EPILOG

120 7 0
                                    


"Ao! Ejdo" 

"Ahoj strejdo" Přeložil jsem, prozatím ještě nesrozumitelnou, řeč své malé jasmine, když jsme vešli dovnitř. Richard se na nás otočil od své fenky, u které zrovna klečel. Zasmál se a šel za námi. Vzal si Jasminku do náruče a objal její maličké tělo. 

"Čau, vy dva. " 

"Mí-ó" Ukázala na fenku a začala kopat nohama. Clark ji postavil na zem a maličká se neohrabaně rozběhla za kamarádkou Miou.

"Tak , co jsi nám to chtěl ukázat? " Zvědavýma očima jsem se podíval na Richarda. Vzal mě za loket a odvedll nás do sklepa, kde si to už před několika lety zařídil tak, aby zde mohl každou chvíli být u své malé lásky. Aby tam měl veškeré vybavení . Z mučící místnosti je najednou operační sál. Jasmine jsem si zase držel na hrudi. Její světlounké vlasy jsem ráno docela zkušeně sepnul do vodotrysku. Za tu dobu jsem se to už zkrátka naučil, žejo. Obrovksýma modrýma očima se upřela do své "spící" tety. 

Richard nečekal a ihned mi představil látku, o kterou se pokoušel už tak dlouho, že mu snad tisickrát ruply nervy.  "Už skoro měsíc dostává každých dvacetčtyři hodin novou dávku. " Vychrlil na mě a vysvětloval a vysvětloval o co jde a jak to funguje.

Tolik marných pokusů

Tolik peněz

Tolik slz

Tolik lahví vodky

Tolik nervových zhroucení

"Píp.. píp" Vykřikla malá pobaveně a zvedala hlavu v naději, že najde zdroj zvuku. My oba jsme se otočili na několik velkých obrazovek, které snímaly životní funkce . Kanyly a sondy , co měla dívka zapojené v těle, byly zároveň spojeny s monitory. 

"Richarde, EKG.. běží! "  

A tak... periodicky vyskakující křivka ukazující tlukot srdce zlepšila život nejednomu člověku..

Za hranice možnostíKde žijí příběhy. Začni objevovat