Hope and her family

5. kapitola- Plán záchrany

Konečně jsem věděla jak by mohl vzniknout lék. Problém byl v získání toho jedu. Tak nebezpečný hybrid existoval jen jeden. Byl v New Orleans, obklopený armádou upírů a i kdyby byl sám, byl by zatraceně nebezpečný. Do toho jsem nemohla jít sama a mámu jsem do toho tahat nechtěla. Nechtěla jsem ji ztratit. 

Opět jsem byla s mojí skoro mrtvou rodinou. " Tak jaký je plán?" " Jaký plán myslíš?" Zeptal se jakoby nezaujatě Elijah. " Plán na získání toho jedu. Máte nějaký?" " Je to příliš riskantní. Ty sama ho nezvládneš a Haley bych do toho radši netahala." " A nemohla by jsi mi pomoct ty Freyo? Jsi taky čarodějka. Nemohla bych tě nějak vzbudit?" " Mohla by jsi zkusit rozpojovací kouzlo, ale jenom aby jsi mě odpojila. Kdybys odpojila všechny nebylo by to dobré. Budeš na to potřebovat moji krev a svoji krev. Myslíš, že to zvládneš?" " Zkusím to."

Přinesla jsem si nějaké svíčky. Freya se řízla do ruky a dala mi svoji krev potom podala nůž mě. Bolelo to ale rychle se to zahojilo. Zapálila jsem svíčky. Na papír jsem napsala svoje a Freyino jméno. Ke jménu jsem nalila krev. Její krev se musela přemístit k mé, ale nesmějí se spojit. Kdyby se spojily byli bysme spojené i my dvě. Sedla jsem si a ruce jsem dala nad papír se jmény. Začala jsem odříkávat kouzlo. Fungovalo to. Krev byla v pohybu. Sledovala jsem ji abych věděla kdy přestat. Dvě malé kaluže krve byli od sebe už jen kousíček. Přestala jsem. Freya začala mizet. Fungovalo to. Chytla jsem se jí a s ostatními jsem se rozloučila. Když jsme se vrátili do reálného světa stála jsem nad Elijahovou rakví a držela jsem se ruku v ruce s Freyou. Byla tady. Její rakev byla otevřená a ona byla z masa a kostí. Musela jsem ji obejmout. Chtělo se mi brečet ale řekla jsem si že teď není dobrý čas na slzy.

Vyběhly jsme do schodů za mámou. Když uviděla Freyu hned ji objala. Dívala se kolem sebe. Asi čekala i ostatní. Vypadal neuvěřitelně zklamaně. Moc se jí nedivím. Já bych taky byla zklamaná. Na večeři jsme se rozhodli jít do italské restaurace. Miluju italskou kuchyni. Vzhledem k tomu, že Freya byla posledních 16 let zavřená v rakvi jí bylo jedno kam půjdeme. Máma měla italskou kuchyni taky v oblibě, stejně jako já. 

Restaurace byla nádherná. Byla menší a tak trochu zapadlá. Aspoň tam nebylo tolik lidí. Máma si objednala lasagne a já pizzu. Nečekaně. Freya si dala těstovinový salát a nějakou polévku. Moc mě nezajímalo co to je. Nemám ráda polévky. No už dost těch řečí o jídle. Máma promluvila a tím prolomila hrobové ticho. " Jen by mě zajímalo, jak přesně chcete získat ten jed. Pokud vím Marcel má už jistě další armádu upírů." " Zapomněla jsi, že máme naší magii." Řekla jsem mámě. Viděla jsem jí na očích zvláštní výraz. Má o mě strach a má chuť mi to zatrhnout. " Ty na to rychle zapomeň, slečinko. Nechránila jsem tě 16 let aby jsi padla do rukou Marcelu Gerardovi. Zabil by tě." 

" Ale beze mě to nezvládnete. Já to zvládnu jsem silná. Prosím." " Už jsem řekla. Ty zůstaneš doma a začneš znovu chodit do školy." Byla jsem neuvěřitelně naštvaná. Nechápu jak mi to mohla zakázat. Ale tohle mi zakázat nemůže. Klidně pojedu sama. Umím ovlivnit lidi aby dělali co chci, umím čarovat a jsem prakticky nesmrtelná. Uvidíme matko kdo potřebuje chránit.

Ahoj. Tak je to tady. Další díl. Je trochu kratší, ale snad vám to moc vadit nebude. Budu ráda když mě podpoříte nějakým komentem nebo sledováním. Doufám, že se vám budou další kapitoly líbit. AknelD.