The Voice In My Head

#13

Pohled Pavla

"Taky tě miluju" první věc co jsem řekl když jsem se vzbudil. Štěpán vykulil oči, vyskočil ze židle a obejmul mě. Objímali jsme se asi pět minut než se Štěpán odtáhl. Slyšel jsem vše co říkal ale nemohl jsem na to reagovat. Prostě to nešlo, ten pocit bezmoci a že nemůžu ovládat vlastní tělo byl snad ten nejhorší pocit co jsem kdy zažil. Tedy hned potom pocitu že mě Štěpán nenávidí.

Štěpán tam jen mlčky seděl s uslzenýma očima a usmíval se jako sluníčko. Pak mu ale úsměv z tváře rázem zmizel a zeptal se mě na otázku na kterou se už ptal ale nevěděl že jsem ho slyšel:
"Proč jsi to udělal?" Chtěl jsem a hlavně musel jsem mu říct pravdu. Jednou bych mu to stejně musel říct a teď jsem k tomu měl skvělou příležitost.
"No, víš... Potom co jsi odešel mě matka vyhodila z bytu a já si myslel že ty mě nenávidíš" jen při pomyšlení na to jak mi bylo se mi dělalo špatně.
"Proč jsi by sis prosimtě myslel že tě nenávidím?" a je to tady, s pravdou ven. To dáš Pavle!
"Štěpáne já ti to řeknu, ale musíš mi slíbit že se na mě potom nebudeš koukat jako na blázna a nebo že neutečeš. Dobře?"
"Proč?"
"To je jedno, prostě mi to slib."
"No dobře...slibuju" nádech, výdech.
"Tak kde začít... Začalo to tak týden předtím než jsme se potkali." Štěpán pozorně poslouchal.
"Prostě jsem v hlavě slyšel nějaký hlas. Říkal jsem si že to nic není že je to prostě jenom blbost kterou nemusím řešit. Ale ten hlas se objevoval stále dokola. A potom když jsme se potkali jsem zjistil, že ten hlas v mojí hlavě je tvůj..." čekal jsem na jeho reakci ale jediné reakce které se mi dostalo byla že na mě koukal jako kdybych spadl z měsíce. Tak jsem se rozhodl pokračovat.
"Nečtu ti myšlenky, jen prostě občas když na něco myslíš tak nějaké útržky slyším."
"Pavle seš si jistej že... Neměl bych dojít pro doktora?"
Samozřejmě, co jsem čekal? Že mě bude brát vážně? Vždyť i když jsem to říkal tak mi to přišlo šílený. A potom mě to napadlo.
"Ne vážně, jsem v pohodě. A mám důkaz že říkám pravdu."
"Jakej?'"
"Mysli na něco a říkej si to v hlavě"
"No, dobře no."

Soustředil jsem se na stodvacet procent abych slyšel alespoň kousek z toho na co myslí, abych ho mohl přesvědčit.
Najednou v hlavě slyším jeho hlas jak říká
Tohle je fakt blbost. Tohle není žádnej film.
"Tohle je fakt blbost. Tohle není žádnej film. Myslel jsi na tohle?"
Koukal na mě s vykulenýma očima a otevřenou pusou. Nejdřív mi to nechtěl věřit ale když už jsem to uhodl po třetí tak mi konečně uvěřil.

"Ale pořád jsi mi vlastně neodpovědel proč jsi si myslel že tě nenávidím. Nikdy jsem nemyslel na to že tě nenávidím."

"Když jsi ten den odešel slyšel jsem jak říkáš že ho nenávidíš a že už ho nikdy nechceš vidět."

"To jsem myslel na Davida. O tobě bych tohle nikdy neřekl."

Byl jsem rád že jsme si všechno vyříkali a že už před Štěpánem nemusím nic tajit. Tohle pro nás bude nový začátek. Tedy...alespoň doufám.

Pohled Štěpána

Nelíbilo se mi že Pavel slyší co si myslím. Přeci jen člověk si občas opravdu potřebuje nechat nějaké věci jen pro sebe. Ty myšlenky se musí dát nějak zablokovat aby je neslyšel. Ale na tohle je ještě dost času. Teď jsem rád že je Pavel v pořádku a že jsme spolu...

Ten Štěpánův pohled je sice krátký ale tak doufám že to nevadí. Tak to zatím bude všechno a #BaxČus :D