Za hranice možností

11. Morfium

Probralo mne škrábání drápků o dřevěnou podlahu. Celý jsem se ještě lehce chvěl v důsledku příjemného snu. Možná jsem se ale chvěl pocitem nespokojenosti a nelibosti. Tyhle sny nesnáším , poněvadž mi neustále dokola omílají tu krásnou minulost a nutí mě uvědomovat si fakt, že už to nikdy takové nebude. No není každý den posvícení a místo toho nekonečného stěžování si, bych už měl sakra začít něco dělat. potřebujeme byt. zatím mám pětatřicet tisíc, což by do začátku mohlo stačit. Hned jak se mi podařilo pořádně se rozkoukat a probrat , popadl jsem notebook a pokračoval v pilném hledání nějakého vhodného bytu pro mě a pro malou. vedle mne si na pohovku vyskočila bílá fenka a zaujatě si prohlédla, cože to takhle po ránu vlastně tropím. Zmohl jsem se jen na posmutnělý úsměv. " Ty takovýhle starosti nikdy mít nebudeš, Mio. Toho se neboj. " odpovědí mi bylo cudné olíznutí nosu a ticho. Zbystřila pohyb nahoře v ložnici a bezmála do tří sekund se rozběhla po schodech k ložnici a za svým pánem. Ten brzy s fenou po boku sešel dolu. Na schodech si přes hlavu dopřetáhl triko a prohrábl rozcuch z postele.

"copa, zase hledáš byt? " odhadl a já kývl.

"Potřebuji už nám s malou něco sehnat"

"dobře, ale bude to muset nějakou dobu počkat. "

" jakto ? "

" máme práci . hned dopoledne. tak zvedni zadek, oblékni se a můžeme vyrazit. práce nepočká, ne tahle. " zafuněl a pousmál se .

" okej a co jdem dělat ? a co jdu dělat já ? Protože pokud vím dobře, zapomněl jsi mě na to připravit a já fakt netušim o co jde. " postěžoval jsem si a on po mně naoplátku hodil přihlouplý pohled.

" prosimtě nekecej a jdem , řeknu ti to cestou " dozapl si kalhoty a popadl kufřík připravený na baru. pak klíčky od jednoho z deseti aut a zašel do garáže. Já neváhal a poklusem se vydal za ním. Nechci se nechat vyhodit už při prvním dnu práce sakra.

"Co malá ? To ji tu jako necháme ? "

" Ano. " přikyvoval, zapínajíc si pás. Následně nastartoval. " Hlídá ji Mia, a mimoto jsem jí to včera sdělil."

" Aha, proč jsi to neřekl i mně ? "

" tebe jsem potkat nestihl. " Odsekl klidným tonem a pokračoval. Plynule vyjel z garáže a poté z pozemku směr město. " dneska nás čeká důležité poslání. ostatně jako pokaždé. krom toho, že potřebuju jistou látku předat kupci , je nutný ho ještě donutit podepsat smlouvu , aniž by si všiml, co tam doopravdy je napsáno. Já ho potřebuji dostatečně rozptýlit, aby si to nestihl prostudovat , víš ? "

" a co je prosimtě špatnýho na přečtení jedný blbý smlouvy ? " odfrkl jsem si hlasitě

"No já chápu, že ty to nechápeš, ale je to nutný. Jak to jen podat, " cudně se usmál, "v tý smlouvě stojí, stručně řečeno, že jeho tělo připadá nám , až se zabije tou látkou, co mu prodáme. " Kousl se do horního rtu s právoplatným podezřením , že jsem stále mimo. Hluboce si povzdechl. " Dejme tomu, že mu vezeme něco jako drogu. objednal si to. Ví, že to je návykový, ale neví, jak velký množství mu vezem. Na tak velkou koncentraci látky navykne okamžitě a do pár měsíců je tuhej. ale to neví. A dozvědět se to nesmí. Jakmile zemře, vezmeme si tělo a využijeme ho pro vlastní účely. " Přívětivě po mně koukl. Já mu přívětivost tedy moc neoplácel. Tedy pokud se znechucený výraz maximálního zhnusení nepočítá jako přívětivý.

" Co je to za l-"

" morfin" odpověděl , aniž by mě nechal dokončit otázku. Semkl jsem rty k sobě a upřel pohled do palubní desky auta. Ke konci cesty už jsem si jen vyslechl postup celé akce. Já budu ukazovat obsah kufříku mezitím, co Clark bude stručně přednášet obsah smlouvy. Já spočítám peníze, mezitím co oni podepíší smlouvu. Já ohlídám , jestli odjíždí tam , kam mají a nechtějí se náhodou zdržet v nepřátelském duchu, mezitím co Clark sbalí smlouvu a pak se odebereme pryč. To nezní špatně.

...

Na místě, tedy pár kilometrů za městem, jsme konečně zastavili a oba vylezli z auta. Kousek cesty po kraji lesa a už se před námi tyčila postava. Došli jsme k poněkud zazobaně vypadajícímu muži, což je mimochodem taky hrozně protivný, když jsem tady jedinej chudák mezi takovými zazobanci, ale to byla jen vsuvka, a postupně jsme se představili. A začala moje mise, položil jsem kufřík na provizorně vypadající stolek, co si s sebou kupec dovezl a začal jsem vše pečlivě přeskládávat k němu do kufříku. Bral jsem to neopatrně a nezacházel s tím nijak extra dobře, aby měl kupec nervy a snažil se mě co nejvíce hlídat. omezí to tak jeho poslechové vjemy , Clarka zčásti úplně vypustí. Což je přeci cíl. nezklamu svého šéfa.
Přes to všechno jsem si ale stihl pozorně prohlédnout všechen obsah a detailně ho prozkoumat. Několik lahvinek s průhlednou tekutinou , pak pár sáčků plných prášku a sterilizované injekční stříkačky. Nakrčil jsem nad injekcemi obočí a pomalu je přendal do kupcova zavazadla. Hlavou mi hýřily zvláštní otázky nad tím , proč to dělají. Pak mi hlavou prolítla jedna dost nepokojná myšlenka a já dvě malinké lahvinky upustil . Padly do trávy, ale nerozbily se, díky bohu, přesto mě chlap smažil pohledem. Jeho pozornost ale naštěstí brzy upoutalo Clarkovo odkašlání a pár slov, kterými se ptal na něco ohledně smlouvy. Můj mozek zareagoval bleskově a lahvinky popadl, přičemž si jednu mrštně strčil do kapsy kalhot a druhou pečlivě uložil do kufru. Srdce se mi rozbušilo nad myšlenkou, co jsem to provedl. Plíce se sevřely a vyslaly pichlavou bolest nervovou soustavou. Klid Xaviere. Klid. Pak přišlo přísné přepočítávání peněz. deset...dvacet... dvacet sedm... třiatřicet.. třicet sedm.. " čtyřicet. " Potvrdil jsem a pohlédl k šéfovi. Ten si právě pomalu v ruce skládal podepsanou smlouvu, ochotně se usmál a pokynul mi hlavou. Schoval jsem si čtyřicet tisíc do kapsy od bundy a pohlédl ke kupci.

Čekalo nás již jen rozloučení , já pak hlídal , zda opravdu odjeli a vrátil se ke Clarkovi do auta.
"takže, brzy bude mrtvý ? " Prohlédl jsem si řidiče . ten pokýval hlavou a usmál se. Pohlédl jsem si ke kapse , vzpomněl, co v ní nesu za tekutinu a oči rychle zavřel.

" Morfium, desetkrát silnější než opium, rychle u něj vzroste tolerance a pokud nepojde depresemi, pojde na selhání dýchacího centra. tečka. " Vítězoslavně po mně koukl a já jen nadzvedl obočí.

" proč se k takovým věcem lidé uchylují ? "

" strach, deprese, samota, bohatství, nuda... faktorů je spousta. základ je ale všude stejný. problém. " Na jeho slova už jsem neodpověděl a se zavřenýma očima si celou cestu přemítal nad naším kupcem. viděl jsem jeho prázdné, nic neříkající oči. Byl bohatý, ten chlap musel mít perfektní život. A přesto se zahrabe do drogového koloběhu a nechá se zabít. to nechápu.

" mimochodem, podařilo se mi najít pro vás byt. " Ozval se Clark s jistým nadšením v hlase, když jsme vylézali z auta. " Zítra tě tam i s malou vezmu . nepochybuji, že se vám bude líbit. já jsem byl nadšený . A vy budete taky. " Ujistil mě a o mé názory se nezajímal. Jeho kroky směřovaly za malou na krátký pokec. No co s tím nadělám . Maximálně si tak sbalím svoje peníze a připravím se s prckem na další stěhování. Na chvilku jsem pohled stočil ke své kapse, kde se skrývala malá lahvinka a čekala, co se s ní bude dít.