The Voice In My Head

#1

Ahoj, takže tohle je moje první povídka tak doufám že to nebude tak hrozný jak si myslím že bude.
Ale jestli tohle vážně někdo čte tak je mi ho upřímě líto protože moje chyby jsou vážně někdy perly takže se předem omlouvám za chyby.
Taaak konec proslovu který stejně nikdo nečte a jdeme na příběh.

2018 UPDATE: JEŽÍŠ MARJA PANE BOŽE!!! Přineste mi prosím někdo bělidlo. Už to bude rok co jsem tohle naposledy viděla. Nebudu tady chodit kolem horkého hovna a řeknu co mám na srdíčku. Jednoduše, pokud si chcete zachovat své mentální zdraví, tak bych doporučovala tuto fanfikci nečíst.
A Herďo nebo Baxi... pokud tohle čtete. Vážně se omlouvám.

Pohled Pavla

Vzbudil mě otravný zvuk budíku. Zase pondělí...aggh. Zase do toho mordoru jménem škola. Alespoň že už jenom poslední rok a potom bye bye hoes.

Vyhrabal jsem se z peřin a zamířil do koupelny kde jsem málem dostal infarkt protože jsem se viděl v zrcadle.

Provedl jsem ranní hygienu a vydal se ke své skříni. Vzal jsem si na sebe obyčejný černý tričko a modré džíny a vyšel směr škola.

Před dveřmi od školy jsem se zastavil a z hluboka se nadechl.

Klid Pavle to zvládneš

Otevřel jsem dveře a šel chodbou do třídy. Snažil jsem se ignorovat ty pohledy co na mě všichni házeli.
Proč sakra já?! Takhle na mě koukaj od doby co jim ten debil vyžvanil že jsem gay. Jo jsem gay no a?

Vešel jsem do třídy a posadil se do poslední lavice.
Do třídy vešel Ráďa, můj nejlepší a jediný kamarád který mě nesoudí za to kdo jsem. Posadil se vedle mě a spustil:
"Čau kámo jak je?" řekl s úsměvem na rtech.
"Celkem to jde, ty?" odpověděl jsem.
"Jo taky dobrý. Už si to doma řekl?"
"Ne neřekl a ještě nejakou dobu to tak zůstane, nehodlám ještě doma poslouchat jaká jsem hříčka přírody a podobně. Vždyť víš jaký jsou moji rodiče."
"No tím si nejsem tak úplně jistej. Ale víš co? Asi je lepší to říct až budeš připravenej. Tak si dej načas"
Jen jsem na to mlčky přikývl a začala hodina.

Celou dobu jsem nic nevnímal a jen se utápěl v myšlenkách.
Najednou jsem ale ve své hlavě uslyšel hlas který říkal:
Proč já sakra?! Čím jsem si tohle zasloužil?

Tenhle hlas jsem v životě neslyšel a hlavně proč říká to co říká? Tohle nebyla moje myšlenka.
Tohle nebyl ani takový ten normální hlas který má každý a slyší ho třeba když čte. Bylo to jiný. Nedokážu to úplně  popsat ale bylo to jako by někdo stál za mnou a něco říkal.

Řekl jsem si že už musím bláznit a že to nic nebylo.
Jistě, byla to jen moje laciná výmluva abych se nemusel vypořádávat s další sračkou v mém životě, ale zabíralo to takže jsem to nechal plavat.

Zbytek školy byl normální. Být terčem posměchu, jít na hodinu, být terčem posměchu a znovu dokola... Ale když jsem šel domů stalo se to znovu. Znovu ten hlas.
Né, prosím znovu né.
Sakra co to se mnou je?! Asi už jsem začal vážně bláznit.

Pohled Štepána

Další den v mém debilním životě.
Ne jenom že mě rodiče před dvěma rokama vyhodili z domu jelikož jsem jim oznámil že jsem gay ale ještě k tomu jsem potkal tohohle magora...Davida.

David se nejdřív tvářil jako fajn člověk kterému na mě záleželo a který mi chtěl vážne pomoc. Opak je ale pravdou, po pár měsících se začal chovat jinak.
Začal mě využívat jako svého otroka a jako svojí děvku. Nijak jsem neprotestoval protože jsem neměl kam jinam jít.
Ale poslední měsíc se to zhoršilo natolik že už mám zakázáno i chození ven. Prý pro to aby mu mě nikdo nevzal a nebo abych se nepokusil utéct. A abych řekl pravdu,utekl bych hned jak by to šlo. Ale to se nestane, ne jenom že pracuje z domova. On i když jde jen na malou chvíli pryč z bytu zamkne místnost ve které jsem a zamkne i celý být takže je pro mě prakticky nemožné se dostat ven.

Jsem zavřený v místnosti s malinkými okny kterými by se neprorvalo ani batole, postel a malá skříň na oblečení.
Nic víc, nic míň.
Jen jsem tak seděl na posteli a přemýšlel.
Proč já sakra?! Čím jsem si tohle zasloužil?
Řekl jsem si v hlavě.

Jen jsem nad sebou zakroutil hlavou.
Proč asi? Byl jsi natolik slabej a blbej že jsi neutekl dokud jsi mohl a teď je pozdě idiote!
Ještě několik hodin jsem tam seděl a jen myslel na to co by kdyby. Když v tom jsem uslyšel odemčení domovních dveří.
Pár minut bylo ticho ale potom se otevřeli i moje dveře a v nich stál David jen boxerkách.
Né, prosím znovu né.

Aaaaaaaa cringe cringe cringe cringe cringe cringe cringe :DDDD

2018- hej tak aspoň dobrý že sem i v době kdy jsem to psala věděla jakej je to cringe...