Hope and her family

2. kapitola- Tajemné rakve

Bylo to úplně normální ráno. Ráno mi zazvonil budík, který jsem samozřejmě hned zaklapla a šla dál spát. Bohužel mě přišla vzbudit mamka. " Vstávej, přijdeš pozdě do školy." Škola je to co jsem nechápala. Jsem hybrid, který dokáže i čarovat, ale musím chodit do školy. No nic. Vstala jsem a šla jsem do koupelny. Nebyla jsem ten typ co se ráno nějak moc upravuje. Vyčistila jsem si zuby, opláchla si obličej a rozčesala vlasy. Do školy jsem si vzala jen nějaké sešity a pár propisek. Oblékla jsem si černé džíny, bílé tričko a černou koženou bundu. Ne barvy moc nemusím. Vešla jsem do kuchyně, kde mi máma chystala snídani. Moje snídaně se většinou skládala z normálního jídla a skleničky krve. Hlavně proto aby mě nenapadlo napadnout nějakého mého spolužáka. Ne, že by bylo o co stát. Konečně jsme vyrazili. V tomhle městě a v téhle škole jsem byla teprve dva týdny. Hodně s mámou cestujeme a já ani nevím proč. Jsem sice ráda, že můžu poznávat svět ale ráda bych měla nějaké přátele. Když už jsme u těch přátel, asi vás napadlo že nejsem moc oblíbená. Jsem totiž úplně jiná. Zatímco ostatní trápí co dostanou za známku z testu já se musím udržet abych občas někomu neurvala hlavu.  

Máma říká, že jsem výbušná po otci a tvrdohlavá po ní. Jsem prý hodně nebezpečná kombinace. Vždycky se začne smát když to říká. Svým způsobem to má svůj šarm. Otec je další věc co mi vadí. Neznám ho ani jménem. Nikdy jsem ho neviděla. Ani nikoho jiného z mé rodiny krom mámy. Máma mě vždycky odbije když se začnu ptát na sou rodinu. Nechápu proč. Jako čarodějka bych ji sice mohla uspat a jako hybrid bych se jí mohla dostat do hlavy, ale nemůžu je to moje máma a nikdy by mi to neodpustila.

Dnes jsem měla ve škole jen čtyři předměty. Historie, matika, angličtina a chemie. První tři uběhly rychle, ale chemie se neuvěřitelně táhla. Měla jsem pocit že uběhla už půl hodina, ale když jsem se koukla na hodinky zjistila jsem, že tam jsme teprve deset minut. Konečně zazvonilo a já mohla jít domů. jakmile jsem došla domů něco mi tady nehrálo. Cítila jsem ve vzduchu mámin oblíbený parfém a slyšela jsem ji jak si zpívá ve sprše. To se moc často nedělo. Šla jsem si do kuchyně pro něco na zub. Máma přišla za mnou. Na sobě měla krásné modré šaty a boty na podpatku. " Kam pak jdeš?" Zeptala jsem se jí. " Zjistila jsem, že tady ve městě bydlí jedna moje kamarádka a tak jdeme na večeři. Dlouho jsem se s ní neviděla. Nebude ti vadit když tě dneska nechám doma samotnou?" " Ne nebude. Pro jednou to přežiju a hezky se bavte." Vážně mi to nevadilo. Chtěla jsem se kouknout co vlastně je v nákladním prostoru naší dodávky. Za pět minut přijel pro mámu taxík. vypadala, že se těší. Na večeři jsem si objednala pizzu. Mám ráda pizzu.Koukla jsem na film a potom jsem si šla pro grimoár. V jednom jsem četla o kouzlu na otevírání zámků. Tak snad to bude fungovat. Soustředila jsem se na ten zámek a odříkala kouzlo. Ani nevím jak ale povedlo se to. Uslyšela jsem cvaknutí jako když odemknete dveře. To co jsem uviděla uvnitř mě dost vyděsilo. Byly tam čtyři rakve. Nevím proč ale musela jsem se aspoň do jedné z nich kouknout. Otevřela jsem tu která mi byla nejblíž. Byl v ní muž v obleku. Byl trochu vyschlý. Napadlo mě, že je to upír. Ale proč by máma vozila s sebou rakve plné upírů. Ten muž mi někoho připomínal. Rozeběhla jsem se zpátky do domu a šla rovnou do máminy ložnice. Měla tam moje fotoalba. Ha. Našla jsem ji. Byla to fotka mě jako malé s mámou a nějakými dalšími lidmi které jsem neznala. Byl tam i ten muž v obleku. Nevím proč ale všichni mi byli nějak povědomí. 

Vzala jsem fotku a šla zpátky k autu. Otevřela jsem další rakev. Byla v ní krásná, blonďatá žena. V další byl muž, který nebyl ani na fotce a v poslední další blonďatá žena. Tentokrát s krátkými vlasy. Všichni mi někoho připomínali, ale nemohla jsem si vůbec vzpomenout. Napadlo mě jestli bych se na ně neměla zeptat mámy. "  Sakra." Začala jsem zmatkovat. Uslyšela jsem jak mamka odemyká dveře. Rychle jsem zavřela rakve a znovu zamkla dveře. Výhoda hybridí rychlosti je, že když někde potřebujete být aby si vás nikdo nevšiml prostě kolem něj oběhnete. Věřte mi hrozně ho to zmate. Sedla jsem si k televizi a dělala jsem jako že koukám na film. Sice jel už po druhé ale to máma nevěděla. Máma došla do obýváku a vypadala, že se bavila. Nohy ji zřejmě od podpatků bolely, protože je nesla v ruce. " Mami. Můžu se tě na něco zeptat?" Zkusila jsem ji nenápadně oťukat. Koukla se na mě výrazem "klidně, proč ne". 

" Co jsou zač ti lidi v rakvích co máme v autě?" Vypadala jako že čekala jakoukoliv otázku, jenom ne tuto. " Jak víš o těch rakvích? Nezakázala jsem ti náhodou se o to zajímat." Zněla trochu zrazeně. " Zakázala ale už dlouho to chci vědět. Odemkla jsem to auto pomocí kouzla. Ale prosím, řekni mi kdo jsou ti lidé. Dva z nich jsem viděla na fotce. Ty další už ne, ale všichni mi někoho připomínají. Jenom nevím kdy jsem je už viděla." Máma se jakoby zasekla. Nic neříkala jen na mě koukala s otevřenou pusou. Po chvíli konečně promluvila. " Dobře asi bych ti to už měla říct. Zasloužíš si pravdu. Ti lidé v těch rakvích jsou tvoje rodina." Nemohla jsem tomu uvěřit. Vážně jsem teď viděla svoji rodinu? To je neuvěřitelné. " A kdo z nich je můj otec?" " Nikdo. Tvůj otec je někde jinde, než najdu lék na nevyléčitelnou nákazu." " Jak nevyléčitelnou?" Máma mě dovedla k rakvím a ukázala mi to. Muži v obleku odhrnula sako a ukázala mi něco co vypadalo jako vlkodlačí kousnutí ale mnohem vážnější. " Co je to?" " To je kousnutí od hybrida, ale ne od takového jakým jsi ty nebo já. Tohle je od mnohem silnějšího, dalo by se říct upgradeovaného hybrida. Jeho krev to neléčí to už jsme zkoušeli." Potom mě dovedla k rakvi kde ležela ta blonďatá žena. Máma jí vyhrnula rukáv a ukázala mi znamení na ruce. Vypadalo to jako lebka. " Tohle způsobila jeden nůž. Tvoje teta Freya," řekla a ukázala k ženě s krátkými vlasy, " pokusila se to odstranit, ale bohužel je to až moc prudký jed. Proto pořád cestujeme. Snažím se zjistit jak to odstranit."

Ahoj. Doufám, že se vám bude tato FF líbit stejně jako ta předchozí. Určitě mě podpořte nějakým komentem. AknelD.