The Voice In My Head

#9

Pohled Štěpána

Políbil jsem ho...
Nebyl to hladový polibek plný chtíče. Byl to jemný, dlouhý, procítěný polibek. Odtrhli jsme se od sebe až když jsme oba potřebovali vzduch. Zůstali jsme o sebe opření čely a rozdýchávali to co se právě teď stalo.

Nechápal jsem co to do mě vjelo. Tohle bych nikdy předtím neudělal. Já jsem byl vždycky stydlivý ale teď jsem byl jako smyslů zbavený.

Po nějaké chvíli co jsme tam jen stáli opření hlavou o sebe se Pavel ujal slova:
"Jestli kvůli tobě budu mít chřipku tak tě uškrtím" zasmál se
"Jo, promiň za tohle nevím co to do mě vjelo." odtáhl jsem se od něj. Už jsem byl zase ten starý dobrý stydlivý Štěpán.
"Ale mě se to líbilo" odpovědě Pavel. Přitáhl si mě k sobě a dal mi další, teď už sebejistější polibek. Když jsme se od sebe oddělili Pavel se jen otočil a zamířil do koupelny.
Jak to bude teď? Bude se chovat jako by se nic nestalo? Vyhodí mě? Teď už je to jedno, stalo se to a to už nikdo nezmění. Jedna věc je ale jistá. Byla to ta nejlepší věc jakou jsem kdy dělal a mohl bych jí dělat stále dokola a dokola. Tohle nebylo jako vždycky když jsem se s někým líbal. Jako že jich moc nebylo. Vlastně jen z Davidem a mím přítelem kterého jsem měl v 16ti letech.
V tu chvíli jsem si to najednou uvědomil. David. Už den má být doma. A sakra určitě mě už hledá. Začal jsem zase panikařit když v tu chvíli Pavel přišel zpátky do pokoje.
"Štěpo, jsi v pohodě?" zeptal se mě s ustaraným výrazem.
"Pavle, víš jak jsem ti říkal o Davidovi?"
"Jo, vim. Co je s nim?"
"Včera se měl vrátit od někud kdo ví odkud kde byl ty tři dny když jsem utekl. Určitě mě už teď hledá." začal jsem se vážně bát. Protože kdyby zjistil že mě tu Pavel nechal určitě by mu taky ublížil.
"Neboj se Štěpo. Tady tě nebude hledat. Vždyť jsme se předtím neznali. Nemůže vědět že tu jsi."
"Ale může, ty ho neznáš, nevíš co dokáže. Musím pryč. Hned" v zápalu paniky jsem se zvedl z postele a šel ke dveřím od pokoje, když v tom mě Pavel chytil za ruku a stáhl zpátky na postel.
"Štěpo, poslouchej mě. Věříš mi?"
"A-ano"řekl jsem rozklepaným hlasem.
"Dobře, takže mi věř i v tom že tě nenajde. Nemůže. Prostě to nejde." řekl naprosto klidným hlasem. Nechápal jsem jak dokázal být tak klidný.
"No dobře, vě-věřím ti"
"Super vidíš že to jde" usmál se a dal mi pusu na čelo. Tak přece se jen nebude chovat jako by se nic nestalo.
"Ale teď jdi spát, myslím že máš pořád horečku." pohladil mě po vlasech a někam odešel. Rozhodl jsem se tedy podle Pavlova doporučení jít spát. S myšlenkami na náš první polibek jsem se vydal do říše snů.

Pohled Pavla

Se Štěpánem jsme se dvakrát políbili a já potom odešel do koupelny. Musel jsem si několikrát opláchnout obličej aby jsem si uvědomil že je to vážně realita. Když jsem se konečně vrátil do reality šel jsem se zpátky do pokoje.
Uviděl jsem na posteli sedícího Štěpána který se zběsile rozhlížel po pokoji. Bál jsem se že lituje toho co udělal. Pak jsem se ale dozvěděl že jde o Davida. Když jsem uslyšel jeho jméno trošku jsem se zděsil, ale né tolik abych to na sobě dal znát. Štěpán potom dostal další skrat a chtěl odejít, ale já jsem ho přitáhl zpátky a řekl mu že to bude v pohodě, že ho nenajde. Taky nechci aby Štěpána našel, nechci aby mu znovu ublížil. Sice se známe jen krátce ale už teď vím že ho miluju...

To je prostě tak když se rozhodnu psát ve dvě ráno když nemůžu usnout:D taak doufám že jste si další část užili, omlouvám se za chyby a zatím #BaxČus :D