The Voice In My Head

#21

Pohled Štěpána

Probudil jsem se a někam jsme jeli. Zjistil jsem že mám vázaný ruce i nohy. Na sedadle řidiče seděl ten sanitář. Hrozně mě bolela hlava ale za boha jsem si nemohl vzpomenut od čeho. Vůbec jsem nemohl mluvit takže jsem jen koukal na toho dementa jak řídí. Najednou si ale všiml že jsem vzhůru.
"Takže šípková Růženka se nám probudila jo?" uchechtl se.
"už jsem si myslel že si chcípl. Přál bych si aby to tak bylo ale bohužel tě musím dovést živýho"
Jen co to odřekl jsem znovu upadl do bezvědomí.

Když jsem se znovu probudil byl jsem v místnosti která vypadala jako vnitřek nějaké chaty.
Uvědomil jsem si že jsem připoutaný k posteli. Znovu...
Najednou se rozrazily dveře a v nich stál člověk o kterém jsem myslel a doufal že ho už nikdy neuvidím. David...
Ne ne ne a znovu ne!
Instinktivně jsem se snažil od něj dostat co nejdál takže jsem se snažil natlačit co nejvíc na kraj postele. No se svázanýma rukama to moc dobře nešlo.
"Ale notak Štěpí. Přece by si se mě nebál, vždyť mě přeci znáš."
Řekl když šel blíž a blíž ke mě. Štěpí...z jeho úst to znělo tak nechutně, takhle mi může říkat jen Pavel!
"jak sem se sem sakra dostal?!" štěkl jsem po něm.
"Přivezl mi tě sem můj kamarád. Je to sanitář, věděl jsi to? Taková dobrá duše." řekl a nevinně se na mě usmál až se mi z toho udělalo špatně.
"Tolik jsi mi chyběl" řekl a pohladil mě po stehně
"Ale byl jsi zlobivý chlapec. Takže si zasloužíš trest. Hodně, hodně tvrdý trest."
V tu chvíli se rychle posunul na můj rozkrok a ten vší silou zmáčkl. Překvapeně jsem zalapal po dechu.
"Ale..." zvedl se a začal chodit po místnosti "Nebude to trest prováděný na tobě. Jestli víš co tím myslím" řekl a na rtech se mu objevil zákeřný úšklebek.
"Na Pavla ani nešáhneš, a jestli jo přísahám že tě zabiju!"
"Nešáhnu na něj. Tedy alespoň ne následujících 24 hodin."
"Jak následujících 24 hodin?!" Pavlovi nic neudělá! Prosím ať je to jen sen.
"Nějak si nám zdrznul. Ale neboj to za chvíli zase napravíme" řekl a zase přešel ke mě. Naklonil se k mé hlavě a zašeptal mi do ucha:
"A ptáš se proč 24 hodin? Protože prvních 12 tě budu tvrdě šukat a dalších 12 ho povezu sem" řekl a přetočil mě má záda. On sem chce Pavla taky přivést a...UBLÍŽIT MU!!!
Bože prosím ne...

Pohled Pavla

Potom co jsme se pohádali jsem se cítil špatně. Dneska večer se mu omluvím a řeknu mu co jsem zjistil. Sice to vím už nějakou dobu ale nikdy jsme se k tomu nedostali. A to to že čím dál je odemě tím méně toho slyším a cítím. Sice to není úplné vyřešení našeho problému ale alespoň už o tom něco víme.
Najednou jsem ale ucítil nějaký zvláštní pocit...strach? A potom ze sekundy na sekundu nic.
Dobře...to bylo zvláštní ale nesmím panikařit. Kdyby se něco dělo Štěpán už by na něco myslel.

Nakonec mi to stejně ale nedalo a vydal jsem se za ním do práce. Když jsem tam přišel a zeptal jsem se paní za pokladnou kde je její odpověď mi.málem přivodila infarkt. Štěpán nedorazil do práce. Vyběhl jsem z obchodu do ulic. Volal jsem mu asi 50x ale byl nedostupný. Co když se mu něco stalo? A to poslední co jsme si řekli byla naše hloupá hádka?
Ne, určitě někde je.

Prolezl jsem snad celý město ale Štěpán nikde. Ježiš já tak doufám že se jen šel opít do nějakého baru a ráno se vrátí.
Když jsem došel k naší bytovce stálo před ní černé auto z tmavými skly. Nevěnoval jsem mu pozornost, což byla chyba. Když jsem kolem něj procházel někdo mě do něj vtáhl. Bránil jsem se ale dvoumetrový bouchač a kapesník s uspávadlem mě tak nějak přemohli. Poté už jen černo...

Tohle je sračka:D ale tak snaha byla. U týhle části jsem tvrdla 3 a půl hodiny a doufala jsem že to alespoň bude stát za to. Tak prej ne no...:D Tenhle díl věnuju Denise_Nigga za krásné komentáře a ladyteris, Lili no prostě sakra všem :D díky a zatím #Baxčus :D