Za hranice možností

8. Domov nedomov

Objevili jsme se u Richarda ve ville. S tichým výdechem jsem se rozhlédl kolem a uvědomil si, jak hloupý rozhodnutí to bylo. Nemám nejmenší tušení, co se teď bude dít. A poznala to jak Jay, tak Richard. Proto se poměrně rychle ujal slova. "Jay, jdi prozkoumat dům a pozdrav psa, až na tebe někde skočí. Xaviere, my probereme tu práci a všechno okolo. " Malá se okamžitě radostně rozběhla prozkoumávat villu, což bych asi taky měl, a já se pomalu přesunul do kuchyně, kde už čekal on. Nabídl mi sklenku vodky, po chvilce váhání jsem ji přijal a obrátil do sebe. Máma by mě zabila. "Takže" ozval se Clarkův hlas, jenž mě vyrušil z přemýšlení a hodil zpátky do chladné reality. "myslel jsem, že by bylo fajn, kdybys zůstal chvilku i s malou tady, pár dní. Našel si byt a ode mne dostal peníze na něj. Dejme tomu, taková uvítací peněžní pomoc. A následně by ses pustil do práce pro mě. Naplno. Hm? " chvilku jsem zůstal nad návrhem jen tak v tichosti a až po chvilce ho okomentoval. V zadní kapse kalhot jsem měl stále schované peníze, které mi po akci dal.

"Dobře. Ale chci vědět, co ta práce obnáší, protože jestli to bude to, co posledně, raději nás s Jay hoď zpátky na ulici. "

"Nemusíš se bát. Nic takového se nepřihodí. Bude to trochu jinak. Ano? " podezřívavě jsem přivřel oči a sjel ho pohledem od hlavy k patě. Pokračoval. "já budu prodávat osobně. Ale jen těm lidem, se kterýma už mám celkem zaběhlý režim. Znám je lépe, žádné experimenty, neboj. Tebe budu potřebovat na přepočítávání. A nejen peněz. "

"Hele a co to vlastně prodáváš ? " skočil jsem mu do řeči. Lehce se narovnal a odkašlal si.

"Léky. Vlastní výroba. " koukl zaujatě kolem, jako by se snažil najít Jay-Jay.

"Jasně. Léky. " moje rty se pomalu semkly a oči nevěřícně uhly ke straně. Možná ho tahle poznámka trochu urazila, protože okamžitě nasadil hrubší tón.

"Ano, léky. Nejsem drogovej dealer, nebo co si to sakra představuješ. Tyhle sračky já nepodporuju. " zasyčel nespokojeně. Moje tělo se reflexně natisklo víc k lince a oči utkvěly někde na podlaze.

"Dobře. Dobře tak léky. No...a na co jsou? " už klidněji se pomalu rozmluvil, hned po tom, co si nalil sklenku vodky.

"Převážně bolesti. Vnitřní. Problémy s krví, žaludkem, kostní dřeň a podobné. Takový ty bolesti, na který zatím léky nemají. Ne oni. " to už mě docela zaujalo.

"A s tím jsi jako začal proč ? "

"Začal jsem, protože ..." nastala odmlka. Zvedl ke mně oči a pokrčil rameny. " však to je jedno. "

" necháváš u sebe bydlet každýho bezďáka, co do tebe narazí na ulici? "

"Ne, nechávám u sebe člověka, co mi pomohl s kšeftem a nerozhodl se mě zabít. Jsi čestnej a opravdu fér. Máš malou sestru, ke mně jsi se zachoval upřímně a já tě opravdu chci jako novýho parťáka. Už chápeš? Jste úplně první lidi, co tady u mě jsou. "

"Uhm.." Na víc jsem se momentálně nezmohl. Jeho slova zněla tak upřímně, až mě z toho píchlo u srdce. Zaskočeně jsem pokýval hlavou a lehce se pousmál. "Tak díky. Takovou milosrdnost jsem nečekal. "

"Nejde o milosrdnost. Zasloužíš si to. Kdybych to dělal z mé laskavosti, vůbec to nedělám. " zasmál se. Do toho už se ale kolem baru prohnala malá a za ní klusal bílý švýcarský ovčák. Jay se smála, zastavila u gauče v obýváku a vyskočila na něj. Mia, jak jí oslovovala, za ní. Pak si obě lehly a docela klidně u sebe jen tak odpočívaly. Když jsem ji tak popzoroval, vrátily se mi ty hezké vzpomínky na teplé obydlí a milující rodinu. Teď se nemusím bát nechat Jay samotnou, nemusím se bát, že se k nám někdo vkrade, nebo že umrzneme. Už ne. Richard nás zachránil.

"Dobře. Udělám všechno proto, abychom se postavili na vlastní nohy co nejrychleji. A s tou prací počítám. " Spokojeně mi to odkýval a rozešel se k Jay, aby si s ní taky trochu popovídal. Já se rozhodl podívat se spíš na dům.
Prostý obdélníkový tvar .. jednopatrový, tedy nad prvním patrem je výklenek. Tak tedy. Je to barák s velkými prostory , jedna polovina toho " obdélníku" je dolní patro. Velký dvoukřídlový vchod. Po pravé straně od něj na protější straně je linka a bar, naproti baru je u zdi pohovka, se stolkem a křeslem. Ta zeď u které pohovka stojí, je od koupelny, ta je v rohu místnosti, právě naproti kuchyni. nad koupelnu vedou schody do jakéhosi druhého patra, které týká pouze jednu místnost. Tam je výklenek, který podpírají sloupy na terase, která je pod výklenkem. V něm je ložnice, celá prosklená, takže má z postele výhled do okolí. Po pravé straně vedle vchodovek jsou dvoje dveře. Jedny jsou zamčené a ty o kus dál od nich jsou od druhé poloviny domu. No. Tedy, v druhé polovině baráku je garáž. tak nějak jsem si to tu prošel a koukl co všechno tu má, je tu celkem deset parkovacích míst po podélných stranách a na zdi vedle vrat od garáže jsou pásy, v nich jsou našoupané nože, ostří a střelné zbraně.

Po chvíli procházení jsem se vrátil dovnitř, docela zaujatým pohledem koukl ke Clarkovi a malý. Jenže Jay mi v tuhle chvíli byla ukradená. Já se snažil zjistit, co je zač on. O co mu jde, když si nás tady takhle nechává. Seděl na gauči a povídal si s Jay-Jay, v ruce protáčel malou sklenkou od vodky. Vypadal, že ho její slova opravdu zajímají a zapojoval se do rozhovoru. Přesto si udržel ten klidný, v jiných chvílích až temný výraz.
"Zavy? " vyrušila mě z přemýšlení Jay a ohlédla se po mně. "strejda Clark je dobrý bojovník. Mohl by tě to taky naučit. " pousmála se. Vzhlédl jsem k němu, on zvedl koutky úst do poloúsměvu a pokrčil rameny. Přikývl.

"Proč ne, ale já si myslím, že tvuj brácha je dobrej bojovník. Už jsem ho viděl bojovat. " Šeptl pak k ní a ona se zaculila.

"Je to moc dobrý ochranář. Vždycky byl. " Ohlédla se ke mně a velice hrdě se usmála.

"To ano.. A má veliký štěstí, za tak hodnou sestru. " Zvedl se z pohovky a pomalým krokem přešel ke mně. "Prošel sis to tady ? " odkýval jsem mu to a porozhlédl se.

"Ano, prošel. Žiješ si celkem dobře. Kde bereš tolik peněz? "

"Práce. " povytáhl jsem obočí.

"Prodávání léků? "

"Ne. Jiná. " Chytl mě za loket a odvedl do kuchyně. Sáhl si k hodinkám na zápěstí a projel po nich prstem. Jejich hranatý display problikl a před námi se objevila velká, poloprůhledná, interaktivní tabule. Na ní mapa a seznam jmen. Očima sklouzl ke mně. "Tohle. Jsem správce těchhle her. Lidi se sem hlásí, aby mohli bojovat s ostatníma . Cílem je zabít všechny a pokud možno to celé přežít. Často se sem hlásí pracháči , mafiáni, trestanci a tak aby mohli porovnat své síly a vybudovat si jméno."

" a vynáší to hodně ? "

"Jak vidíš" pokynul rukou kolem a pousmál se. " víc než dost. A časem tě rád zapojím. I počty a podobné věci jsou tu třeba . " vděčně jsem se usmál a vydechl. Naše spása.