The Voice In My Head

#10

Pohled Štěpána.

Už je to týden od našeho prvního polibku, a s Pavlem se k sobě vůbec nechováme jako kamarádi. Když Pavel příjde ze školy dá mi pusu na přivítanou, koukáme spolu ruku v ruce na filmy a v noci usínáme vedle sebe v objetí. Pořád jsme si ale neřekli jak na tom spolu jsme. Jestli jsme jenom kamarádi s výhodama nebo něco jako pár. Možná že to ani nechci vědět, ale doufám že ta druhá možnost.

Pavlova matka odjela a řekla že se vrátí až pozítří. Pavel mi řekl jak je to s jeho rodiči a homosexualitou, a proto jsem rád že odjela, protože se nemusím bát toho že nás spolu uvidí.

Dnes večer sme zase s Pavlem koukali na film. Když film skončil bylo už jedenáct takže jsme se rozhodli už jít spát. Nevím proč ale měl jsem pocit že se dneska něco stane. Šli jsme do pokoje a Pavel mě chytl za ruku. Nebránil jsem se. Došli jsme do pokoje a Pavel si mě za ruku přitáhl do polibku. Odtáhli jsme se od sebe a já se ho s tázavím výrazem zeptal:
"Pavle, co to děláš?"
"To co jsem chtěl udělat celý večer."
Jen co to dořekl přisál se mi znovu na rty. Spolupracoval jsem.
"Myslíš že je to dobrý nápad?" neměl jsem z toho dobrý pocit.
"Nevím, ale doufám že ano."
Přišpendlil mě rukama ke zdi a přeměřil si mě pohledem. Poté mi stáhl triko a zahodil ho někam do rohu. Od zdi jsme se přesunuli do postele. Pavel si také sundal tričko a já jen pozoroval jeho dokonalé tělo a jen čekal co bude dál.
Najednou sem uslyšel nějaký hluk z předsíně, ale v zápalu adrenalínu jsem to ignoroval. Zatraceně velká chyba. V tu chvíli se ve dveřích objevila Pavlova matka. NE ne ne ne vždyť se měla vrátit až za dva dny!
"Ahoj kluci jsem do-" zarazila se v půlce slova a jen na nás s otevřenou pusou koukala. Její původně veselí výraz se změnil v naštvaný a zároveň překvapený úšklebek.
"Co má sakra tohle znamenat?!" vyjekla na mě a Pavla.
"Mami, uklidni se. Všechno ti to vysvě-" Pavel se snažil něco říct ale moc se mu to nepodařilo.
"Ne, já už nechci nic slyšet. A ty" ukázala na mě
"Ty se okamžitě zvedni a vypadni odsud." rařvala když po mě hodila moje tričko.

Zvedl jsem se vzal si tričko, a protože moje noha nebyla ještě v pořádku, odkulhal pryč. Když jsem procházel okolo Pavla zašeptal jen tiché 'promiň'. Poté jsem vyšel ze dveří a celkově z celého jejich domu.

Nevěděl jsem kam jdu, ale došel jsem znovu do toho parku kde jsme se s Pavlem potkali. Lehnul jsem si na lavičku a jen přemýšlel. Myslel jsem hlavně na Pavla ale poté si moje hlava zase vzpoměla na Davida. Nenávidím ho. Už ho nikdy nechci vidět. Pomyslel jsem si než jsem z vyčerpání usnul...

Pohled Pavla

"Mami, prosím. Poslouchej mě" zaprosil Pavel, ale marně.
"Ne Pavle, tohle prostě nevysvětlíš. Do týdne se vystěhuješ. Nehodlám být s tebou pod jednou střechou." řekla a s prásknutím dveří někam odešla.

Tohle nemůže být pravda. Stratil jsem matku, Štěpána i střechu nad hlavou. Když jsem vylezl z pokoje zjistil jsem že matka vůbec není v domě. To je dobře, alespoň jí nemusím vidět.

Zalezl jsem do koupelny a plánoval si dát sprchu abych se trochu uklidnil.
Když sem vešel do koupelny sundal jsem si oblečení a vlezl do sprchového koutu. Najednou jsem si všiml své staré, ostré kamarádky, která mi pomáhala se dřív dostávat z depresí. Dříve to pomáhalo, třeba to pomůže i teď. Vzal jsem si žiletku do ruky a podíval se na svoje už zahojené a skoro neviditelné jizvy. Pořádně jsem stiskl žiletku a udělal prví říznutí, druhé, třetí...

No to se nám to hezky vyvíjí. Doufám že se vám nová část líbila a #BaxČus :D