The Voice In My Head

#23

Pohled Pavla

"Teď se ani nehneš" ztuhl jsem. Což bylo vlastně i dobře.
"Pusť ten provaz a ruce nahoru. Pomalu" pomalu jsem pustil provaz a dal ruce nahoru přesně jak mi řekl.
"Nedělej žádný kraviny a postav se" s pistolí pořád přiloženou na mém spánku jsem se zvedl ze sedu. Jakmile jsem tak udělal dal mi ruce za záda a silně je chytil. "Je vtipný že jsi tady. Já se jako debil honím po lese abych tě našel a ty si vlastně sám sebe přivedl do pasti. Musel jsem kvůli tomu dokonce zabít svého kolegu" při vzpomínce na jeho tělo jak se sesouvá k zemi se mi udělalu špatně. Zároveň jsem ale i dostal strach. Když neměl problém zábít svého kolegu tak zabít mě pro něj bude absolutně nic. Začínal jsem docela panikařit. Nemůže mě zabít nebo...může? Chce mě vůbec zabít? Bude to bolet? Dost! Pavle uklidni se. Nádech, výdech...

"Hejbni sebou!" z myšlenek mě probral jeho naštvaný hlas.
Vedl mě na druhou stranu místnosti
Kdy byly na zdi řetězy. Ne ne ne ne mě nikdo poutat nebude.

No...pistole na mém spánku a bouchač za mými zády mě přesvědčili o opaku. Ani jsem se nenadál a už jsem měl ruce v řetězech.

Najednou se ale ozval Štěpán
"Prosím pusť ho udělám cokoliv" řekl tak aby jsme ho dobře slyšeli.
"Na to už je pozdě Štěpánku. A když vím že na tebe násilí neplatí tak si to vyzkouším tady na tvým přítelíčkovil.
A ty se na to budeš dívat a mysli na to že je to jen a jen tvoje chyba" byl jsem čelem ke zdi takže jsem nevěděl co dělá.
"Ale né, napadlo mě něco lepšího..."

Pohled Štěpána

David se vrátil a svázal Pavla. Pak ale řekl něco co mě dost překvapilo a rozhodilo. "Ale né, napadlo mě něco lepšího" řekl a šel ke skřínce v rohu místnosti. A vytáhl...nůž?! Co s tím chce dělat? Co se Pavlovi chystá udělat?!
"Co mu chceš udělat?!" vyštěkl jsem po něm.
"Ne co já mu chci udělat a co já mu udělám. To ty"  řekl a zlověstně se ušklíbl. Hned na to přejel nožem Pavlovi po zádech. Z rány kterou zrovna udělal začala téct krev. Pavel jen přidušeně skučel a snažil se nekřičet.
"Dost!! A jak jako myslíš že já?!" řekl jsem naštvaně. On ale znovu Pavlovi přejel po zádech tak že tam vytvořil krvavý kříž.
"To by přece nebyla sranda kdybych všechno dělal já to ty ho teď budeš týrat a ubližovat mu. Stejně tak jako jsi ty ublížil mě když jsi utekl!" teď jeho zákeřnost vystřídal vztek. Jak mu mám sakra ublížit? To nezvládnu.
David ke mě rychlím krokem přišel a
začal mi rozvazovat ruce.
Když to dokončil zvedl mě za ruku z postele na které jsem doteď ležel. Dovedl mě k Pavlovi a podal mi ten nůž.
To mu jako nedochází že bych ho teď klidně mohl zabodnout?
Najednou jsem ale uslyšel zachrastění zbraně. A jo na tu jsem zapoměl...
"Tak pro začátek. Nebudeš protestovat. A jestli jo převezmu to já a věř mi že by to dopadlo mnohem hůř. Jak pro tebe tak pro něj." nahlas jsem polkl protože už teď jsem začínal mít strach. Ne o sebe ale o Pavla.
"Tak první, dolů kalhoty" já jsem žádné neměl takže mi bylo jasné že myslí Pavlovi. Udělal jsem to.
"Myslím že jedna hezky dlouhá rána na stehně je dobrý začátek, co ty na to?"  neodpovídal jsem. Nedokážu to už teď mi to bylo jasný.
Nic jsem nedělal jen jsem tam stál a čekal.
"Dělej nebo to udělám já" procedil naštvaně mezi zuby.
Najednou mě ale něco napadlo.
Sklonil jsem se k Pavlovím nohám "Štěpo, prosím nedělej to..."
"Neboj se. Vím co dělám" no tak trochu. Dělal jsem že hodlám začít ale když jsem se přiblížil k Pavlově kůži, rychle jsem se otočil a bodl toho parchanta do boku.
On ale udělal něco s čím jsem nepočítal. Vystřelil...

To ti mohlo bejt jasný že vystřelí:D s tímhle dílem jsem absolutně nespokojená ale už ho po 4 nehodlám přepisovat-_- :D
End is coming:D jen mám na vás 2 pros(bičky)1) chtěla bych vás poprosit aby všichni co tohle čtou dali vote abych věděla kdo to vážně čte a jen tak omylem to neotevřel.
A 2)moji retardovaní kamarádi taky začali psát a já bych je chtěla potahat takže kdyžtak jděte na profily MenTolkaaaaJoker MasterSSX a Hooodiini.:D
Díky a #BaxČus:D