Hope and her family

14. kapitola- Mark Frostle

Několik dnů jsme hledali řešení na můj problém. Na problém toho, že nedokážu sníst žádné normální lidské jídlo. Našli jsme toho spoustu, ale nic z toho to nebylo. Bohužel se polovina z toho dokazovala tím, že jsem musela vypít něco odporného. Upřímně jestli ke mě někdo přijde s miskou nějakého hnusu asi ho zabiju. " Hope pojď sem." Volala na mě Freya. Přišla jsem do obýváku. " Upřímně jestli mě donutíš vypít zase nějakej čarodějnickej hnus tak ti tu hlavu nejspíš utrhnu doopravdy." Kol se ušklíbl. " Tobě taky Kole." Zvedl ruce do mírového gesta." Ne to se neboj. Něco jsem našla." " Ukaž." Držela v ruce snad sto let starou knihu. Bylo tam napsané něco o tom, že když pořád stárnu znamená to, že si moje tělo vybírá. " Počkej a co si vybírá. Já nemám stárnou do 21 let. Dohodla jsem se tak s předky, ale tohle mi nějak neřekli." " Já ti to vysvětlím. Teď když jsi hybrid neměla by jsi stárnout, ale ty ještě nějaký čas stárnout budeš. Nejsi teď na to prakticky zvyklá a tak je z toho zmatený i tvůj asi žaludek. Prostě dokud stárneš budeš si pořád muset vybírat. Možná že zítra nebudeš moct cítit krev a jídlo bude normální. Až se proces stárnutí zastaví budeš moct mít oboje." " Aha, dobře." Pochopila jsem to ale moc mi to nedávalo smysl. Chtěla jsem mít oboje teď hned. A ne až přestanu stárnout. Rozhodla jsem se, že to otestuji. Šla jsem do kuchyně a rovnou k ledničce. Vzala jsem si hrozen. Nejméně riskantní kousek jídla. Nechtělo se mi do toho, ale tak proč ně. Skousla jsem to a chutnalo to normálně. " Mňam. Tohle jídlo mi tolik chybělo. Ještě něco musím zkusit." Vzala jsem si skleničku s krví a napila jsme se. Byla to příšerná pachuť. Vyprskla jsem to do umyvadla. " To nemůžu jeden den mít oboje?"

Kol se tomu smál. Čekala jsem kdy spadne z křesla na kterém právě teď dostával záchvat smíchu. " Nesměj se mi. To není vtipný." " Ale jo je. Ani si nedokážeš představit jak moc je to vtipné." teď zrovna jsem na něj neměla náladu. Vzala jsem si na sebe svou koženou bundu a rozhodla jsem se, že se půjdu projít. Ani jsem nevyšla a už jsem cítila za sebou Elijahe. " Kam jdeš?" " Jenom se jdu projít. Vrátím se v šest. Dobře?" " Dobře." 

Šla jsem se projít po NO. Tohle město se mi dost líbilo. Zašla jsem si koupit kafe a šla jsem si sednout do parku. Měli to tu vážně hezky zařízené. Uklidňovalo mě sledovat ty barevné listy. Foukal vítr, ale mě zima nebyla. Dívala jsme se jak barevné listy dopadají na hladinu rybníku. Cítila jsem nějaký pach který mi něco připomínal. Viděla jsem jak se u rybníka toulá nějaké štěně. Bylo hrozně roztomilé. Bála jsem se aby nespadlo do vody a tak jsem se vydala k němu. Všimlo si mě a tak se ke mě rozeběhlo. Psi mě měli vždycky rádi. Hmm. Čím by to asi mohlo být. V hlavě jsem se sama pro sebe usmála. Vzala jsem si ho k sobě a šla jsem si s ním sednout na lavičku. Byl hrozně roztomilý. Na obojku měl napsáno Jess. " Komu patříš Jessy? Kde máš páníčka?" Bylo to štěně zlatého retrívra. Prostě rozkošné, malé štěně. 

Z Markova pohledu. 

Utekl mi Jess. Snažil jsem se ho naučit rozkaz k noze. Zdá se že to budu muset ještě doladit. Nikde jsem ho nemohl najít. Došel jsem k jeho oblíbenému rybníku. Když jsme tu byli čekal jsem kdy do té vody sletí. Uslyšel jsem tichounké štěknutí. Otočil jsem se a uviděl jsem dívku jak sedí na lavičce a hraje si s Jessym. Jessy k sobě většinou pouštěl jen mě nebo někoho z mé rodiny. Zdá se, ale že se mu tahle dívka líbila. Hrál si s ní. Nedivím se, že se mu zalíbila. Byla krásná. Nikdy jsem ji v NO neviděl. Měla krásný úsměv. Líbilo se mi jak jí nevadilo když jí vítr cuchal její kaštanové vlasy. Jeden pramínek jí spadl do očí ale ona si ho šikovně zastrčila za ucho. Jakoby cítila můj pohled. Otočila se mým směrem. Usmála se ale hned se vrátila zpátky k Jessymu, který ji právě kousal do prstu. Šel jsem za ní. 

Z Hopina pohledu.

Cítila jsem na sobě něčí pohled. Podívala jsem se a stál tam kluk. Byl hezký. Usmála jsem se. Vrátila jsem se zpátky k Jessymu. Slyšela jsem jeho kroky, jak se ke mě blížil. Sedl si vedle mě. " Můžu si přisednout?" Měl příjemný hlas. " Jasně." Řekla jsem a trochu jsem se posunula. Pořád jsem u sebe měla Jesse. " Zdá se, že si tě můj pes oblíbil." " To je tvůj pes? Ježiš promiň. Toulal se tady. Já myslela že se ztratil." " To je v pohodě. Utíká skoro pořád. Jinak já jsem Mark Frostle." " Já jsem Hope Mikaelsonová." Povídali jsme si celou dobu. " Já už budu muset jít domů." Řekla jsem mu. " No a nechceš doprovodit?" " Proč ně." Celou cestu domů jsem se usmívala jako dement. Doufám, že si toho nevšiml. Došli jsme k Marcelově vile, kde teď bydlíme. Zastavila jsem se před vchodem. Tedy před bránou. Už jsem vcházela dovnitř. " Hope!" Zavolal na mě Mark. " No?" " Nechtěla bys jít zítra na koncert?" " Moc ráda." " Dobře. Vyzvednu tě v šest. Měj se." " Ty taky." Vešla jsem do domu. Ty taky. Vážně mě nenapadlo nic lepšího než ty taky. Bože Hope co to s tebou je. Takhle tě ještě žádnej kluk nerozhodil. Ale tohle vlastně nebyl jen tak obyčejnej kluk. Byl to hrozně pěknej kluk. Měl krásně hnědé vlasy a ty oči. Jakoby se na vás koukala rozkvetlá louka. Měl nádherně zelené oči. Bože nikdy bych nevěřila, že se budu chovat jak nějaká zblázněná teenagerka. Ale důležité je, že ho zítra znovu uvidím. Bože co si vezmu na sebe. Šla jsem k sobě do pokoje. Za chvíli za mnou přišla Rebeca. " Ahoj Hope. Seš v pohodě?" " Jo sem proč bych nebyla?" " No já jen, že jsem teď z okna viděla jak od našeho domu odchází dost hezkej kluk." " No a co? Já si nikoho nevšimla." " Hope ty neumíš moc dobře lhát. Kdo to byl?" " Fajn. Byl to Mark. Potkala jsem ho v parku a zítra s ním jdu na koncert. A byla by jsi ta nejlepší tetička na světě kdyby jsi si to zatím nechala pro sebe." " Platí, ale pomůžu ti vybrat oblečení." Přikývla jsem. Byla jsem ráda e mám Rebecu. Byla něco jako starší sestra. Už jsem se strašně těšila na zítřek. 

Ahoj. Je tu další kapitola. Doufám, vám tam Mark nějak nevadí. Co myslíte dají se dohromady a jak dopadne koncert? Zítra se to určitě dozvíte. Jinak pište do komentářů co byste chtěli změnit. Můžete mě sledovat nebo mi dát hlas. AknelD.

PS. Děkuji asita125 za skvělý nápad :D

Pokud se vám líbí moje psaní určitě se podívejte na moji další FF, kterou teď píši bokem.

https://www.wattpad.com/320036899-me-and-monsters-1-kapitola-sezn%C3%A1men%C3%AD