Za hranice možností

29. Bell Bella

Téměř celý den jsme spolu mluvili. Při tom mluvení jsme pili víno a díky kombinaci těchto dvou činností jsme nakonec...jak to říct. Poprvé jsem si prošel něčím , čemu se říká blow job. Ani jsem ji nepustil domu , Přespala tam u mě. A když říkám domů, myslím tím mrakodrap naproti tomu mému. Vlastně jsem přišel na to, že si můžeme prakticky mávat. Svět je malej..

Na další den už jsem pak makal. Makal jsem na tom, abych pro Richarda udělal vše, co je v mých silách. On by to samé udělal pro mě. Možná jsem to dělal píš ale pro Carrie, protože to děvčátko má právo na lepší osud. A nebo snad to dělám pro Bell ? Je tak krásná.
Nerozeznával jsem den od noci, všechno pro mě byla jen obrazovka mého Macu. Aron hledal , já jsem hledal , dokonce i Mike. Tohle jeho i Clarka možná trochu spoutá k sobě, snad. Richard se staral o svoji malou mrtvolku , plakal pro ni a dřel jako kůň. Hotel si procházel úplně mrtvým obdobím. Všichni tam měli klid. Žádné prodávání, akce, kupování, nic.

K nám se zanedlouho přidala Bella. Hodně jsme si tu dobu psali. Chtěla vědět o akci každý detail, jak jsme daleko. Seznámil jsem ji s Richardem, nejprve si všechno vyříkali a potom pomáhala. Clark jí dal za úkol sehnat nějaká léčiva, až bude proces běžet, aby jsme byli připravení na všehcno. Jako opravdová doktorka věděla hodně o věcech potřebných k tomu něčemu...no však každý ví, o čem mluvím. Já jsem fyzik, já se v chemii ani doktorství nevyznám.

První den, kdy jsem ji pozval do Hotelu, byla trochu vyjukaná. Nevěstinec na ženu nikdy nebude dělat dobrý první dojem. Ale poznala milý kolektiv a rychle si na to tady zvykla. Sem za mnou chodila a pracovali jsme spolu. Ukázala mi spoustu věí, vysvětlila mi, jak to chodí v lidském těle, když jsem se jí na to ptal . Byla hrozně milá. A já tak v rozpacích. Hrozně ráda se mě dotýkala a já z toho byl vždycky úplně mimo. Ta holka si snad moji nervozitu užívala, jinak se to vysvětlit nedá.
Bohužel jsem se brzy začal nachytávat, že když mi tam zrovna nepomáhala, byl jsem nevrlý. Smutný . Snad jako by mi chyběla. Někdo moji nevrlost přece jen zaregistroval.Když jsem po večerech ukládal Jay, nebyl jsem tak dychtivý po přítomnosti ženy. Ona to vycítila a sama se snažila vzít vedení. Téměř každý den se jí podařilo mě vzít si do postele a uvolnit mě. Třeba myslela, že to mám z toho, jak nespím. A nebo z toho, jak hodně jsem zvýšil dávku a taky více kouřím. A nebo prostě holky poznají , když se jim někde objeví rival.

Byla to nějaká středa, kdy jsem stál za linkou od baru a něco si tiše broukal. Odškrtával jsem položky v nákupním seznamu. Dolu ze schodů seběhla dívka mně opravdu hodně podobná. Vyskočila obratně na bar a vzala si mě mezi nohy. Její nohy si mě objaly okolo pasu . "Co tu děláš " Usmál jsem se . "Co je za den a kolik je hodin " Chytla mě za bledou paži , pod jejíž kůží prosvítaly modré cévy. Natáhla krk a věnovala mi polibek.

"Měl by ses vyspat, víš o tom? " Jen jsem malátně kývl a zasmál se . Čas byl pro mě něco nejméně podstatného. Vydechla a objala mne okolo krku . Políbila mě ještě jednou a já už to opětoval. Bylo příjemné cítit její hřejivé rty na těch svých. A pak jsem to slyšel.

  Klepající podpatky o zem a zavření dveří. Pak tichý prudký nádech a já už nemohl nic." Zavy ? " Mezi dveřmi stála už téměř uslzená Bella, v rukou měla desky s papíry o jednom našem děvčátku . Melanie, která onemocněla na rakovinu. Bell se nám o ni stará , jak jen to jde . " Jen jsem přinesla papíry o Melanie. " Rychle odložila papíry na gauč, ani se ke mně nepřiblížila. Podívala se mi do očí." Věřila jsem ti. " Po tváři ji stekla slza a prudce se otočila. Rozešla se pryč. Držel jsem se u Jay a nevěděl, co se děje. U srdce mě bodlo, jako bych právě podvedl vlastní slečnu. Ale byla to jenom Bella. Jen.... Chtěl jsem se za ní rozběhnout. Za ruku mě ale popadla moje sestra. sevřela a nepustila mě. Dívala se mi do očí .

"Kdo to byl" Zeptala se potichu. Ta slova ale pro mě byla ostrá jako střepy . Cítil jsem, že jestli řeknu , že kamarádka, přijdu i o tuhle.

"Nevím" Tuhle nesmyslnou odpověď snad chtěla slyšet. Dala mi pusu a usmála se na mě.

"Já tě miluju, udělám pro tebe cokoliv na světě " Usmála se zase a já jí to opětoval . Za dvě hodiny , kdy už u mě nebyla, jsem Belle psal. Na volání jsem neměl odvahu.

"Co se to stalo? "

  " to bych se měla ptát já tebe. Myslela jsem si, že to myslíš vážně. Nevěděla jsem, že mě využíváš jako děvku. "

"Ne ne. to není pravda. o to nejde. Vždyt já jsem vživotě neměl ani holku, sakra" "To byla" Zarazil jsem se , než jsem napsal zbytek, je to nejlepší řešení ? "sestra" 

Už jsem vcházel k sobě do bytu , zavřel jsem za sebou dveře a šel se převléknout. Pořád ještě mi neodpověděla. Byl jsem napjatý. Pravděpodobně už mě v životě nechce vidět. Zvonek. Pravděpodobně mě chce vidět naposledy v životě. Otevřel jsem opatrně dveře a než jsem stihl mrknout, dostal jsem facku. Ta mi patřila.

  " Sestra ?! Tvoje sestra je děvka !? Sakra Xaviere! " Oči měla rudé jako jahody, musela plakat pěkně dlouho." Xaviere.. to jsem od tebe nečekala, mrzí mě to. " Pohled sklopila poraženě k zemi a já uskočil ze dveří . Díval jsem se na ni a nevěděl , co říct.

"Měl jsem to v životě trošičku pomotaný " Vykoktal jsem pak " Je jediná, koho mám"

  Poraněně ke mně vzhlédla " A..aha . " Pohledem jezdila po zemi, pak zvedla modré oči k mým ." Chceš si o tom promluvit, nebo to chceš ukončit ? " 

"Ne" Usekl jsem ji hned " Prosím " Donutilo mě to, abych si klekl na jedno koleno a sledoval ji. Jinej chlap by nad jednou holkou asi mávnul rukou. Ale tohle je prakticky první moje kamarádka, která o mě snad stála. "Hele, jsem blbec. Jo jo, s tím neztrácej hlasivky. Ale nenech mě v tom "

  " jsi totální kretén. " Pohled upřela do mých očí, zacukaly jí koutky a klekla si ke mně. Jemná studená ručka projela po červenající se tváři, na kterou mě poté i lítostně políbila. " Omlouvám se, ale tohle mě zlomilo. Jsi první chlap, kterého jen tak nepustím. " Po těch slovech se natáhla a propojila naše rty v jedny. Zavřel jsem oči a vnímal vlhké slané a měkké rtíky.

A ten den mi tak strašně zachutnaly...