Hope Mikaelsonová. Dcera Klause a Hayley. Je už dost stará na to aby poznala svoji rodinu? Cover je od úžasné Laury Mikaelsonové. Určitě se podívejte na její profil. Mrzí mě, že sem nemůžu dát odkaz.
Ráno jsem se vzbudila s celkem špatnou náladou. Nechtěla jsem je vidět. Nikoho z mojí rodiny. Osprchovala jsem se a oblékla jsem si modré džíny a černé tričko s krátkým rukávem. Sešla jsem na snídani. Všichni seděli v jídelně, ale já jsem nešla za nimi. Šla jsem do kuchyně a nalila jsem si skleničku s krví. Těšila jsem se na Marka. Rozhodla jsem se ho navštívit. Oblékla jsem si bundu a okolo krku jsem si dala šálu. Sešla jsem schody a vzala jsem za kliku u brány. " Hope. Ty někam jdeš?" Ptal se mě odněkud Elijah. " Vlastně jdu za Markem. Vyřiď tátovi, že už nemám domácí vězení." Oznámila jsem mu a usmála jsem se na něj. Sebevědomě jsem se otočila a odešla jsem. Směr Markův dům.
Už jsem stála před jeho domem. Byl to obyčejný rodinný dům. S verandou, na které byla houpací lavička. Malý stolek a nějaké hračky co se váleli na zemi. Odvažovala jsem než jsem zazvonila na zvonek. Chvíli se nic nedělo, ale po chvíli mi přišla otevřít postarší paní. Vypadala moc mile. " Dobrý den." Pozdravila jsem. Nechtěla jsem působit neslušně. " Nápodobně. Co si přeješ?" Byla moc milá. Asi. " Bydlí tu Mark Frostlle?" " Ale samozřejmě hned ti ho zavolám. Pojď dál." Pozvala mě dovnitř a já ji samozřejmě neodmítla. Uvnitř to bylo moc pěkně zařízené. Mnohem hezčí než u nás doma. Všude na stěnách našeho domu bylo samé umělecké dílo. Ve sklepě chladnička s krví a pak ještě mučírna s celou. Prostě taková normálně nenormální rodina. Za chvíli se za mnou doplazil Mark. Vypadal unaveně. Nejspíš jsem ho vzbudila. " Ahoj Marku. Já jsem tě asi vzbudila co?" " Ne vůbec. Stejně už jsem musel jít ven z postele. Co tady děláš?" " Jen jsem se chtěla zeptat jestli bys nešel na chvíli ven. Jsi tu jediný koho tu znám. Prakticky." Usmála jsem se na něj a čekala jsem nějakou reakci. Dočkala jsem se. " Jasně. Jenom se půjdu převléct. Zatím počkej tady." Přikývla jsem a prohlížela jsem si fotografii, která visela na zdi u dveří. Byl na ní Mark, ta postarší paní a spousta dalších lidí. Vypadali šťastně.
Za chvíli přišel Mark. Na sobě měl černé džíny, košili a koženou bundu. Otevřel mi dveře a šli jsme se projít do parku. Seděli jsme zase na naší lavičce. Na něco jsem si vzpomněla. " Na." Řekla jsem a podala jsem mu náramek s železníkem. " To nemůžu Hope." Vykrucoval se, ale já jsem mu ho jednoduše zapnula okolo ruky. " Slib mi, že ho budeš nosit. Tady v NO ho budeš potřebovat." " Dobře slibuji, ale já pro tebe taky něco mám. Zavři oči." Udělala jsem co mi řekl a cítila jsem jak mi něco zapíná okolo krku. " Můžeš." Otevřela jsem oči a na krku jsem uviděla nádherný medailonek.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Byl to nádherný zlatý medailonek. Nic krásnějšího jsem asi nikdy nedostala. Podívala jsem se na něj. Usmála jsem se a objala ho. Dala jsem mu pusu, kterou mi hned oplatil. " Ale, copak to tu máme. Mladý zamilovaný páreček. Nemám pravdu příteli?" Zeptal se muž za námi svého společníka. " Naprosto s tebou souhlasím. A já mám náhodou teď chuť na někoho mladého a čerstvého." Byli to upíři. Vycítila jsme je. Ale nechtěla jsem abych je musela zabít přímo před Markem. Nevěděl co jsme zač a já chtěla aby to tak zůstalo. " Myslím pánové, že byste se měli poohlédnout někde jinde. Radím vám dobře pokud nechcete mít problémy." Pokusila jsem se je odehnat. " Ta malá je nějak odvážná a drzá. Jak asi bude chutnat. A její přítel. Mladý, inteligentní chlapec." Jakmile to dořekl, už se chystal se do Marka zakousnout kdybych ho od něj neodhodila. " Sakra Hope. Jak si to a co...?" Koktal a byl zmatený. No já jsem se mu nedivila. " Potom ti to vysvětlím, ale teď se drž za mnou." Poslušně přikývl. " Někdo se tu chce prát. Už se těším jak si budu házet s tvou hlavou malá." Než si toho všiml přitlačila jsem ho ke zdi. "To spíš já se těším, až si budu hrát s tvým srdcem." " Kdo sakra jsi?" " Uvidíš." Dořekla jsem a kousla jsem ho do krku. " Okamžitě mi řekni kdo tě poslal, nebo zemřeš." " Nikdo mě neposlal. Chtěli jsme se jen bavit." " Tomuhle klukovi ani nikomu koho kdy poznal už nikdy neublížíš. Jasný. Ani ty ani tvůj přítel, nebo další vaši známí." Zavrčela jsem výhružně. Přikývl a já jsem ho pustila. Rozkousla jsem si zápěstí. " Pij." Přikázala jsem mu. Poslechl mě a napil se trochy mé krve. " Odejdi z NO a nikomu se nic nestane." " Rozumím. Hej Pete." Zavolal na svého přítele a oba se ztratili ve tmě. Doběhla jsem k Markovi. " Promiň Marku." Strhla jsem mu náramek a podívala jsem se mu do očí. " Zapomeneš na to, že jsi mě kdy viděl. Nevíš kdo jsem a nebudeš si z dneška nic pamatovat. Tenhle náramek nesundávej. Ochrání tě." Naposledy jsem ho políbila. Nasadila jsem mu náramek a zmizela jsem dřív než si toho všiml.
Cestou domů mi tekly slzy. Došla jsem domů a hned jsem se rozešla do svého pokoje. Padla jsem na postel a začala jsem brečet jako malé děcko. Sáhla jsem si na krk. Stále jsme měla jeho medajlonek. Podívala jsem se dovnitř. Byl tam papírek.
Drahá Hope. Neměl bych odvahu říct ti to do očí, ale miluji tě. Mark.
Znovu jsme se rozbrečela. Nevím jak, ale nějak se mi podařilo usnout. Pořád mi v hlavě zněla jeho slova z medajlonku. Papírek jsem vrátila zpět do přívěsku a hned potom jsme usnula. Zdálo se mi o něm.
Je tu další kapitola jak jsme slíbila. Doufám, že se bude líbit. Tento týden budou nejspíš vycházet kapitoly dost nepravidelně. Skoro každý den píšemě nějakou písemku a navíc se musím učit do matematiky, kterou absolutně neumím. Snad to nevadí. Jinak komentář nebo hlas určitě potěší. AknelD.
