The Voice In My Head

#25

Pohled Pavla

Začal jsem se probouzet. Jen co jsem otevřel oči uviděl jsem vedle sebe povědomého kluka ale nemohl jsem si ho nějak zařadit.
"Ahoj lásko" řekl a zamilovaně se usmál. Dost mě to překvapilo protože jsem ani pořádně nevěděl kdo to je
"A ty jsi kdo?" řekl jsem zmateně.
Jeho pohled se najednou ze zamilovaného změnil na smutný, překvapený a...zklamaný?
"Počkej ty si nepamatuješ kdo jsem?" měl skleněné očí. Bylo vidět že zadržuje slzy.
Jen jsem zakroutil hlavou na náznak nesouhlasu.
On se bez jediného slova zvedl a rychle vyběhl z pokoje

Pohled Štěpána

On si na mě nevzpomíná? Zvedl jsem se z jeho postele a s úmyslem 'promluvit si' s doktorem jsem se za ním rozběhl a u toho nezapomněl pořádně prásknou s dveřmi.
Hledání doktora mi nezabralo ani minutu protože zrovna šel za Pavlem.
"Aaa pane Buchto. Tak jak to s ním vypadá?" řekl doktor s úsměvem
"Vážně?! Jak to s ním vypadá? Můžete mi říct proč si mě sakra nepamatuje?!" vyštěkl jsem na něj. Ano, věděl jsem že za to nemůže ale byl jsem hrozně naštvaný a zároveň smutný.
"Počkat on si vás nepamatuje?" odmlčel se "Pojďte se mnou"
Řekl a bez dalšího slova jsme se vydali za Pavlem.

Když už jsme byli v pokoji doktor začal
"Takže pane Mikeši jak se cítíte?"

"Už mi bylo líp abych řekl pravdu"
"Dobře" řekl doktor a něco si zapsal.

"Jen jsem se vás chtěl zeptat, vy si vážně nepamatujete pana Buchtu?" řekl a já přistoupil blíž.
"Ne, vůbec." tohle bolelo. Hodně.
Doktor se otočil na mě.
"No doufejme že je to jen krátkodobý výpadek paměti. Ale teď vás tu nechám o samotě třeba si na něco vzpomene"
"Jo a abych nezapoměl. Pana Mikeše pustíme v průběhu dvou týdnů." řekl a odešel.

"Hele...přiblížíš mi aspoň odkud se známe prosím?" řekl Pavel
"No heh jak to říct. Tak nějak jsem tvůj přítel" poškrábal jsem se na zátylku. On na mě jen vykulil ty svoje modrý kukadla
"Počkej jako přítel jako kamarád nebo přítel jako přítel"
"Noo...Přítel jako přítel"
"Ou, aha" pak už bylo jen trapné ticho. Které jsem ale prolomil když jsem si vzpoměl na člověka který by mi teď mohl pomoct...Radka.
Pavel nás seznámil a z nás se skoro okamžitě stali skvělí kamarádi. Třeba mi i teď pomůže co s Pavlem. "Hele já si teď půjdu něco zařídit. Vrátím se zítra a přinesu ti nějaký věci dobře?"
"Jo jasně běž."
"Dobře, tak ahoj"
Už jenom s jeho tichým 'ahoj' v zádech jsem odcházel z pokoje. Jen jsem se u recepce nahlásil že odcházím a vyšel jsem směr náš byt.

Možná by si teď někdo řekl že bych měl jít k psychologovy potom co se nám stalo. Ale ne, já po těch dvou letech co jsem se se vším musel vypořádat sám ve své hlavě už žádného psychologa nepotřebuju a ani potřebovat nebudu. Možná Pavel až si na vše vzpomene bude potřebovat. Ale na to je ještě čas.

Znovu jsem si vzpoměl na Radka. Začal jsem si sahat do kapsy pro mobil ale došlo mi že ho mám doma.
Já vlastně nemám ani klíče. Sakra!

Dojel jsem k nám domů a zazvonil na udržbáře naší bytovky. Ten mi došel otevřít a ještě mi pomohl otevřít dveře od našeho bytu. Jen co jsme se tam dostali jsem mu poděkoval a začal hledat mobil. Šel jsem do naší ložnice a našel svůj mobil na nočním stolku. V té ložnici mě zavalilo hrozné množství vzpomínek. Jak ty pozitivní na to co už jsme všechno v téhle posteli stihli, tak ale třeba ty negativní. Třeba ta na tu hádku den před tím... incidentem.

Jen jsem se otřepal a odemkl svůj mobil. Začal jsem vyťukávat Radkovo číslo.
"Jee čus Štěpo. Dlouho jsem tě neslyšel" řekl se šťastným tónem hlasu.
"Ahoj. Hele mohli by jsme se sejít? Nejlíp ještě dneska?" řekl jsem posmutněle.
"Hele děje se něco zníš nějak sklesle. A jo klidně. Mám přijet já nebo přijedeš ty?"
"No něco se děje ale to ti řeknu potom. Přijedu já za tebou. Na naše místo dobře?"
"Dobře. Ahoj"
"Ahoj" řekl jsem a zavěsil. Vzal jsem si klíče, mobil a vyjel k 'našemu místu'.

Nová čast:D Rozhodla jsem se že teda nebude konec. Chtěla jsem vám dát takovej neutrální konec. Ani sadend ale ani Happyend. No teď to bude prostě buď 100% sadend a nebo happyend. Uvidíme podle toho jestli budu chtít bejt hovado:D
*zákeřně se směje*:D tak tohle bude zatím všechno a #BaxČus:D