Hope and her family

3. kapitola- Rodinka

Ráno jsem vůbec nechtěla jít do školy. Chtěla jsem něco zkusit. Napadlo mě, že když na mě máma nebyla tak naštvaná mohla by mi to dovolit. Šla jsem za ní do kuchyně. Zrovna jedla. " Mami," začala jsem ," mohla bych něco zkusit?" " A co?" " No chtěla bych se někomu z nich dostat do hlavy. Chci je poznat." Máma nevypadala jako že ji ta otázka překvapila. " Ale Hope, co když se ti něco stane?" " Neboj se nic se mi nestane. Jsem dost silná. Hrozně ráda bych poznala aspoň část mé rodiny. Prosím." " Ale slíbíš mi, že budeš opatrná, ano?" " Slibuji." " Dobře pro dnešek tě omluvím ze školy." Byla jsem tak nadšená. Trochu jsem se bála. Nevěděla jsem co jim mám říct ani nevím kdo jsou. Teda vím kdo je Freya a vím, že je to moje teta a čarodějka. To je vše. Šla jsem s mámou do garáže. Zase k rakvím. Máma otevřela tu ve které byl muž v obleku. " Tohle je Elijah. Je to bratr tvého otce." Řekla mi a já ho chytla za ruku. Dostat se mu do hlavy nebylo vůbec těžké. Nebyla jsem sice u něj ale byla jsem na místě kde musel být. Bylo to tu moc krásné. Velký rodinný dům s překrásnou zahradou. Viděla jsem jak na lavičce sedí Freya s tou druhou blondýnkou. Proč mi máma neřekla jak se jmenují všichni. Chtěla jsem jít za nimi. Ale co bych jim asi řekla. Ahoj já jsem Hope vaše neteř. To asi ne. Ani jsem nemusela nikam chodit. Někdo stál za mnou. Cítila jsem ho. Byl to muž. 

Popadl mě za ruku aniž by něco řekl. Neměl na to právo a tak jsem ho odhodila ke stromu. Vypadal překvapeně. Tohle nebyl Elijah. Zvedl se a zkoušel se ke mě dostat ale já byla silnější. Teda to asi ne ale on neumí čarovat. Vypadal naštvaně. No nedivte se. Kdyby vás drtila přinejmenším o polovinu mladší holka. " Dobře uklidníme se." Spustil. " Já jsem Kol a kdo jsi ty a jak jsi se sem dostala?" Neměla jsem důvod mu to neříct. " Já jsem Hope a jsem tady protože jsem se dostala Elijahovi do hlavy." Neměl slov. " Cože neříkal tady někdo Hope?" Přiběhly k nám Freya a ta blondýna. Kol se na ně podíval a nemohl mluvit. Pořád na mě koukali jako na nějaké exotické zvíře. " Ahoj." Řekla jsem. " Já jsem Hope. A vy jste...?" " Promiň, že na tebe tak zíráme. Já jsem Freya a tohle je Rebecka a s Kolem jsi se už zřejmě seznámila." Nemohla jsem uvěřit, že se to děje. Moje rodina. Chtěla jsem začít skákat radostí. 

Chvíli nikdo nemluvil. Až po chvíli promluvila Rebecka. Bylo mi divné jí říkat teto takže je to prostě Rebecka. " Jak jsi se sem vůbec dostala? A jakto, že nejsi mimino?" Bylo to sice hodně otázek ale chápala jsem to. " No dostala jsem se Elijahovi do hlavy. Proč tu vlastně není? No a jak to říct, proč nejsem mimino. Asi proto, že je mi 16. Tady vám asi čas moc neplyne co?"

Vypadali dost zaraženě. Šli jsme dovnitř. Seděl tam muž v obleku a četl nějakou knihu. Ostatní mě vybídli ať jdu za ním sama. Přišel mi sympatický. Přišla jsem k němu ale on se ani nehnul. " Ehm, ehm." Jakoby jsem zakašlala. Zvedl hlavu od knížky a nehybně mě sledoval. Měl stejné oči jako Kol. Vstal z křesla. Byl nějak moc vysoký. Pořád nic neříkal a tak jsme začala mluvit já. " Ahoj, ty budeš asi Elijah. Já jsem Hope." Stále mlčel. Trochu mě to znepokojovalo. " Ano já jsem Elijah ale ty nemůžeš být Hope. Hope je malá holčička." " No té malé holčičce je už 16  let." Když jsem to dořekla objal mě. Nevěděla jsem proč ale byla jsem ráda, že mám normální rodinu. Teda normální přímo ne ale chápete. Ostatní se přidali. Takové hromadné obětí. 

Když mě konečně pustili abych se mohla nadýchat vzduchu musela jsem se jich zeptat na tolik věcí. " Chci se vás zeptat na spoustu věcí. Neva?" " Jen se ptej." Odpověděl mi Kol. " Za 1. Proč jste tady. A proč tady není můj otec a kdo je vlastně můj otec? Máma mi vždycky říká, že jsem tvrdohlavá po ní a výbušná po otci ale nikdy o něm nemluvila. Ani o vás."

Všichni mlčeli. Co když už tátu nemám. " Jsme tady proto, že kdybychom byli vzhůru jakoby tak by se Rebecka zbláznila kvůli té kletbě co byla v tom noži a já a Kol bychom umřeli. Proto nás Freya propojila a uspala nás. A tvůj otec pro nás udržuje tenhle svět." " A kde je?" Pořád měli ten výraz nevěděli jestli mi to říct nebo ne. " Proč mlčíte. Klidně mi to řekněte." Rebecka se rozhoupala a začala mluvit. " Tvůj otec je v New Orleans s nožem v hrudi." " Dobře a nějak vysvětlit byste mi to mohli? Zatím jsem trochu zmatená." " Marcel Gerrard, který je teď vylepšený hybrid se mu chtěl pomstít a zabít ho ale nakonec se rozhodl pro konec horší než smrt. Bodl do něj nůž který ti nedovoluje se hýbat, vyndat si ho nebo jen mluvit. Jenom ti způsobuje bolest jakou si zasloužíš. Pokus zůstane na živu mi budeme moct být v tomhle světě místo toho abychom bloudili sami tmou."

" Můžu vidět jakým kouzlem se proměnil v silnějšího hybrida?" Všichni byli vyvedeni z míry, že jsem se zeptala znova na tohle. " Proč by jsi to chtěla vidět? Potřebovala bys čarodějku." Zapomněla jsem jim říct že krom hybrida jsem i čarodějka. " Nepotřebovala, dokážu to sama. Jen potřebuji vidět to kouzlo. Mohla bych ho přestavět a zjistit jak vyrobit lék." Koukali na mě ještě šíleněji. " Jak to můžeš zvládnout? Ty snad umíš čarovat?" Ptala se Freya. " Umím, proč?" " Já jen, že jsem neviděla nikoho jako ty že by uměl kouzlit. Zdá se, že jsi úplný hybrid." Zasmála jsem se nad tím. Věděla jsem, že jsem jiná ale nevěděla jsem, že jsem první prakticky svého druhu. Byl to divný pocit. Připadala jsem si úplně jinak. 

Freya mi donesla to kouzlo. Bylo hodně složité, ale lék by z toho udělat šel. " A nemáte tu náhodou ten prokletý nůž?" " To bohužel ne ale možná bys to mohla zkusit jenom přes Rebecku. Tu kletbu už má v sobě takže by to mohlo jít."

Ahoj. Doufám, že se vám tato FF bude líbit stejně jako ta předešlá. Určitě mě podpořte nějakým komentem. AknelD.