Hope and her family

8. kapitola- Výpadky

S mámou jsme se ještě hodnou chvíli válely a potom jsme se vydaly za Freyou. Vypadala unaveně. Ukázalo se že dlouho nespala. Snažila se zrušit moje kouzlo na Marcelovu vilu. Nepovedlo se jí to. To byl přesně můj záměr. Abych to mohla zrušit jenom já sama. Ani ta nejmocnější čarodějka to nezvládne. Byla jsem na sebe pyšná. 

" Hope. Tak strašně ráda tě zase vidím. Hrozně jsem se o tebe bála." Freya chrlila a chrlila jedno slovo za druhým. Zdálo se mi, že snad nikdy nepřestane mluvit. Po chvíli se zadrhla. " Proč si Marcela uvěznila v jeho vlastní vile. Mohl tě zabít." Máma zněla starostivě. " Nemohl. Je z něj znovu obyčejný, neškodný upír. A uvěznila jsem ho tam proto, že až probudíme zbytek naší rodiny, nejspíš budou chtít vědět kde je." " Ty si vážně Mikaelsonová. To mě děsí." Pronesla Freya a já se začala smát. Po chvíli jsme se všechny tři už jen smály. Nejhorší je, že jsme nemohly přestat. No nic to jsem trochu odbočila. " Máš ten jed?" " Ano mám. Doufám, že to bude stačit." Podala jsem Freye lahvičku s Marcelovým jedem. " A podařilo se vám zjistit něco o té Rebečině kletbě?" 

Máma s Freyou si vyměnily pohledy. " Zjistili jsme něco. Je to stará kletba, která se dá zničit jen jednou věcí. Musí se to vyříznout nožem který má v sobě Klaus." Skvělý. Jed máme ale nůž nemáme. Můj otec ho sice střeží, ale to je nám k ničemu, když nevíme kde je. Začínala jsem být vynervovaná. Nádech, výdech. Říkala jsem si v hlavě. Musíš se uklidnit. To bude dobrý Hope. To chce klid a chladnou hlavu. " Fajn, a kde je můj otec?" " To ještě nevíme. Musíme to zjistit. Uděláme lokalizační kouzlo." 

Zrovna jsme byli v obývacím pokoji. Rozmístili jsme kolem nás svíčky. Já a Freya jsme se řízli do ruky, aby bylo spojení co nejsilnější. Krev se začala pohybovat po mapě. Moc se jí nechtělo, asi skrývací kouzlo, ale my jsme byli dvě a tak se nakonec kapička krve zastavila. Zastavila se na Eve st. Ten název jsem v životě neslyšela. Dojeli jsme na místo. Byl tam nějaký dům. Vypadal dost zchátrale. Vešli jsme dovnitř. Bylo to tam pusté. Nikde nikdo. Snažila jsem se ho najít pomocí pachu, ale vzhledem k tomu, že jsem ho v životě neviděla natož cítila. Nemohli jsme ho najít. Vyšli jsme až na střechu. Soustředila jsem se. Něco mi na té střeše přišlo divné. Měla jsem pocit že tam nejsme sami. Všimla jsem si jakoby zazděných dveří. Byly divné. Něco z nich vycházelo. Něco mě tam táhlo. Na nic jsem nemyslela, prostě jsem šla. Nechtěla jsem to jen tak rozrazit, co kdyby tam bylo něco nebezpečného. Přiložila jsem ruce ke stěně a začala jsem odříkávta kouzlo. Tím kouzlem jsem chtěla zjistit, zda nám ta věc může ublížit. Prý nechce a ani nemůže. Praštila jsem do stěny, která se rozlétla na milion malinkých kousíčků.

Málem jsem omdlela, když jsem viděla co tam je. Nebo spíš kdo. Byl tam nějaký muž a byl úplně vysušený. Vypadal hrozně. Nehýbal se ani oči neotevřel, ale slyšela jsem jeho srdce. " Panebože, Klausi." Vydechla Freya. Vážně řekla Klausi. Takže tohle je můj otec, ale kde je ten nůž? Máma ke mě doběhla a objala mě. Tohle dělala poslední dobou pořád. Ne že by mi to vadilo. Dávala tím na jevo, že mě miluje. 

Stáli jsme tam snad půl hodiny. Nehybně jsme se koukali na mého otce. Bylo mi ho líto. Byla jsem na něj pyšná. Trpěl, ale zachránil své sourozence. Chtěla jsem brečet. Museli jsme co nejdřív vytvořit ten lék pro Kola a Elijahe. Potom bychom mohli z mého otce vyndat ten nůž a zachránit Rebecu. My to zvládneme. Byla jsem rozhodnutá do toho vložit všechno. Zakryla jsem tátu kouzlem. I kdyby byl někdo přímo u něj, neuvidí ho. Jen já, máma a Freya ho můžeme vidět. Došli jsme domů a hned jsme začali s tím kouzlem pro nalezení léku. Nebylo to težké kouzlo až na ten výdaj energie. Bylo to složitější než kouzlo na odstranění hybridní části u Marcela. Naštěstí jsem na to nebyla sama. Freya mi bude pomáhat. Opět jsme rozmístili kolem nás svíčky. Jed jsme nalili do misky a přidali k němu nějaké bylinky. Samotný jed totiž nestačil. Myslím, že jim to nebude zrovna moc chutnat. Je tam i železník a samozřejmě i vlčí mor. Jo divný ale musí to tam být. Misku jsme položili doprostřed. Chytla jsem Freyu za ruce a ona chytla mě. Obě dvě jsme zavřeli oči a začali jsme odříkávat kouzlo. Po chvíli jsem opět cítila ten nepříjemný pocit. Tekla mi krev z nosu podívala jsem se na Freyu. Byla na tom o moc hůř. Krev jí tekla mnohem víc než mě. I z očí. Jakoby plakala. Ale místo slz plakala krev. Musela jsem jí pomoct. Soustředila jsem se a převzala jsem tu těžší část. Bylo mi zle. Motala se mi hlava. Z mých úst vycházela slova, ale já je neslyšela. Jen jsem je nechala vycházet. Chtěla jsem spát. Kouzlo bylo skoro hotové. Slyšela jsem jak na mě máma i Freya křičí ať přestanu, že mě to zabíjí. Pomyslela jsem na tátu. Jak tam byl sám, bezmocný. To mi dávalo sílu pokračovat. Třásli se mi ruce, mluvila jsem čím dál hlasitěji. Byla mi zima a brečela jsem. Byla jsem to já kdo plakal krev. Krev mi tekla z očí i z nosu. Přímo k mým rtům. Cítila jsem její chuť. Potila jsem se a zároveň třásla zimou. Hotovo. Lék byl na světě. Otevřela jsem oči a spatřila jejich vyděšený výraz. Nevím proč byla Freya přilepená ke zdi a odpadla až když jsem se na ni podívala. Nejspíš jsem ji chtěla chránit a tak jsem to vzala na sebe. Byla jsem unavená. Před očima se mi začali dělat šmouhy. Zdál se mi nádherný sen. Byla jsem se svou rodinou i s tátou. Byli jsme šťastní. Probudila jsem se.