Hope and her family

16. kapitola- (Ne)Rodina

Ráno mě probudily paprsky slunce. Vstala jsem se skvělou náladou. Před očima jsem si neustále dokola a dokola promítala včerejší večer. Měla jsem hlavu plnou jen Marka. Doufám, že i táta si dnes vyšel pravou nohou a zruší mi domácí vězení. Já musím Marka vidět za každou cenu. Vešla jsem do jídelny kde už všichni snídali. Musela jsem nejdřív zjistit zda dnes můžu nebo nemůžu jíst lidské jídlo. Do háje. Nemůžu. Nalila jsem si skleničku krve a odešla jsem do svého pokoje. Po tom co jsem "dosnídala", jsem se šla osprchovat. Vyčistila jsem si zuby a rozčesala jsem si vlasy. Zapletla jsem si je do dvou copů a šla jsem okouknout situaci. Sice jsem nevěděla jak působit co nejnenápadněji, ale co. Však ono to nějak půjde. 

Dole seděli Kol a Elijah. Elijah si četl a kupodivu si četl i Kol. Byl to trochu nezvyk. " Potřebuješ něco Hope?" Zeptal se jako vždy velmi zdvořile Elijah. " Nevíš kde je táta?" " Je v ateliéru." " Díky." Rozhodla jsem se jít za ním hned teď. " Hope." " Co je Kole?" " Upozorňuji tě, že nemá moc dobrou náladu." " Tak to jsem relativně v háji. Kdyby jste tady viděli letět hlavu tak se neděste to jsem já." Kol se jen zasmál nad mou poznámkou. Na mě táta nikdy nekřičel. Teda já ho znala zatím jenom pár měsíců. Doufám, že se moc nenaštve. Vešla jsem do ateliéru. Byla jsem zde zatím jenom jednou. Věděla jsem, že táta maluje. Já taky malovala. Učitelé tomu spíš říkali čmáranice, které nemají nic společného s probíranou látkou. Ale mě to bylo vždycky jedno. Malovala jsem vše co mě napadlo. Nikdy jsem nikomu neukázala svoje malby. Jenom mámě. 

Viděla jsem tátu jak maluje nějaký obraz. Byla to nádherná malba krajiny. Teda mě to připomínala krajinu. Bylo to jako byste se procházeli po poli a v dáli se chystala bouře. Koukala jsem na to s jistým zaujetím. Ani jsem se nehnula. Nechtěla jsem ho rušit. " Ahoj Hope." " Ahoj." " Potřebuješ něco?" " No vlastně jsem se tě chtěla na něco zeptat." Pozorně mě sledoval. " Ale jenom chci aby jsi se uklidnil. Dobře." Táta se zprudka nadechl a vydechl. " Dobře jsem v klidu." Sice moc v klidu nevypadal, ale fajn. " Chtěla jsem se zeptat, jestli by to domácí vězení nešlo posunout až na zítřek." " Proč dneska už něco máš?" Už teď jsem slyšela v jeho hlase mírnou agresi. " Chtěla jsem jít ven s kamarádkou." " Nešlo by to jindy." " No asi ne. My už jsme se domluvili." " Je mi to líto Hope, ale domácí vězení máš pořád. Žádné vyjímky dělat nebudu." Poslušně jsem odešla. Vevnitř jsem přímo zuřila. Prošla jsem kolem Elijahe s Kolem. Ti dva se snad ani nehnuly. " Jak vidím hlavu pořád máš. Zdá se, že vše dopadlo dobře." Provokoval Kol. " Jistě proč by nemělo. Vše je v nejlepším pořádku." Snažila jsem se nepůsobit moc agresivně, ale přece jenom jsem se nedokázala moc ovládat. " Stalo se něco Hope?" Staral se Elijah. " V pohodě. Nech to plavat." Odešla jsem do svého pokoje. Už bylo skoro pět. za chvíli mě měl vyzvednout Mark. Lehla jsem si do postele až jsem začínala usínat. 

Najednou jsem uslyšela jak někdo zaklepal na bránu. Odešla jsem se podívat kdo to je. Kol šel otevřít. V tu chvíli mi to došlo. Mark. Já mu dala své číslo ale jeho jsem neznala. Do háje. Já mu nemohla říct aby nepřišel. " Dobrý den, je Hope doma?" Kol se podíval přímo na mě. " Hope máš tu návštěvu." Upozornil mě Kol jako bych si toho nevšimla. Sešla jsem co nejrychleji schody. Doběhla jsem k Merkovi. " Ahoj Hope? Můžeš teda jít?" " Promiň, ale mám domácí vězení. Včera jsem přišla pozdě." " Tak snad příště." " Dobře měj se." Letmo mě políbil a já jsem cítila jak na nás Kol čumí. Mark už odcházel, ale do toho všeho přišel táta. " Hope. Kdo je to?" Táta mě propaloval pohledem. " Tati, to je jen Mark. Ale už odchází." Začala jsem za ním zavírat dveře. " A co zde dělá Mark? Neměla jsi jít ven s kamarádkou?" Začala jsem se červenat. Rajče je proti mě úplné nic. " Nooo..." " Pozvi ho dál. Rád se s ním seznámím." Můj výraz odpovídal mé náladě v tuto chvíli. Představte si jak se člověk, který si právě kousl do citronu, snaží usmát. Tak přesně tak jsem teď vypadala. " Ale Mark určitě spěchá." " Ne vůbec Hope. Rád se s nimi seznámím." Pro sebe jsem si říkala "to si myslíš teď, ale za chvíli změníš názor". Pustila jsem ho dovnitř a zavřela jsem bránu, kterou jsme se snažila co nejdéle zkoumat. Za námi přišel i Elijah, Rebeca a máma. Bex mi věnovala soucitný výraz. Nikdo nic neříkal. Seděla jsem vedle Marka, který mě držel za ruku. Dívala jsem se na podlahu. Po chvíli promluvil táta. Bože říkala jsem si. To nemohl promluvit někdo jiný. Prosím kdokoliv, jen ne táta. " Takže Marku co studuješ?" Věnovala jsem tátovi výraz, který znamenal jen jednu věc. Vážně? Co studuješ. Nic lepšího tě nenapadlo. Bože. Zabte mě někdo. Prosím, ať se z té noční můry vzbudím. Dala jsem to jasně najevo tím, že jsem si hlavu položila do dlaní. Kol se tomu uchechtl. " Studuji veterinu." Paráda. To byla dobrá odpověď. Snad se nade mnou někdo smiluje a vysvobodí mě. Podívala jsem se na mámu a Bex a čekala jsem kdy některá z nich zasáhne. Nic. Bohužel ten kdo zasáhl nebyl nikdo jiný než Kol. Do háje to mi tak ještě chybělo. " Takže ty chodíš s naší Hope?" " Co?" Vypadlo ze mě. Jop. Měl sice asi odpovědět Mark, ale já odpověděla místo něj. " Slyšela jsi Hope." " Kole můžu na chvíli?" Přímo jsem zuřila. Ještě ke všemu jsem měla hlad. Asi jsem se zapomněla navečeřet. Sakra. " Hope, bacha oči." Pošeptala mi Bex. Podívala jsem se na odraz v hodinkách. Sakra jsem naštvaná a mám hlad. Což znamená ty pitomý žilky pod očima.

Zvedla jsem se a Kola jsem táhla za sebou. " Za chvíli se vrátím." Oznámila jsem Markovi. Bože já ho nechala na pospas své rodině. Ale bohužel to nijak jinak nešlo. Odvedla jsem Kola do vedlejší místnosti. Nechtěla jsem aby Mark viděl jak škrtím svého vlastního strejdu a ještě ke všemu mnohem staršího. A silnějšího vlastně ne. Přirazila jsem ho ke zdi. " Co to k sakru děláš?" " Co?" " Vážně musíš pokládat tak dementní otázky? Stačí, že jste se na něj sesypali jako supi." " Myslím si, že teď má tvůj miláček větší problém než jsem já." " Cože?" Zaposlouchala jsem se a slyšela jsem jak se někdo dusí.

Vlítla jsem do pokoje a viděla jsem jak táta drží Marka pod krkem . " Tati pusť ho. Hned!" Nereagoval. Odhodila jsem ho od něj. Mark dopadl na zem a začal popadat dech. " Co děláš? Mohl jsi ho zabít?" Křičela jsme na něj. " Uklidni se Hope." Začal Kol. " Zmlkni Kole nebo už ti tu hlavu vážně utrhnu." " Ale Hopinko." Nesnášela jsem když mi tak říkal. Byla jsem u něj a vrčela jsem na něj. " Neštvi mě Kole. Nebo si snad chceš připomenout halucinace?" Ucítila jsem krev. Podívala jsem se na Marka. Tekla mu krev z hlavy. Měla jsem hlad, ale jemu bych nikdy. " Budete tady jenom stát nebo co?" Vyjekla jsem na všechny. Pomalu odešli. Přišla jsem k Markovi. Nechtěla jsem mu hned dávat svou krev. Podívala jsme se na něj. " Marku dobrý. Kolik Ukazuji prstů?" " Ehm, Dva?" Vzhledem k tomu, že jsem ukazovala čtyři jsem mu musela pomoct. Rozkousla jsem si zápěstí a donutila ho aby si pár kapek vzal. Rána se zahojila a už neviděl divně. 

Odvedla jsem ho domů a před rozloučením jsem mu trochu upravila vzpomínky. " Nic co se dneska stalo si nebudeš pamatovat. Jenom jsi mě vyzvedl u mě doma a potom jsme se šli projít do parku. Sedli jsme si na stejnou lavičku jako minule a celou dobu jsme si povídali." Odklonila jsem se. Zopakoval po mě to co jsem mu řekla. Políbila jsem ho a on mi polibek oplatil. Potom jsem se s ním rozloučila a odešla jsem. Snad se moje rodina uklidní. Zítra máme jít do kina, tak uvidíme. 

Je tu další část. Nebojte se nestane se z toho románek pro teenagery. Napište mi své názory do komentářů. Po případně mi napište o čem by jste chtěli další FF nebo příběh. Například jaký pár byste chtěli atd. Jinak hrozně děkuji za pozitivní ohlasy. AknelD.

PS. Chtěla bych vás poprosit, zda byste se nekoukli na moji další FF. Me and monsters. Díky.