The Voice In My Head

#5

Pohled Pavla

To jako vážně?! Ten kluj se jmenuju Štěpán? Sakra tady nejsme v žádným filmu. Ne je to jen schoda náhod.
Prostě ho vezmu k nám domů a tam se toho budu pokoušet dostat z něj co nejvíc.

"Takže, jak se jmenujuš ty?" prolomil ticho Štěpán.
"Pavel" řekl jsem jednoduše.

P:"Hele nechtěl bys třeba zavolat rodičum nebo nějakýmu známýmu, aby jsi jim řekl co se stalo?"

Š:"no ono je to takový složitější"

P:"jak jako složitější?"

Š:"prostě je to složitý, neřeš to prosím. A ještě k tomu nemám telefon"

P:"no dobře, ale buď si jistej že to z tebe dostanu."

Zbytek cesty jsme šli v absolutním tichu.
Když jsme dorazili k nám bylo šest takže mamka už byla doma.
Hned jak jsme vešli do dveří matka mě zasypala otázkami:
"Pavle, kdo to je?"
"Mami tohle je Štěpán. Můj...kámoš"
"Jo a proč je tady? Nikdy sem nikoho nevodíš. Už ani Ráďu." skousl jsem si spodní ret a trošku se začervenal.
"Mami, Štěpán má něco s nohou a nechtěl do nemocnice tak jsem ho přivedl sem"
"Jo, dobře. Tak pojď Štěpáne kouknu se ti na tu nohu."

Pohled Štěpána

Když ke mně Pavel přišel, myslel jsem že ho prostě jednoduše pošlu pryč. Ale když jsem k němu zvedl pohled, uviděl jsem toho nejhezčího kluka na celém světě. Nádherné modré oči, jako studánky ve kterých bych se chtěl utopit, černé vlasy které měl v vyčesané nahoru, a jeho postava... Ehm, Radši nic...
Byl prostě dokonalí. Chvíli jsme si povídali ale potom mě pozval k nim aby se mi jeho mamka podívala na nohu.

Při cestě ale narazil na téma o kterém jsem se vážně nechtěl bavit. Moji rodiče a známý. Co jsem mu měl říct?
Měl jsem vlastně cizímu klukovi říct něco ve stylu 'no moji rodiče mě vyhodili z domu protože jsem buzna a potom jsem narazil na kluka co si ze mě udělal otroka a svojí děvku a jíný známý nemám' ne to prostě nepřicházelo v úvahu. Prostě jsem se mu vymluvil, ale bylo mi jasné že se na to určitě znovu zeptá a že mu budu prostě muset říct pravdu. Leda že bych odešel dřív než by to stihnul.

Když jsme došli k němu domů jeho matka mi řekla ať jdu za ní že se mi podívá na tu nohu.

Ukázal jsem jí svojí nohu která začínala neskutečně bolet
Ona se na mě jen podívala a řekla:
"Můžeš mi prosim tebe říct co si dělal?" a sakra.
"No, spadl jsem. Jo spadl jsem" nejlepší výmluva ever, tleskám Štěpáne.
"Jo, a potom tam přiběhlo stádo slonů a přeběhlo ti přes tu nohu což?"
Neodpověděl jsem.
"No dobře budu ti teda věřit že jsi "spadl"." potom mi tu nohu začala ošetřovat.

Když byla u konce řekla mi že mám opravdu natržené vazy.

Poděkoval jsem a už se chtěl odejít ale paní Mikešová mě zastavila:
"Kampak?"
"Už bych měl jít domů" domů=někam na lavičku.
"To je to u nás tak hrozný?" zasmála se."Prosim tě takhle bez berlí by jsi neušel ani dvacet metrů aby jsi sebou netřískl o zem"
"Aha tak co mám tedy dělat? Nechci vás tu otravovat."
"Vůbec tu neotravuješ. Ale jestli chceš vážně tak moc odejít tak ti zítra přinesu berle a můžeš jít. Ale dneska to tu prostě asi budeš muset přežít" vlastně je to docela dobře protože tady mě David hledat nebude.
"Dobře, vážně moc děkuju."
V tu chvíli přišel Pavel.
P:"Tak co? Co s tím máš?" proč se tak starají? Vůbec mě neznají.
Š:"Mám natržené vazy."
P:"Takže předpokládám že tu dneska přespíš?"
Š:" No už to tak vypadá" řekl jsem s úsměvem na rtech.
P:"Hele tak můžeš spát buď u mě v pokoji a nebo na gauči. A vzhledem k tvé noze bych ti doporučil postel." Samozřejmě že půjdu k němu tohle si přece nenechám ujít.
"No tak asi do toho pokoje" řekl jsem trošku stydlivě.
Pavel se jen usmál.
P:"Dobře tak pojď".

Eeeej další čast je tu. Tak doufám že jste si jí užili. Jen jsem chtěla říct že když píšu tímhle písmem, tak to znamená že to jsou myšlenky Štěpána které Pavel slyší. Tak doufám že je vše objasněno a zatím #BaxČus