spát. Vím je divné spát v klubíčku, ale měla jsem pocit bezpečí. Dá se říct, že to klubíčko byl můj obraný mechanismus. 

Z Kolova pohledu.

Bylo to hrozné. Hope tam jen tak ležela. Byla tak slabá, že skoro ani nedošla do pokoje. Museli jsme ji s Elijahem podpírat. Do pokoje vtrhl Klaus i s Hayley. " Co se jí stalo? Proč leží v posteli a nehýbe se?" Vyhrkla na mě Hayley. Jako bych to mohl vědět. " Nevím co se jí stalo. Prostě se jí najednou udělalo slabo a tak jsme ji odvedli do postele. Nehýbe se proto, že je slabá." " Jak může být slabá? Vždyť je jedna z nejsilnějších stvoření." Klaus byl už doslova nepříčetný. " Já nevím proč že je slabá. Musí to nějak souviset se ztrátou její magické části." Zašli jsme za Freyou. Jestli někdo může zjistit co jí je. Pak je to ona. Je to divné. Záleží mi na ní až moc. Nikdy mi na nikom tolik nezáleželo. Možná když jsem byl ještě člověk, ale jako upír. Možná to bylo proto, že Hope byla trochu jako já. Outsider. Vždycky byla jiná. I na to jak moc by byla v téhle rodině normální, byla jiná. Byl jsem nadšený, že jsem strýček. Elijah měl pravdu. Už od začátku, když říkal že Hope je naděje na záchranu naší rodiny. Doslova. Mě, Elijahe a Rebecu doslova zachránila. Nechtěl jsem aby za to zaplatila. Přece jenom. Naše záchrana ji vyčerpala docela dost. Udělala to prakticky sama, protože chránila i Freyu. Bože co se to se mnou stalo? Já Kol Mikaelson. Bezcitný vrah. Zdá se že teď se ze mě stane citlivý strýček Kol. Konečně jsme našli Freyu. Spala, ale my ji prostě museli vzbudit. Hayley s ní začala třást. Freya se s leknutím probrala. Zdá se, že se jí chtělo spát. Pod očima měla kruhy a v očích měla ospalky. " Co je? CO se děje?" Zeptala se udiveně a v polovině věty začala zívat. " Hope něco je. Potřebujeme aby jsi zjistila co s ní je." Vyhrkla Hayley. Freya jenom přikývla a běžela do jejího pokoje. 

Z pohledu Hope.

Nemohla jsem se zvednout. Po chvíli jsem nevím jak vstala. Najednou jsem měla nějakou energii navíc a tak jsem vstala. Nechtěla jsem celý den ležet v posteli. Přišla jsem k oknu. Kochala jsem se pohledem na stromy. Vítr foukal tak silně, že i větve se zohýbali. Už jsem neměla takový hlad, což bylo divné. Prostě jsem tam jen tak stála a dívala se z okna. Nevím proč, ale nějak mě to fascinovalo. Slyšela jsem zběsilé kroky blížící se k mému pokoji. Nemusela jsem se ani otáčet. Cítila jsem Kola, Freyu, mámu a tátu. Nevýhoda toho když jste hybrid. Prakticky nikdo koho znáte vás nemůže překvapit. Poznáte ho už z dálky podle čichu. " Už je ti lépe?" " Je to lepší. Jenom mám trochu hlad asi to bylo z toho. Dlouho jsem nejedla." Nevěděla jsem co říct a tak jsem si to namířila do kuchyně. Jen tak jsem je obešla. Samozřejmě se vydali za mnou. Byli jako můj stín. Vydala jsem se k ledničce. Skoro nic v ní nebylo. Nakonec jsem vytáhla kuřecí sendvič. Zakousla jsem se do něj. Chutnal. Dost divně. No jednoduše řečeno hnusně. Vyplivla jsem to do kapesníku a vyhodila jsem to. " Co je Hope?" Ptala se Freya. " Asi už je tady dlouho. Nic horšího jsem v životě nejedla." Sendvič jsme odložila a vzala jsem si jablko. Znovu. Ta hnusná chuť. " Sakra. Jestli si ze mě někdo dělá srandu tak to fakt není vtipný." Vykřikla jsem a vyplivla jsem i kousek jablka. Všichni na mě koukali jako na blázna. " Ukaž dej mi to. To není možné aby to všechno bylo zkažené." Řekla máma a kousla si z druhé strany do jablka. " Vždyť je v pořádku. Jsi si jistá, že ti nic není?" " Jenom mám hlad. A jak se zdá tohohle se nenajím. Jdu si pro krev." Doufala jsem, že aspoň krev bude chutnat normálně. Došla jsem dolů do sklepa, kde máme chladničku s krví. Sice to není nic oproti krvi čerstvé, ale nechci znovu zabíjet. Otevřela jsem chladničku a vzala jsem si jeden pytlík. Napila jsme se a konečně. Chutnalo to normálně. Vzala jsem si ještě jeden, protože jsem měla opravdu hlad. Vyšla jsem schody a šla jsem přímo do obýváku. Konečně jsem se cítila dobře. Všichni už na mě čekali. Elijah si zrovna četl nějakou knížku a táta něco maloval. Jakmile jsem přišla všichni se na mě koukli. " Tak co jak ti je." Ptal se mě Elijah. " Mnohem líp. Nevím co s tím jídlem bylo." " Možná to nebylo tím jídlem." " Jak to myslíš Freyo? Jako že nedokážu sníst normální jídlo a mám se živit jenom krví? Není to blbost?!" " No vlastně to zas až tak blbost není. Na zkus to sníst." Řekla a podala mi hrozen. Pokusila jsem se to sníst, ale nešlo to. " Bože nic hnusnějšího jsem nikdy nejedla. Asi budu zvracet." Vážně to nešlo. Ne že by to nemělo chuť. Kdyby to nemělo chuť tak by mi bylo jedno co to je. Prostě bych to snědla, ale ono to mělo odpornou chuť. " Na sprav si chuť." Řekla táta a podal mi skleničku s krví. " Mnohem lepší, díky. A to jako znamená že nemůžu jíst normální jídlo? Nejde s tím něco udělat?" " Uvidíme." Odpověděla mi Freya a já doufala že na něco přijde. 

A je tu další kapitola. Co myslíte. Přijde Freya na něco? Napište mi svoje nápady do komentářů a já podle nich možná napíšu další kapitolu a asi i s věnováním tomu kdo to vymyslel. Jinak děkuji za to že se vám to ještě pořád líbí. Hrozně mě to těší a píšu čím dál radši. AknelD.