The Voice In My Head

#19

Pohled Pavla

Potom co se včera stalo jsem se probudil v Štěpánově objetí. Bylo to tak super, nechtěl jsem aby to nikdy skončilo. V tu chvíli se ale jako naschvál probudil.
"Ahoj" řekl ještě rozespale.
"Ahoj" řekl jsem možná trošku otráveněji než bylo nutné.
"Co se děje'"
"Nic, jenom se mi líbilo jak si mě objímal ale teď když jsi vzhůru-"
"kdo říkal že musíme přestat?" řekl s úsměvem.
Úsměv jsem mu oplatil a ještě víc jsem se k němu přitiskl.
V objetí jsme leželi asi další půl hodinu. Pak se ale ozval můj žaludek.
"máš hlad?" líbí se mi jak je pozorný.
"no docela jo. Půjdem na snídani?"
"ok" řekl a vystřelil z postele.
Zkusil jsem vylézt z postele ale jakmile jsem se pokusil zvednout projela mnou ostrá bolest
"do pr-" ani jsem to nedořekl a už jsem sebou znovu plácl do postele
"počkat, tam radši ještě chvíli ne" zasmál jsem se. I když jsem teď cítil příšernou bolest stejně mě moje hloupé vtípky nepřešly.
"promiň měl jsem tě varovat" řekl stále úsměvavý Štěpán.
"Přinesu ti snídani do postele a budu se o tebe dneska starat. Dlužím ti to" a s těmito slovy opustil pokoj.

Dneska mu řeknu o tom jak to vidím do budoucna. Jak to bude se stěhováním a podobné 'kravinky'.

Štěpán se asi po půl hodině vrátil s talířem palačinek.
"Děkuju, vypadá to skvěle"
"Nemáš zač. Pro tebe všechno" zaculil se a políbil mě.
Vzal jsem si první palačinku a začal jsem mluvit.
"Hele Štěpí musím ti říct jak to bude do budoucna"
"Dobře poslouchám. A taky jsem ti něco chtěl říct ale to až potom"
"Dobře, tak nejdřív že na konci školního roku bych se rád odstěhoval" Štěpán nic neřekl, jen kývl na znamení že můžu pokračovat
"Ale nevím jak to bude s penězmi. Mám něco našetřeno z brigád. Na pár nájmů to bude stačit. Už jsem se koukal na nějaké nabídky a viděl jsem pár hezkých tak by jsme se na ně mohli podívat. Co říkáš?"
"Dobře. A teď k tomu co jsem ti chtěl říct já. Taky se to týká peněz. Prostě bych si chtěl najít práci. Taky jsem totiž přemýšlel nad stěhováním."
"Takže se dnes budeme zabívat bytem a tvojí prací, dobře?"
"To zní jako plán"

Pohled Štěpána

Celý den jsme hledali být a mě práci. Nemám ani střední takže si nemůžu moc vybírat.
Našli jsme pár hezkých bytů ale vybrali jsme si malý pro dvě osoby uprostřed Prahy. Ale s prací už to bylo horší. Nejlepší nabídka byla prodavač v malém obchůdku v Praze. Asi to budu muset vzít ale budu muset hodně dojíždět. No co už jak jsem říkal, nemůžu si vybírat.

O dva měsíce později

Pavel úspěšně ukončil střední školu. V Praze chce ve studiu pokračovat ale bude u toho muset pracovat, jinak by jsme to s penězmi nezvládli.
Moje práce je i docela dobrá. Malý zapadlý obchůdek uprostřed Prahy. Sice se 'domů' vracím hodně pozdě kvůli dojíždění. To se ale brzy změní protože začínají prázdniny a my se už příští týden stěhujeme do našeho bytu v Praze.

O týden později

Pohled Pavla

"Štěpí pomoz mi s těma taškama"
Křikl jsem na něj z pokoje.
"Jasně už jdu." zakřičel zpět.

Když jsme konečně naskládali vše do auta, nastoupili jsme a nastartoval jsem.

"Těšíš se na náš nový domov" zeptal jsem se natěšeně

"Hrozně moc. Tohle bude nový začátek. Pro nás oba" usmál se na mě.

S tímto jsme vyjeli vstříc nový životům...

Super další část úplně o ničem:D Ale v příštím díle už by se mělo znovu něco dít. Jinak děkuju za komentáře u minulé části:) Tohle bude asi všechno tak #BaxČus :D

A ano chtěla.jsem se vyhnout tomu proč jsem nepsala ale pšššt:D