Za hranice možností

27. Vezeš se

Klečel jsem u Richarda. V náručí měl malou holčinu a držel ji u své hrudi. Tiskl ji tak pevně, jako by se snažil, aby k němu přirostla.  Oba dva byli celí od krve. Chytl jsem ho za ramena. Mezitím, co jsme čekali na sanitku, Clark se snažil Carrie zregenerovat rány, aby se uzdravila a znovu otevřela oči.

Poprvé v životě brečel kvůli lásce . A brečel hodně.

Díval jsem se na ně a do srdce mě bodal snad ostrý nůž. Tak silné pouto a po její smrti možná ještě silnější . Oba dva jsem políbil na čelo a jakmile přijela rychlá, naskočili jsme. Hlavní doktorka se vrhla na malinkou a začala ji ošetřovat. Bohužel kolem se vzduch nasytil smrtí. Měl jsem strach, že je pozdě .

A on stále plakal.

Seděl jsem tam, neslyšel, jako bych byl hluchý. Jediné co jsem zvládl, bylo pozorovat jak doktoři lítají kolem Carrie a snaží se udělat cokoliv proto, aby se nadechla. Pak jsem se podíval na Richarda. V uších se mi rozezněl tlukot srdce. Tak prudký, jako by mělo explodovat. moje bledé tváře snad možná i zčervenaly, jak rychle se mi nahrnula krev do hlavy. Tak strašně jsem se nasral. Před očima mi létaly vzpomínky na to, jak jsem se s tou malou seznámil. Jak křehká mi přišla. Staral jsem se o ni, když ji Richard odkopl. "Měl jsi jediný úkol" Zasípal jsem vztekle a zabodl mu pohled do očí. Poznal , jak se zlobím. Přestaly mu téct slzy, nadechl se , aby mohl něco odpovědět, ale k tomu jsem mu nedal příležitost. "Jediný úkol. Omluvit se ! " Štěkl jsem. Vybavil jsem si, jak jsem je spolu vždycky viděl. Dívali se jeden druhému do očí a smáli se jako sluníčka.

Vrhl jsem se na něj s tím nejhorším záměrem. Zbít ho jako psa.

"Ty zkurvenej idiote !" Po tom, co jsem mu roztrhl ret a udělal modřinu na spánku, mě svázali doktoři. hlavní doktorka si přede mě klekla a držela mě za tváře. Hystericky jsem brečel. Za tu krátkou dobu jsem ji přijal . Přijal jsem ji jako někoho, kdo už s námi bude v partě. On to tak posral. Něco mi říkala, slyšel jsem jen ozvěnu jejího hlasu. Hlasitější ale byl pláč a vzpomínky. Trvalo to několik dlouhých minut, než jsem se vzchopil a trochhu se uklidnil . Zrak se mi pomalu upřel do dívky, co stále držela moji hlavu. "To jste vy. Ta z toho knihkupectví" Vypadlo ze mě slabě a zlomeně. Lehce se usmála, když viděla, že se mi mysl vrací do klidu. Otřela mi slzy z tváří a vydechla uvolněním.

"Bella Hilgertová" Jen krátce jsem si vzpomněl na to , jak jsem to jméno četl na lůžku, kde Richard ležel, když byl v nemocnici. Moje tělo náhle zesláblo. opřel jsem se o ni a přerývavě dýchal. Jediné co se mi chtělo, bylo spát. Pak jsem se z toho otřásl a podíval se za doktorku. Až teď mi došlo, že je u mě , místo u své pacientky. Do srdce se mi zabodl další nůž. Ležela tam, překrytá. Sevřel jsem u sebe doktorku a zavřel oči. Je to ta nejhorší noční můra, jaká mě mohla potkat. Kdy se probudím ?

Držela mě a zase něco říkala. Ale já už zas neposlouchal .Bezvládně jsem jí zase držel na těle a koukal na Clarka, jak odkrývá mrtvou a bere si ji k sobě do náruče.

Odmítl ji dát pryč. prostě si ji vzal k sobě domu. Odvezl jsem je, aby nenaboural. Nechal si ji doma, já vešel dovnitř. Vzal jsem láhev vodky a Jacka. obě jsem otevřel a začal nám nalévat. Tohle nesparví tequila ani mojito. Tohle vyléčíme  jen tak, že si nic nezapamatujeme.

A taky že si nepamatuji . NIC z toho, co se dělo potom.

Je to asi tři dny zpátky, co se všechno stalo . Clark si tělo svojí holčičky uchovává. Jako by zešílel. Zaknozervoval si ji, aby byla......jak to jen podat.....čerstvá. Celé tři dny pil a pil a s nikým se nebavil . Ovšem , já dělal to samé. Cigarety, chlast, drogy. Střídalo se to jako na kolotoči. Ani nevím, kdy jsem naposledy jedl.

Ztoho kruhu mě vytrhl telefonát jednoho večera. Cizí číslo.

"Dashwood. co je"

"Dobrý den, pane Dashwoode. Tady Bella Hilgertová. Vím, že si mě asi nepamatujete, ale já jsem doktorka. "

"Pamatuju" Usekl jsem jí . "To ale nevysvětluje, proč mi voláte."

"Clark mi na vás dal číslo, když tu ležel. Chtěla jsem se jen zeptat, jestli je věechno v pořádku"

"Debilní otázka" Chvilku byla potichu.

"Hlásili jste to policii ? "

" Jste blázen ?? " téměř jsem se zajíkl. " Nikdo o tý holce neví.  nebudu to hlásit. Zavřeli by mi mého nejlepšího kamaráda. "

" A mohla bych alespoň znát jméno té chudinky ? Nikdo to vědět nebude"

"Carrie- " a pak jsem přestal mluvit. Díval jsem se na své bosé nohy na podlaze, motala se mi hlava a já přemýšlel, jestli mám pokračovat. Jak pravděpodobné je, že je tohle celé jenom jedna velká shoda náhod. "Hilgertová" Ukončil jsem svůj úkol. Čekal jsem, že se něco stane. Nestalo se nic. Telefon ohluchl a já zase pomyslel na to, že se něco ohromně posralo .

vzkaz 1. "Zajímal ses někdy o to , jestli měla třeba sourozence ? "

vzkaz 2. "Já jo, měla bratra i sestru"

vzkaz 3. "A víš jak se jmenovala ? Carrie Hilgertová"

vzkaz 4. " A ta pěkná doktorka, co tě měla na starost a pak i ji byla Bella "

vzkaz 5. "Bella Hilgertová"

vzkaz 6. "  A jakmile jsem jí řekl jméno Carrie, hovor mi vypla"

Po šestém vzkazu, co jsem mu na záznamníku nechal, mi hned volal zpět.

"Já myslím, že jsi to pěkně posral " Začal jsem vyčítavě. Ačkoliv mi ho bylo líto jako nikoho.

" Co jestli to byla doopravdy její sestra" 

"Tak se teď hodně nasrala a přijede tě zabít asi " Zauvažoval jsem vážně nahlas. Nemusel jsem ho ani vidět abych věděl, že taky kývnul na souhlas. Hlasitě vydechl . "Dáme se zase do kupy. ano ? " Navhrl jsem . "Zítra se sejdem v sedm v Hotelu. drž se , brácho" Opakoval po mně poslední větu a zavěsil .