Hope and her family

7. kapitola- Síla

Dorazila jsem k vile, která měla na bráně velké písmeno M. Zazvonila jsem a čekala kdo mi přijde otevřít. Teda já čekat nemusela, ale přišlo mi to slušné. Slyšela jsem kroky. Otevřel mi vysoký muž. Z vyprávění jsem poznala, že je to Marcel. " Dobrý den, nejste vy Marcel Gerard?" Věděla jsem že je to on ale nechtěla jsem hned aby poznal kdo jsem. " Náhodou jsem. Kdo jsi ty a co potřebuješ?" Zněl příjemně. Nebyl vůbec překvapený. Co mu mám k sakru říct. Jsem Hope Mikaelsonová. Dcera tvého úhlavního nepřítele a přišla jsem ti vzít tvůj jed a nejspíš tě zabít. Uznejte že tohle jsem mu říct nemohla. " Myslím si, že víš kdo jsem. Podívej se pořádně." Zaváhala jsem a podívala jsem se na něj. Díval se na mě a vypadal, že vůbec neví kdo jsem. " Dám ti nápovědu. Před 16 lety jsi se zbavil člověka kterého z celého svého srdce nenávidíš. Zmocnil jsi se New Orleans tak jak jsi vždy chtěl a teď jsem přišla já." V jeho očích jsem zahlédla strach, vztek a touho prohodit mě oknem.

" To není možné. Máš stejné oči. Co tady děláš?" " Chci si jen promluvit. Mimochodem ještě jsem se nepředstavila. Hope Mikaelsonová." Teď se na mě díval úplně jinak. Je vidět, že mou rodinu opravdu moc nemusí. Pozval mě dál do svého domu a dovedl mě do obývacího pokoje. Posadila jsem se na kožený gauč. Marcel si sedl naproti mě. Ještě chvíli na mě koukal a pak promluvil. " O čem jsi si chtěla povídat?" " Jen jsem se chtěla něco dozvědět o svojí rodině a o mém otci." Marcel se zhluboka nadechl. " Tvůj otec mě kdysi zachránil před mým otcem. Můj otec byl velmi krutý. Povyšoval se nade mě. Klaus se mě ujal, adoptoval mě. Dal mi to co by mi můj otec nikdy nedal. Díky tvé rodině jsem byl vzdělaný a pod ochranou všech Mikaelsonů. Zamiloval jsem se do Rebecy, ale tvému otci se to nelíbilo. Odjakživa jsem po něm chtěl aby mě přeměnil a on mi dal na výběr. Buď Rebeca nebo přeměna v upíra. Vybral jsem si to druhé. Klaus by nikdy nedovolil abych byl s Rebecou. Podle něj není nikdo pro jeho rodinu dobrý. Poté co jsem si získal NO jsem přijel a jednoduše mi ho vzal. Vzal mi vše co jsem kdy měl. Lásku, moc a přátele." Marcel vypadal zmoženě. " Ale teď už máš vše zpět ne a taky jsi silnější pokud vím. Cítím to." " Jak bys to moha vědět?" " Víš já jsem úplně jiný druh hybrida. Jsem z části upír, z části vlkodlak a z části čarodějka. A taky vím, že jsi otrávil Elijahe a Kola. A vím, že tvoje krev to neléčí a já doufám, že ty víš co s tím udělat." Zdá se, že není na větvi z toho že mu vyhrožuje o polovinu menší holka. "Rád bych ti pomohl ale já nevím jak se to dá vyléčit. Nepomůžu ti a myslím, že bys už měla jít čekám hosty." 

Marcel mě vyvedl ke dveřím ale já nehodlala odejít. " Jedno mi řekni. Kam jsi dal mého otce?" " Páni ty si vážně nedáš pokoj co? Nezkoušej mě naštvat. Neřeknu ti kde je a teď bys vážně měla jít. A dál si se mnou nezahrávat." Vyhrožoval mi a to se mi nelíbilo. " Vážně si myslíš, že vyhrožovat mi je ten nejlepší způsob. Možná jsi si toho nevšiml ale jsem mocnější než si myslíš. A ještě něco potřebuju." Dořekla jsem a znemožnila jsem mu pohyb. Z kapsy jsem vytáhla injekční stříkačku a malou skleničku. Došla jsem k němu a bodla mu ji nad zuby kde se nacházel jeho jed. " To je to co potřebuješ, můj jed? Nevím co s ním chceš dělat, ale jakmile to kouzlo zrušíš tak tě zabiju. I kdyby jsi mi zlomila vaz tak já si tě najdu." Oči mu žhnuly nenávistí. Začali mu růst tesáky a objevovali se opět ty žilky pod očima. Vypadal jinak než normální hybrid. Vypadal agresivněji. Už chápup roč čarodějky chtějí aby tohle zlo na Zemi bylo odstraněno. " Ano to je vše co od tebe potřebuju, ale něco tu pro tebe mám. Na oplátku." Jakmile jsem to dořekla namířila jsem na něj ruce. Začala jsem odříkávat kouzlo. 

Tímto kouzlem z něj udělám opět jen obyčejného upíra. Tohle bylo to nejtěžší kouzlo které jsem kdy dělala. Výhoda tribida (hybrid zkřížený s čarodějkou) je, že může čerpat sílu ze své odlišné stránky. To znamená neustálý přísun energie kterou můžu použít na Marcela. Stále jsem mumlala svojí řečí. Už jsem kouzlila prakticky 15 minut. Už to je moc velký výdaj energie. Ale já to dělala kvůli své rodině. Mojí rodině nikdo vyhrožovat nebude. Kouzlo už bylo skoro hotové. Už jsem cítila trochu únavy. Po chvíli mi začala téct krev z nosu. Nemohla jsem přestat a tak jsem si jí prostě nevšímala. Začaly se mi třást i ruce. Chtěla jsem spát ale ještě chvíli musím vydržet. Konečně. Bylo hotovo. Macel byl jen obyčejný upír ale já měla jeho jed. Marcel se začal zvedat z podlahy a řítil se přímo proti mě. Byla jsem sice unavená, ale odhodila jsem ho od sebe aby věděl komu by se měl vyhnout. " Co jsi mi to k sakru udělala?" Byl rozzuřený a agresivní. Já jsem se zatím naštěstí nenaštvala. " Jenom jsem z tebe udělala opět jen obyčejného upíra. Hybridy čarodějky ještě snesou ale ještě silnější hybridy ne. Musela jsem to napravit." Vyšla jsem ze dveří. Marcel šel za mnou, ale narazil na neviditelnou bariéru. " A ještě něco. Po tom co jsi provedl mojí rodině, budou nejspíš chtít vědět kde se nacházíš. Uznej, že je o to nemůžu připravit. Těšilo mě." " Neeee. Prosím pusť mě. Nemůžeš mě tu nechat. Oni mě zabijí. Prosím." V jeho hlase bylo slyšet zoufalství a strach. Nemohla jsem mu vyhovět. Otočila jsem se a odešla. 

Zavolala jsem si taxi a odjela jsem zpět do hotelu. Dala jsem si sprchu abych ze sebe smyla krev a šla jsem se najíst. Teda pokud se dá sáčku s krví říkat jídlo. Byla jsem unavená a tak jsem si šla lehnout. Usnula jsem. Zdál se mi sen o mojí rodině. Všichni byli vzhůru a byli vyléčení. Byli tam všichni. Elijah, Freya, Rebeca, Kol, já a máma. Ale nikde jsem neviděla tátu. Je zvláštní mu takhle říkat. Zrovna jsme šli po poli. Bylo to v zimě. Všude bíl sněho-bílý sníh. Někdo po mně hodil sněhovou kouli. Otočila jsem se. Byl to Kol. Musela jsem mu to oplatit a tak jsem ho vyválela ve sněhu. Vypukla sněhová bitka. Všichni jsme byli šťastní, ale mě někdo chyběl. S cuknutím jsem se probudila. V křesle seděla nějaká postava. A do háje. Máma. " Mami, c- co tady děláš?" Začala jsem koktat. To se mi moc často neděje. " Mohla bych se ptát na to samé Hope. Nemáš být náhodou doma a chodit do školy. Mít normální život?" " No vlastně se to trochu zvrtlo a..." Ani jsem nedokončila větu a máma zase mluvila. " Zvrtlo tohle podle tebe znamená že se něco zvrtlo? Sama si odjedeš do NO a to není žádný zvrat. Ty jsi chtěla získat ten protijed co. Mercel by tě na místě zabil." Teď byla moje chvíle. Vstala jsem a došla jsem ke kabelce. Vytáhla jsem skleničku se zlatavou kapalinou. Přišla jsem k mámě a podala jí lahvičku. Máma se na mě udiveně koukala. Nic neříkala jen koukala. " A mimochodem, Marcel je uvězněný ve svém domě a můžu to zrušit jenom já. Nikdo jiný. Vidíš mami dokážu se o sebe postarat." Řekla jsem a šla jsem si opět lehnout. Máma došla k mé posteli a lehla si vedle mě. " Promiň Hope. Chtěla jsem tě jen chránit, mám o tebe strach. Od teď ti budu věřit, slibuji." Usmála se na mě a já ji objala. 

Ahoj. Další díl je na světě. Doufám, že vás tato praštěná rodinka neomrzela. Mě rozhodně ne. Do komentářů mi klidně dejte vědět o čem dalším byste chtěli nějakou povídku, FF a tak podobně. Ale asi zklamu milovníky Teen Wolf. Tento seriál jsem viděla jednou a není to úplně můj styl. Snad to neva. AknelD.